Statistika o spotřebě potravin je totiž jedna z nejdelších, jakou Český statistický úřad (ČSÚ) sleduje. Čísla sice neexistují od samého počátku, už v roce 1920 však začali tehdejší českoslovenští statistici zaznamenávat první položky. Mezi ty patří vedle cukru a brambor trochu překvapivě rýže, čaj a káva.
Podle ředitele odboru statistiky zemědělství ČSÚ Jiřího Hrbka chtěl totiž tehdejší stát získat především přehled o dováženém zboží. Víme tak třeba, že zatímco dnešní obyvatel České republiky sní více než trojnásobek rýže než občan mladého Československa, brambor zkonzumuje zhruba stejně. Kávu si dopřává zhruba šestkrát častěji, čaj ovšem pouze čtyřikrát.
Sledovaných položek však začalo rychle přibývat a ze statistik je tak dobře patrné, že po útrapách první světové války se začalo lidem rychle dařit lépe. Zatímco v roce 1922 snědl průměrný Čechoslovák 22 kil masa ročně, o šest let později to bylo už přes 30 kil. Nešlo však jen o maso. Co by dali dnešní bramboráři za to, kdyby každý Čech snědl ročně 130 kil brambor, jako tomu bylo v roce 1929. Pak však přichází velká hospodářská krize, která obzvlášť tvrdě dopadla i na české žaludky. S výjimkou chleba, který aspoň stagnoval, začali lidé nakupovat potravin výrazně méně.
K obratu začalo docházet až v letech 1936 a 1937, pak se však statistiky na celé desetiletí odmlčí. „Protektorát Čechy a Morava byl formálně zařazen do Velkoněmecké říše. Němci si statistiky vedli, my je ale nemáme, to musíte do Berlína“ vysvětluje Hrbek s tím, že i německá čísla se týkají Německa jako celku a evidence výlučně pro protektorát nejspíš neexistuje.
Nejdříve průmysl, pak jídlo
V letech po komunistickém převratu se Češi a Slováci najedli zhruba tolik jako za časů krize 30. let. Vedle obecného poválečného nedostatku to způsobily i některé suché roky, systém potravinových lístků a orientace tehdejšího režimu na těžký průmysl. „V té době Československo podporovalo těžký průmysl. Spotřební zboží, kam patří potraviny, se začalo rozvíjet až na konci 50. let“ vysvětluje Hrbek.
Zhruba od roku 1960 se však zemědělský a potravinářský sektor prudce rozvíjí a i v socialistickém Československu nastává doba relativního blahobytu. Chléb sice stále prochází stagnací, roste však spotřeba pšeničného pečiva, másla, masa, cukru či kakaových výrobků, tedy potravin, kterých si obvykle dopřáváme v době prosperity. Do té doby relativně okrajové drůbeží maso se začíná stávat pevnou součástí jídelníčku.
Následující léta byla tedy dobou dostatku základních potravin, kvůli uzavřenému trhu a strnulosti plánovaného hospodářství však nabídce chyběla pestrost, a to nejen v potravinách. Když začaly růst i příjmy, ukázalo se, že peníze není příliš za co utratit. A to vedlo k nákupům dostupných potravin nebo třeba piva.
Osmdesátá léta: éra přecpávání
Co se týče množství, kulminovala proto spotřeba masa, mléčných výrobků, cukru či vajec právě v druhé polovině 80. let a v roce 1990. „Chybělo tady zahraniční zboží, to se vykrývalo produkcí základních potravin, která se někdy až přeháněla“ říká Hrbek. Chleba se tehdy prodával pod nákladovou cenou a vyrábělo se ho tolik, že nezřídka končil jako krmivo pro dobytek.
Po otevření hranic se lidé přestali tolik přecpávat a logicky se vrhli na zboží, které do té doby nebylo dostupné. Položka „jižní ovoce“ se během následujícího desetiletí téměř zdvojnásobila. Roste také konzumace čokolády či kávy, a jak už to tak bývá, ke kávě chutná cigareta. Spotřeba kuřiva skokově vzrostla už v roce 1990, o sedm let později si tabákové koncerny při dosažení rekordních 2354 kusů cigaret na hlavu a rok mohly gratulovat.
Jenže pak už pozvolna začala startovat éra, která v podstatě přetrvává až do dnešních dnů a definuje ji především zájem o zdravý životní styl. V posledních letech klesá nejen spotřeba cigaret, ale také třeba cukru či kávy. Zajímavým vývojem prošlo máslo. To začali mnozí v 90. letech nahrazovat údajně zdravějšími margaríny, ale později se k němu začali zase hromadně vracet, opět kvůli údajnému lepšímu vlivu na lidské tělo.
Hladový systému nevěří. Po vzniku Československa přišla na lid bída
Přečtěte si také:
Překážky českého rozvoje. Dohánění Západu je obtížnější než dřív
Historie české koruny aneb Jak se dožít stovky
Zapomenutá epidemie. Španělské chřipce padali za oběť vojáci, umělci i státníci
Za první republiky nahrazovaly pekaře i uzenáře průmyslové podniky
Když smrt neznala slitování: záznamy z kronik jsou dokonalou anatomií neúrody a hladu
