Co je střídavá péče o dítě
Střídavá péče představuje situaci, kdy se rodiče starají o společného potomka odděleně na základě rozhodnutí soudu. Kromě střídavé péče je možné také za určitých podmínek dítě svěřit do péče výlučné nebo společné. O tom, jakým způsobem bude o potomka postaráno, rozhoduje soud a vždy záleží na konkrétní situaci, v níž se rodina nachází. Cílem soudu je najít takové řešení, které bude nejlepší v zájmu daného dítěte.
V České republice byl institut střídavé péče zaveden až v roce 1998. Před touto dobou se dítě obvykle svěřovalo do výhradní péče matky. Účelem střídavé péče je na rozdíl od té výhradní zapojení obou dvou rodičů do života dítěte. Ti se o potomka starají na střídačku v určitých časových intervalech. Rodiče přitom mají v rámci této situace povinnost pečovat o potomka dlouhodobě, systematicky a plnohodnotně.
Jak matka, tak otec se v rámci střídavé péče podílejí na výchově dítěte, jsou spolu v kontaktu a konzultují společně důležité kroky v jeho životě. Hlavním cílem střídavé péče je tedy umožnit dítěti trávit dostatečný čas s oběma rodiči. Intervaly, kdy se potomek s každým z nich vídá, by neměly být příliš rozdílné, aby si dítě mohlo vybudovat kvalitní vztah s otcem i matkou.
Podmínky střídavé péče
Rozvodu manželů vždy předchází rozhodnutí o péči o dítě a výživném. V případě, že se rodiče rozumně domluví a soud na tuto domluvu přistoupí, se uzavře takzvaná dohoda o střídavé péči. Avšak může nastat také situace, kdy se matka s otcem nejsou schopni domluvit nebo je návrh dohody na střídavou péči soudem z pádných důvodů zamítnut.
V takové chvíli je na rozhodnutí soudu, komu bude nezletilý potomek svěřen do péče, zda jen jednomu z rodičů, nebo naopak oběma. Samozřejmě se opět rozhoduje na základě nejlepšího zájmu dítěte. S ohledem na výše uvedené se posuzuje, zda o dítě doposud řádně pečoval pouze jeden rodič, nebo oba dva, a dále se hodnotí také následující kritéria:
- přítomnost upřímného zájmu obou rodičů o dítě pečovat,
- vztahy mezi dítětem a oběma rodiči,
- citové vazby dítěte k sourozencům či prarodičům,
- přání dítěte,
- osobnost a povaha dítěte,
- přítomnost odpovídajícího zázemí pro výchovu dítěte,
- právo dítěte na péči obou rodičů,
- výchovné schopnosti obou rodičů.
Návrh na střídavou péči
Návrh na střídavou péči (někdy je možné setkat se s pojmem žádost o střídavou péči) se podává u soudu, jenž vede spis nezletilého dítěte. Tento návrh musí obsahovat jasné vymezení časových intervalů, kterými se péče o potomka bude řídit. To znamená kdy bude dítě trávit čas u kterého rodiče. Předpokladem pro uznání žádosti je, že oba rodiče projevují zájem o výchovu dítěte a zároveň jsou k této výchově způsobilí.
V hlavičce takového dokumentu by mělo být uvedeno, kterému soudu je návrh adresován, jméno a příjmení matky a otce a samozřejmě i adresy jejich bydliště. Dále se do hlavičky uvádí jméno a příjmení nezletilého, datum jeho narození a také jeho trvalé bydliště. Následuje samotný text návrhu, který obsahuje popis vztahu otce, matky a nezletilého potomka a popis navrhovaného modelu střídavé péče. Na závěr je nezbytné uvést datum, místo a podpis rodičů. Vzor návrhu střídavé péče pro inspiraci je možné snadno dohledat na internetu.
Modely střídavé péče
V rámci střídavé péče je možné setkat se s různě nastavenými modely v závislosti na stanovených časových intervalech, kdy si rodiče dítě nebo děti předávají. Nejběžnějším modelem je střídání po týdenních úsecích, kdy jeden týden pečuje o potomka matka, druhý týden otec a takto stále do kola. Samozřejmě se při nastavení těchto intervalů vychází z potřeby a zájmů daného dítěte. Je tak možné časové úseky nastavit na delší či kratší interval, než je celý kalendářní týden.
Méně běžným, avšak ne zcela nepoužívaným modelem, je takzvaná asymetrická střídavá péče v intervalech 3–4–3–4 nebo 2–2–3. Tento typ využívají především rodiče, kteří mají nepravidelnou pracovní dobu (například se jim střídá krátký a dlouhý týden v práci). U modelu 3–4–3–4 to funguje tím způsobem, že první tři dny má dítě v péči matka, následující čtyři dny otec, a další týden se interval prohodí, aby to bylo spravedlivé pro všechny.
Podobným způsobem to funguje také v případě střídavé péče s modelem 2–2–3, kde se první dva dny stará o potomka matka, další dva dny otec, a poslední tři dny zase matka. Následující týden se pak rodiče prohodí, čili první dva dny bude mít dítě na starost otec, další dva dny matka, a poslední tři dny v týdnu zase otec.
Překážky střídavé péče
Pro rozhodnutí o vhodnosti střídavé péče s ohledem na nejlepší zájmy dítěte je vždy potřeba posoudit všechny objektivní důvody a okolnosti rodinné situace. Těmi jsou především psychický a zdravotní stav nezletilého potomka nebo vzdálenost mezi rodiči. Ústavní soud střídavou péči nemusí povolit ve všech případech. Někdy tak dokonce nelze učinit ani ze předpokladu, že se na ní rodiče dohodnou. Jednou z okolností vylučující střídavou péči je tak například příliš nízký věk dítěte, jelikož kojenci vyžadují neustálou přítomnost matky.
Některé důvody pro nevyhovění svěření dítěte do střídavé péče, s nimiž jeden nebo druhý rodič k soudu přijde, však za překážky považovány nejsou, ačkoliv by se v očích mnohých mohly zdát problematické. Nejčastěji se mylně uvádí jako důvod pro neuznání střídavé péče nedostatečná komunikace mezi rodiči nebo náročné povolání jednoho z nich. Ani jedno z uvedeného zdaleka nezaručuje, že soud střídavou péči zamítne.
Samozřejmě všechna kritéria je potřeba řádně prošetřit a individuálně stanovit, jakým způsobem bude o dítě postaráno. Pokud například dítě z nějakého objektivního důvodu nenavštěvuje předškolní či školní zařízení a práce jednoho z rodičů je obzvláště časově náročná (nejedná se o standardní pracovní poměr), může k tomu soud při stanovení rozsudku přihlédnout jako k překážce.
Střídavá péče a nesouhlas matky či otce
Ústavní soud nesouhlas jednoho z rodičů nepovažuje za překážku svěření nezletilého potomka do střídavé péče. Nezohledňuje se ani to, zda tento nesouhlas projeví matka či otec. Podle soudu jsou hlavními kritérii rozhodnutí o střídavé péči především zájmy dítěte, do kterých se počítá také zachování vztahu s oběma rodiči. To ovlivňuje zejména střídavá péče u malých dětí, které si vztah s rodiči teprve budují. Proto se i přes projevený nesouhlas někoho z rodičů posuzují další okolnosti a kritéria svěření potomka do výlučné či střídavé péče.
