Říkali si luddité. Dělníci v britských textilkách na počátku devatenáctého století se zděšením pozorovali, jak mechanizované tkací stroje nahrazují jejich práci. Po vzoru legendárního Neda Ludda je proto rozbíjeli v naivní víře, že se vše vrátí do starých kolejí. Anglické zákony však byly drakonické a spousta ludditů skončila na popravišti.
První oběti průmyslové revoluce měly ale mnohé následovníky. Tentokrát přicházejí na řadu příslušníci střední třídy, kterým berou práci informační technologie a roboty. Jistí si před nimi lidé nemohou být nejen ve výrobě, ale už ani v oblasti služeb.
Právníci v ohrožení
Nikoho nepřekvapí, že v bankách zmizeli zaměstnanci od přepážek, protože je nahradilo pohodlnější a efektivnější internetové bankovnictví. Na letišti se zase stále častěji odbavujeme sami v automatickém stánku, aby se nemuselo tolik platit personálu. Avšak technologie se sápou i po vysoce kvalifikovaných pracovnících.
Moderní technika například ve Spojených státech ohrožuje místa některých právníků. Velké právní firmy najímají na vyřízení jednoduchých úkonů zaměstnance v zahraničí, především v Indii. Umějí anglicky, vystudovali anglosaské právo, jsou mnohem levnější a přenos dat mezi Indií a americkou právnickou kanceláří je díky internetu triviální. Indové získávají práci na úkor amerických absolventů univerzit.
Začala s tím chicagská právní firma Mindcrest, která působí zejména v oboru obchodního práva. Televizní stanice CNN uvádí, že společnost nechává indické zaměstnance za odměnu 20 až 70 dolarů za hodinu vyřizovat agendu, kterou by v USA dostali začínající právníci. Těm by se však muselo platit až 200 dolarů za hodinu.
Místní zprávy, vzdálení autoři
Podobný outsourcing pronikl i do americké žurnalistiky. James Macpherson, vydavatel internetového magazínu Pasadena Now, už v roce 2007 najal reportéry v Indii, aby za zlomek amerického novinářského platu psali lokální zprávy z tohoto kalifornského města.
Zní to divně, nicméně Macpherson usoudil, že novináři mohou potřebné informace – třeba o rozhodnutích radnice – najít na internetu a v Pasadeně žít nemusejí. Není náhodou, že Macpherson v minulosti pracoval v oděvním průmyslu a outsourcing mu připadá jako přirozená věc.
Postup se ujal, jak píše odborný dvouměsíčník Columbia Journalism Review. James Macpherson založil v roce 2012 společnost Journtent, která podobné služby nabízí dalším lokálním médiím. Novináře pro psaní amerických zpráv na dálku už najímá i na Filipínách a v Mexiku.
A není sám, lokální zpravodajství na stejném principu připravuje také společnost Journatic, která zajišťuje místní zprávy pro Chicago Tribune či Houston Chronicle. Loni se přitom ukázalo, že podpisy autorů zpráv byly falešné, aby se zastřelo, že jsou všichni cizinci.
Ten nejlepší diagnostik
Technika ve výše popsaných případech pomáhá „pouze“ k tomu, aby dobře placeného odborníka mohl pohotově nahradit špatně placený odborník z chudší země. Avšak technologie dokážou ještě více. Třeba práci vysoce specializovaného zaměstnance zcela převzít.
Histologické vyšetření pod mikroskopem, při němž jsou hledány nádory, vyžaduje zkušeného lékaře s mnoha lety praxe. Například rakovina prostaty se v současné době určuje na základě histologického vyšetření vzorků tkáně odebraných z orgánu. Ty se upraví do podoby tenkých preparátů, z nichž lékař po prozkoumání pod mikroskopem dokáže na základě buněčných změn určit stadium onemocnění a stanovit postup léčby.
Společnost Siemens nedávno oznámila, že vyvíjí počítačový program, který by časem mohl zkušeného diagnostika nahradit. Programátoři do něj zadávají charakteristiky vzorků, které již byly určeny a z nichž se dají rozlišit buněčně rozdíly jednotlivých stadií. Výsledkem by mělo být, že program zvládne sám ze skenovaného digitalizovaného snímku preparátu určit, do jakého stadia se onemocnění vyvinulo.
