NA POČÁTKU DEVADESÁTÝCH LET BYLO ODVĚTVÍ VŠEOBECNÉHO STROJÍRENSTVÍ VYSTAVENO STEJNÝM NEBO OBDOBNÝM VNĚJŠÍM VLIVŮM JAKO OSTATNÍ PRŮMYSLOVÁ ODVĚTVÍ. HANDICAPEM NAPŘÍKLAD BYLA URČITÁ IZOLOVANOST OD VYSPĚLÉHO SVĚTA ČI NEDOSTATEK VOLNÝCH FINANČNÍCH PROSTŘEDKŮ, KAPITÁLOVÁ SLABOST.
ČR si stále zachovává pozici tradičního exportéra strojírenského zboží
NA POČÁTKU DEVADESÁTÝCH LET BYLO ODVĚTVÍ VŠEOBECNÉHO STROJÍRENSTVÍ VYSTAVENO STEJNÝM NEBO OBDOBNÝM VNĚJŠÍM VLIVŮM JAKO OSTATNÍ PRŮMYSLOVÁ ODVĚTVÍ. HANDICAPEM NAPŘÍKLAD BYLA URČITÁ IZOLOVANOST OD VYSPĚLÉHO SVĚTA ČI NEDOSTATEK VOLNÝCH FINANČNÍCH PROSTŘEDKŮ, KAPITÁLOVÁ SLABOST.
Od roku 1990 se výroba postupně snižovala. Její pokles se zastavil v roce 1994, tedy ve stejné době jako ve většině ostatních odvětví zpracovatelského průmyslu. Přestože období stagnace trvalo poněkud déle než v ostatních odvětvích, vývoj od roku 1995 zaznamenal stabilizaci s mírným trendem jeho růstu.
DESET TISÍC PODNIKŮ
V současné době odvětví všeobecného strojírenství zaujímá významné místo v rámci zpracovatelského průmyslu. Odvětví se více než 7% podílem na tržbách zpracovatelského průmyslu umísťuje na čtvrtém místě z patnácti odvětví. V tvorbě přidané hodnoty z výroby je odvětví všeobecného strojírenství s podílem téměř 10 % na druhém místě, a tím těsně sleduje odvětví dopravního strojírenství. Z hlediska počtu pracovníků zaujímá odvětví výroba strojů a zařízení druhou pozici za odvětvím kovodělné výrobky. Výrobní základnu všeobecného strojírenství tvoří téměř 10 tisíc podniků. Ve skupině největších podniků nad 1000 zaměstnanců jsou zhruba jen dvě desítky organizací, je v nich zaměstnáno 20 % zaměstnanců, realizuje se zde zhruba 19 % tržeb a 21 % přidané hodnoty. Tato kategorie podniků zaznamenala ve srovnání s minulými léty pokles jak v počtu subjektů, tak i úměrně v hodnocených ukazatelích. Ve srovnání s rokem 1998 a i s léty 1999 a 2000 došlo v roce 2001 k přesunu v produkčních charakteristikách do oblasti podniků s počtem 250-999 pracovníků, v nichž je zaměstnáno 30 % zaměstnanců a realizuje se v nich téměř 34 % přidané hodnoty. Naopak se snížily produkční charakteristiky u podniků s počtem 50-249 zaměstnanců. Všeobecné strojírenství do roku 1994 předbíhalo cenové indexy výrobců ve zpracovatelském průmyslu. Rostoucí konkurenceschopnost strojírenské produkce a tudíž cenové přiblížení konkurenci mělo za důsledek růst cenové hladiny u oborů s významným podílem exportu, tj. u oborů výroba strojů pro výrobu a využití mechanické energie (zejména meziročně 1999/1998) a výroba obráběcích a tvářecích strojů hlavně mezi léty 1998 a 1997 a v posledních letech (2001/2000). Tato skutečnost souvisí i se stoupající exportní schopností těchto oborů. V souvislosti s dovozy spotřebního zboží renomovaných světových výrobců klesá trvale cenová hladina u oboru výroba přístrojů pro domácnost. Vývoj odvětví v tržbách za prodej vlastních výrobků a služeb v běžných cenách v období od roku 1994 do roku 1998 má za odvětví a u většiny oborů výraznou stále stoupající tendenci. Naopak rok 1999 zaznamenal 16 % pokles tržeb v běžných cenách. V roce 2000 a 2001 dochází k mírnému vzestupu ukazatele za odvětví podmíněnému růstem poptávky.
PRODUKTIVITA PRÁCE
Vývoj produktivity práce z přidané hodnoty má podobný průběh jako ukazatel tržby za prodej výrobků a služeb. Pozitivně se v letech 2000 a 2001 oproti roku 1997 vyvíjí u oborů výroba strojů a zařízení pro všeobecné účely, výroba obráběcích strojů, výroba specializovaných strojů a výroba zbraní a munice. Povážlivý je pokles obou ukazatelů u oboru výroba strojů pro výrobu a využití mechanické energie. Odpovídá tomu i pokles počtu pracovníků v tomto oboru. Pokles počtu pracovníků lze přičítat pozitivnímu působení progresivního technického vývoje jen částečně; jde totiž rovněž o omezování počtu pracovníků ve složkách pomocných a obslužných procesů včetně účelových zařízení pro projekci, konstrukci, zkušebnictví i složek zajišťujících kvalitu výroby.
