Minulý týden se v Poslanecké sněmovně uskutečnil seminář věnovaný dokumentu „Evropa 2020“. Ten má nahradit neúspěšnou Lisabonskou strategii, která chtěla z EU učinit nejkonkurenceschopnější ekonomiku světa, což se nepodařilo. Všichni experti a analytici se shodují, že se musí zpřísnit dodržování dohodnutých pravidel. EU se chystá projednat vizi v Evropské radě letos v červnu. Pokud však nástupce Lisabonské strategie nezíská nástroje, jak potrestat členské státy, které neplní závazky, za deset let se evropský škuner neposune ani o píď dopředu. Druhým stěžejním principem při sestavování dokumentu je nemít příliš smělé ambice, jichž by Evropané chtěli dosáhnout. Dobrým znamením je skutečnost, že politici přestali závodit s USA. Obskurní hesla typu dohnat a předehnat ekonomiku Spojených států amerických vystřídaly konkrétní záměry – dosáhnout 75procentní zaměstnanosti u ekonomicky aktivního obyvatelstva, zvýšit investice do výzkumu a vývoje na 2,5 procenta HDP a navýšit počet evropských vysokoškoláků ve věku 30 až 34 let. Podle Luďka Niedermayera, bývalého viceguvernéra ČNB a ředitele consultingu společnosti Deloitte, Evropě paradoxně pomůže hospodářská krize. V té se totiž zpravidla startuje obrodný proces. Platí pravidlo, že zatímco politici v dobrých časech dělají obvykle špatná rozhodnutí, v dobách špatných tomu je naopak. Jiný expertní pohled nabídl Jaroslav Šulc z Českomoravské konfederace odborových svazů. Tomu chybí v úvahách o Evropě 2020 vyhodnocení nedostatků obsažených již v Lisabonské strategii, stejně jako vymezení rizik, na něž by se měla EU připravit. Nedostatek strategického plánování se odráží také u nás doma. Podle Šulce Česku chybí ucelená hospodářská politika nebo orgán, který by se přinejmenším jejímu zpracování věnoval. Nekoncepční přístup podtrhuje fakt, že jednání tripartity dnes nahrazuje práci vlády, tvrdí Šulc.
