Tuzemské strojírenství má v Rusku dobré renomé. Kontrakty je ale třeba hledat v regionech a s podporou silného ruského partnera
Vžité představy jsou někdy velkou brzdou obchodních kontaktů. Tak třeba přesvědčení, že Rusko má svých schopných strojírenských podniků dost a o české výrobky a investice nestojí. Při pohledu na statistické údaje by se zdálo, že to tak opravdu je – strojírenství tvoří ve vzájemné česko-ruské výměně i po započtení přístrojů a spotřebičů necelých dvacet procent byznysu. Jenže pohled na úspěšné české projekty dává tušit, že právě strojírenství patří mezi perspektivní oblasti podnikání v Rusku.
České firmy se podílejí na výrobě autokomponentů v tatarském Jelabugu, v Kaliningradské oblasti se vyrábějí zapalovací svíčky pod značkou Brisk, v Rusku je možné koupit jističe a rozvodné skříně českého výrobce OEZ, Strojírny Podzimek z Třeště zase dodávají technologie pro výrobu keramických obkladů v Ufě.
Vůbec největší strojírenskou investicí v poslední době je však pětimiliardový kontrakt na dodávku chemického závodu na výrobu metanolu v Nižním Tagilu na Urale, který získala brněnská společnost Alta. Ta v tomto sice zapadlém, ale obchodně zajímavém koutě Ruska již dříve realizovala projekt, který může být výkladní skříní českého strojírenství. Pro společnost Uralvagonzavod v Nižním Tagilu postavila největší linku na výrobu nákladních vagonů na světě, která je umístěna v půl kilometru dlouhé hale. S výstavbou hal a logistických center má v Rusku zkušenost také společnost PSG, která letos dokončila rekonstrukci válcovací tratě v Magnitogorském metalurgickém závodu.
Zájem Čechů si pochvaluje také náměstek předsedy Svazu strojírenství Ruska Vladimir Guntěnjov. „Naše vztahy disponují obrovským rozvojovým potenciálem a určitě máme jeden druhému co nabídnout,“ řekl na loňském veletrhu IMT Brno, kde Rusko prezentovalo jako klíčové odvětví právě strojírenství.
Nanotechnologie na vzestupu
Portfolio strojírenských produktů, o něž má Rusko zájem, se přitom stále rozšiřuje. Koncem října proběhne v Jekatěrinburgu mezinárodní fórum pod názvem Technická modernizace strojírenských podniků Ruska. Vše se přitom točí kolem nových technologií: laserových a optických systémů nebo nanomateriálů, v nichž patří české firmy ve spolupráci s vědeckými institucemi mezi evropskou špičku. Nanotechnologický výzkum zastřešuje v Rusku státní firma Rosnano, s níž o spolupráci loni jednal generální ředitel Czechinvestu Miroslav Křížek. Podle studie české ambasády má ale dobré vyhlídky na ruském trhu třeba také dvacítka českých výrobců ultralightů.
Zajímavé příležitosti čekají i v regionech. Federální vláda nedávno nedaleko Moskvy odstartovala projekt inovačního centra Skolkovo, do něhož chce investovat čtyři až šest miliard eur. Ruská obdoba kalifornského Silicon Valley se nezaměřuje jen na IT technologie. Peníze poputují také na špičkové technologie kosmického, leteckého a jaderného průmyslu. Tedy do odvětví, s nimiž mají čeští strojaři bohaté zkušenosti. „Ruský trh má stále ohromný potenciál. Vyspělé technologie mohou být dodávány na tamější trh ještě dlouho,“ myslí si Vlado Murár, marketingový ředitel společnosti Tedom, která dodává kogenerační jednotky.
Důležité je, že sami Rusové se snaží české exportéry a investory nalákat. Dobře se to ukázalo letos v dubnu, kdy na Ural a do Tatarstánu přijel ministr průmyslu a obchodu Martin Kocourek s početnou delegací podnikatelů. Nešlo totiž jen o zdvořilostní fráze. Během návštěvy bylo v Kazani podepsáno memorandum, na základě něhož otevře v tatarské metropoli své zastoupení Svaz strojírenské technologie ČR. Na oplátku se zase Praha postará o zřízení vízového centra, které by mělo pomoci ruským zájemcům o podnikání v Česku.