PRODUKČNÍ UKAZATELE
S rostoucí výrobou v odvětví strojů a zařízení vzrůstá i výrobní spotřeba, což odráží zvýšení nákladů převážně na materiálové vstupy. Vlastní výrobní proces ve všeobecném strojírenství není natolik energeticky náročný, aby se změny nákladů na energii zásadně projevily v tomto odvětví. Průběh ukazatele náklady celkem v běžných cenách za odvětví do roku 1999 v podstatě kopíruje průběh ukazatele tržby za prodej výrobků a služeb běžných cenách; pak má klesající tendenci, což odráží růst přidané hodnoty z výroby v běžných cenách v letech 2000 a 2001. Osobní náklady se v letech 1997 až 2001 významně neměnily. Meziroční index v roce 1998 až 2000 nepřesáhl hodnotu 1,01 a stejně i kumulativně k roku 1997. Meziroční index 2001/2000 činí 1,04 a index 2001/1997 je 1,05. To ukazuje i z pohledu na mírně klesající počet pracovníků na pouze přiměřený růst osobních nákladů v odvětví. Růst produktivity práce z výroby, která se zvýšila od roku 1997 do roku 2001 o 127 % v běžných cenách, je důsledkem komplexu změn v organizacích odvětví všeobecného strojírenství. Podíl osobních nákladů na účetní přidané hodnotě v běžných cenách v letech 1997-2001 vzrostl za odvětví výroba strojů a zařízení na hodnotu 102,5 %.
ZAHRANIČNÍ OBCHOD
Trend vývozu a dovozu v letech 1997 až 2001 v odvětví všeobecného strojírenství je pozitivní. Vývoz celkem mezi léty 1997 až 2001 vzrostl indexem 1,70 a dovoz celkem indexem 1,46. Do EU jsou pak odpovídající indexy pro vývoz 2,09 a dovoz 1,45. Odvětví vykazuje celkově vysokou dynamiku v ukazateli vývozu a u většiny oborů přesahuje index růstu hodnotu 1,40. To odpovídá proexportnímu zaměření odvětví. Nejlépe se umístily obory výroba strojů pro výrobu a využití mechanické energie s indexem vývozu 2,09 a výroba strojů a zařízení pro všeobecné účely s indexem vývozu 1,89. Obchodní saldo zůstává pasivní, s negativním růstem v posledních třech letech, přičemž po celou dobu od roku 1997 do roku 2001 mělo obchodní saldo kladné hodnoty jen u oboru výroba zbraní a munice. Exportní výkonnost odvětví má stoupající tendenci a částečně dominantní postavení ve zpracovatelském průmyslu. Největší váhu v teritoriální struktuře zahraničního obchodu na obchodním obratu v roce 2001 jasně vykazuje SRN. Německo se však současně největší měrou podílí, společně s Itálií, na záporném obchodním saldu. V konkurenčním srovnání se souměřitelnými ekonomikami v prostředí EU zaujímá tuzemské odvětví všeobecného strojírenství čelné postavení. Objem exportu na tuto část trhu má trvale vzestupný trend a jeho podíl vzhledem k zemím CEFTA byl do roku 1997 téměř třetinový a v létech 1998 až 2001 dosahuje 35 %. Vývoz celkem mezi léty 1997 až 2001 vzrostl indexem 1,70 a do EU pak indexem 2,09. To ukazuje na dobrou konkurenceschopnost odvětví a svědčí o tom, že si Česká republika na mezinárodním trhu stále zachovává pozici tradičního exportéra strojírenského zboží. Konkurenceschopnost odvětví se nyní bude muset zakládat především na faktorech jako technické parametry na úrovni „high-tech“, kvalita produkce, rychlost dodávek, komplexnost uspokojení požadavků zákazníků a servis. Další z klíčových podmínek rozvoje konkurenceschopnosti je dostupnost finančních prostředků na profinancování exportu. Ta je vzhledem k vysoké úrokové míře pro naše podniky omezená a hraje negativní roli v ovlivňování konkurenceschopnosti odvětví. Zejména v menších firmách zaměřených převážně na export může sehrát negativní roli růst kurzu koruny vůči euru. Odvětví pokrývá nezvykle široký sortiment výrobků vzhledem k velikosti naší republiky. To sehrává do jisté míry negativní roli, neboť zdroje potřebné na realizaci jednotlivých výrobků, zejména na jejich inovace, jsou rozptýlené a proto omezené. Na druhé straně je výhodou, že je možno z tuzemských zdrojů uspokojit zákazníky komplexně. V exportu se budou tedy uplatňovat vývozci, kteří musí konkurovat kvalitou svých produktů a znalostí místních trhů. Perspektivně konkurenceschopnost odvětví závisí na produktivitě zahrnující technicko-ekonomickou úroveň a kvalitu.