Roboti se stále více prosazují i ve zdravotnictví (Operace srdce na dálku v pražském centru IKEM)
Software pro určení nejvhodnější léčby tentokrát nádorů plic vyvinuli zase na univerzitě v nizozemském Maastrichtu. Pokusy ukázaly, že prognózu pacienta při konkrétní zvolené terapii určil počítačový program s přesností na 70 procent, přičemž lékaři jen na něco více než 50 procent. A protože výpočetní technika je na rozdíl od lékařů stále levnější, nemocnice mohou takto časem ušetřit, zatímco někteří vysoce kvalifikovaní lékaři přijdou o práci.
Rutina je všude
Není divu, že se prohlubují diskuse o tom, kam tento trend bude směřovat a co udělá s možnostmi zaměstnávání lidí. David Autor, profesor ekonomie na Massachusettském technologickém institutu (MIT), a jeho kolega David Dorn ze Střediska pro monetární a finanční studie v Madridu ve své analýze pro list New York Times připomínají základní pravidlo: Počítače vynikají v rutinních úlohách, jako je shromažďování a zpracování velkého množství informací nebo řízení přesně definovaných pohybů ve výrobních procesech. Do této definice se však vejde stále více činností donedávna považovaných za doménu středně kvalifikovaných lidí, jako je účetnictví, kancelářské práce a další činnosti založené na opakovaném používání přesně definovaných, i když třeba složitých pravidel. Tohle totiž počítač dokáže někdy i lépe než člověk. Ostatně kvalita softwaru, který umožňuje vést účetnictví či spočítat daně, stále stoupá a úměrně tomu klesá potřeba najímat lidského odborníka.
Autor s Dornem tvrdí, že počítače nemohou nahradit vysoce odborná, manažerská, technická a tvůrčí povolání. A jako příklady konkrétně uvádějí právníky, lékaře, vědce či reklamní pracovníky. Možná jsou však příliš optimističtí. O tom, že ani právníci či lékaři si nemohou být nenahraditelností svých schopností jisti, jsme se již zmiňovali. Zajímavé je však ještě něco jiného. Oba jmenovaní ekonomové vyvozují, že vývoj směřuje ke stavu, kdy stroje převezmou lidské činnosti ve střední části pracovní škály.
Zájem o výlučné uplatnění lidí se podle nich polarizuje: potrvá v nejvyšším segmentu, kde pracují řídící pracovníci, a zůstane i na nejnižších příčkách pracovního žebříčku. Ve druhém případě autoři uvádějí jako příklad lidi připravující stravu, řidiče náklaďáků v rušném městském provozu či uklízečky a pokojské v hotelu.
Robot DustBot v ulicích města Peccioli
Ani v této části předpovědi však nemusejí mít oba ekonomové úplnou pravdu. Například už před třemi lety vyvinul mezinárodní tým pod vedením Paola Daria, univerzitního profesora z italské Pisy, roboty na kolečkách nazvané DustBot, které jezdí městem a odvážejí odpadky. Vyzkoušeli je například v malém italském městě Peccioli. Robot je vybaven kamerovým systémem a senzory, které mu umožňují samostatně se orientovat na trase, již sleduje pomocí družicové navigace GPS a digitální mapy. Překážkám se vyhne.
Společnost McDonald’s zase zkouší systém, kdy si zákazník jídlo vybere na počítačové obrazovce, zaplatí kartou a s vydaným lístečkem si je přijde odebrat. Není tedy třeba platit člověka, který by přijímal objednávky.
Mladé čeká mizerie
S jinou vizí do diskusí zasáhli ekonomové Jeffrey Sachs a Laurence Kotlikoff, kteří pro Národní kancelář ekonomického výzkumu (NBER) v americké Cambridgi připravili studii provokativně nazvanou Chytré stroje a dlouhodobé strádání. Části pracovníků, kterým se podaří zůstat ve významných profesích, zejména manažerských či vysoce odborných, příjmy podle studie ještě porostou. „Už nyní,“ uvádějí Sachs a Kotlikoff, „do horních deseti procent amerických domácností směřuje padesát procent veškerých příjmů. Před čtyřmi desetiletími se v nich soustřeďovalo jen 35 procent příjmů.“
Zato v ostatních zaměstnáních bude zle, předpovídají autoři. V tomto případě ani tak nespatřují rozdíly mezi konkrétními profesemi, spíše rozlišují pracovní zkušenost zaměstnanců.