Stát platí modernizaci
Ještě letos by také mělo být podepsáno další memorandum, které umožní českým firmám podílet se na projektu modernizace ruského průmyslu. Zastaralé technologie stovek státních společností totiž čekají na výměnu, což je další šance pro české výrobky. Tím více pro ty strojírenské – 85 procent jich totiž tradičně putuje na zahraniční trhy, kde je třeba stále hledat nová odbytiště. Federální program modernizace tomu může napomoci.
„Ruský stát bude nadále investovat do rekonstrukcí v průmyslu i energetice. Dynamika investic a inovací se samozřejmě liší region od regionu. Na výši jsou nyní Tatarstán nebo oblast Soči v souvislosti s pořádáním olympijských her v roce 2014,“ říká za OEZ Stanislav Vítek, regionální exportní manažer pro Ruskou federaci. Vedoucí pobočky CzechTrade v Jekatěrinburgu Jana Brzoňová zase upozorňuje na Sverdlovskou oblast. „Tamní strojírenské a kovoobráběcí podniky produkují stále větší objem výrobků. Jejich výkonnost však limituje skutečnost, že mají více než polovinu technického zařízení v silně zanedbaném stavu,“ uvádí s tím, že právě modernizace skýtá šance pro české firmy.
Čeští strojaři přitom mají oproti podnikům ze západní Evropy jistou výhodu. Jejich výrobky mají dobré renomé ještě z dob společné ekonomiky v rámci RVHP a kromě toho jsou čeští obchodníci v Rusku vnímáni mnohdy otevřeněji než západní byznysmeni. „Významnou roli hraje stále slovanský element,“ upozorňuje Stanislav Vítek. „V Rusku jsme chápáni jako západ ve smyslu větší kvality a přitom s blízkou mentalitou. Na druhé straně už dávno neplatí, že do Ruska se dá prodat všechno,“ shrnuje Vlado Murár.
Bez místních to nejde
Přesto má ruský trh svá specifika a v lecčems se vymyká tomu západoevropskému. „Přece jen je to mladší trh a občas slovo trh znamená utrhni, co můžeš. I když nemějme iluze – podvodníci jsou i v západní Evropě,“ doplňuje Murár z Tedomu. Především exportéři investičních celků si musejí dávat pozor na mnohem složitější bludiště technických norem a administrativních procedur. „Ty procesy jsou mnohem náročnější než u nás nebo v západní Evropě a bez lokální podpory je nemožné je zvládnout,“ přitakává Miroslav Kos, předseda představenstva a generální ředitel Hydroprojektu, jediné české firmy, která má od ruských úřadů vydané povolení pro projektovou činnost v oblasti vodohospodářství a ekologie na ruském území.
Hydroprojekt sází v Rusku především na vlastní firemní zastoupení. „Využití externích společností není operativní, je rizikové, právně obvykle komplikované a zákazníkovi signalizuje jistou míru neschopnosti dodavatele,“ sumarizuje Kos důvody, proč jeho společnost sází na své reprezentanty. Zajímavou zkušenost udělala na ruském trhu letohradská elektrotechnická firma OEZ. Ta v roce 2008 většinově přešla pod křídla koncernu Siemens, a vlastní obchodní síť budovanou v Rusku tak opustila ve prospěch centrálního zastoupení německou matkou. Loni se ovšem OEZ vrátila na ruský trh pod svým starým logem. Dokonce i centrála Siemensu totiž usoudila, že ruští zákazníci jsou zkrátka na české logo zvyklí.
„Kloníme se na stranu místního distributora, tedy externí firmy. Podstatné je zastoupení ruského elementu a know-how v podrobné znalosti místního trhu a jeho potřeb. Tento model nám vyhovuje, jsme spokojení,“ uzavírá manažer Stanislav Vítek.
A co poradit strojařům, kteří se chystají v Rusku podnikat? Jan Krs, vedoucí obchodně-ekonomického úseku naší ambasády v Moskvě, to na diskusním fóru na Vysoké škole ekonomické letos v květnu shrnul do dvou bodů – nebát se vycestovat do ruských regionů a najít spolehlivého ruského partnera. I když se někdy zdá, že se veškerý byznys odehrává v Moskvě nebo Petrohradu, zvlášť pro oblast strojírenství stále platí, že otřepaná fráze o „velké zemi“ má navýsost pravdivý základ.