Evropská unie po vzoru USA hodlá prověřit stabilitu bankovního systému zátěžovým testem. Jistě dobrý nápad. Ekonomika se propadá, zhoršuje se splatnost úvěrů a stabilita bank je určitě ohroženaa.
Jenže tenhle nápad je takový nějaký moc evropský. V USA proběhly testy v devatenácti největších bankách a jejich výsledky byly zveřejněny. Deset bank musí doplnit kapitál, dohromady je to astronomických skoro 75 miliard dolarů. Které banky to jsou, je vyvěšeno obrazně na každém nádraží.
Kupodivu klienti se nepřihnali k jejich přepážkám, naopak se našla spousta soukromých investorů, kteří jsou ochotni investovat vlastní peníze do akcií těchto bank. Jsou levné a to slibuje dobrý výnos. Americký bankovní systém tak prochází poměrně zdravou očistou. To je nejlepší cesta k obnovení důvěry a tím i rozběhnutí dalších úvěrových obchodů zablokovaných finanční krizí.
Evropské banky jsouna tom hůře
Evropané také budou zkoumat, ale ne jednotlivé banky, nýbrž bankovní systém jako celek. Nikdo se nedozví, kdo na tom jak je, protože to se jaksi nenosí a mohlo by to vyvolat velký povyk. Jenže podle Mezinárodního měnového fondu banky v eurozóně musely dosud odepsat 145 miliard dolarů ztracených investic a dalšího tři čtvrtě bilionu je ještě čeká. Zdá se, že evropské banky jsou na tom nyní mnohem hůře než jejich americká konkurence.K razantnějšímu čištění se minulý týden odhodlalo Německo, které zakládá svou Konsolidační banku, která bude od německých bank vykupovat toxické úvěry podle podobně hloupého mechanismu, jako to dělala česká Konsolidačka kolem roku 2000. Na skutečné ozdravení bankovního sektoru a obnovení úvěrové aktivity si tak bude muset Evropa zřejmě muset počkat ještě pěkně dlouho.
Test provedla centrální banka
Ještě že českých bankovních domů se tyhle hry netýkají. Jednak nedostaly šanci, až na ČSOB, investovat ve větší míře do problematických finančních derivátů, jednak je při projednávání loňských závěrek pořádně oním stres testem proklepl bankovní dohled ČNB. A například Česká spořitelna sice dostala svolení vyplatit patnáct miliard korun své vídeňské matce jako dividendu, ale musela z nich šest miliard poskytnout zpět do Prahy jako podřízený dluh, což je ekvivalentem posílení základního kapitálu banky.