Zatímco v roce 1950 byly příjmy starších mužů o čtyři procenta vyšší než příjmy mladých mužů zaměstnaných ve srovnatelných oborech, v roce 1970 činil rozdíl jedenáct procent a v roce 2011 už starší muži vydělávali o 41 procent více než jejich mladší kolegové. (Rozdíl se projevil i u žen, ale byl méně výrazný.)
Zaměstnanci také s tím, jak se jim díky vyšším zkušenostem zvyšovaly příjmy, mohli část výdělku investovat (třeba prostřednictvím fondů) do akcií výrobních podniků, tedy vlastně i do využívání strojů, takže se na ziscích z nich alespoň trochu podíleli.
Nicméně to se nyní mění, jak tvrdí Sachs a Kotlikoff. Podle nich stroje vytlačují z práce stále více lidí, a to často mladých a nezkušených, takže si mladí zaměstnanci nestačí vydělat dost na to, aby mohli do strojů sami investovat. Nejenže jim tedy hrozí, že nikdy nedosáhnou odpovídajících výdělků, jaké dnes mají starší a zkušenější pracovníci, ale ani se už nebudou moci podílet na příjmech z rozvoje technologií.
Nepříliš optimistické řešení vidí zmiňovaní ekonomové v tom, že zasáhne stát a majetek díky změnám daňových zákonů přerozdělí. A to i na úkor současných starších zaměstnanců, kteří si stačili něco vydělat a investovat…
Jemná ruka státu
Dnešní luddité se už nechystají rozbíjet stroje. Vidí však, že proti nim nebude moci většina pracujících lidí obstát, a tak vymýšlejí krkolomné konstrukce, jak by na nich mohl běžný člověk bez práce vydělat.
Ekonom Noah Smith ze Státní newyorské univerzity ve Stony Brook na stránkách renomovaného názorového časopisu The Atlantic doufá, že budoucností lidí by mohlo být přímé vlastnictví robotů. Tak jako dnešní řemeslníci mají svou dílnu, v níž si vydělávají na živobytí, mohli by v budoucnu vlastnit malý provoz se specializovanými roboty, s nimiž by pracovali na úkolech nevhodných pro velkovýrobu.
Další Smithův návrh je pak z českého pohledu neuvěřitelný. Americká vláda by prý měla svým občanům nějakým způsobem zajistit majetkový podíl na společnostech, které vydělávají díky moderním technologiím. Tím by lidé měli mít zabezpečeny určité příjmy potřebné k životu v technologickém světě. Noah Smith jde dost daleko. Dokonce v The Atlantic navrhuje, aby takový podíl stát koupil americkému občanovi, když mu bude 18 let, a s „jemným paternalismem“ (jak píše) zajistil, že cenné papíry nemůže prodat a prohýřit.
| Nepřetržitý pochod do výroby |
|---|
| Na roboty v továrnách jsme si už zvykli. Jejich nejčastější dnešní podobou je robotické rameno vykonávající práci v tovární hale, například v automobilce. Ušetří dělníkům těžkou práci, ale současně jim ji bere. Mezinárodní federace robotiky (IFR) ve své studii Světová robotika 2013 – Průmyslové roboty, vydané letos v září, odhaduje, že počet prodaných průmyslových robotů ve světě letos stoupne oproti loňsku o dvě procenta na 162 tisíc. Pro následující léta předpovídá odeznívání krize, takže prodej by měl v letech 2014 až 2016 růst každoročně v průměru o šest procent. V roce 2016 by se mělo prodat 190 tisíc průmyslových robotů. Ty všechny budou přebírat další lidské pracovní úkoly. „Optimistický“ pohled nabídl britský časopis The Economist. Ten totiž tvrdí, že průmyslové roboty aspoň některé pracovní příležitosti ve vyspělých zemích zachraňují. Jednoduché výrobní činnosti se přestěhovaly za levnou pracovní silou do Asie, nicméně roboty mohou být ještě levnější. Díky nim se leckterá výroba nakonec zachová i ve vyspělých zemích a zaměstná místní lidi alespoň při obslužných činnostech kolem strojů. Kdyby výroba úplně přešla do Asie, vyspělé země by přišly i o tyto pracovní příležitosti. Je to malá útěcha, ale aspoň něco. |
Čtěte také:
Brusel: České hospodářství poroste, čísla kazí nezaměstnanost
