Tohle rozhodně není film pro každého. Blíž k němu budou mít diváci, kteří si ve svém osobním životě prošli nějakým zásadním zlomem. Pokud nemáte pochyby o smyslu své existence, do kina na něj raději nechoďte.
Foto: Film Europe
Snímek, který získal na MFF v Cannes hlavní cenu, se divákům buď výrazně líbil, nebo naopak. Pravdou zůstává, že do některých filmů musí člověk dozrát a Strom života je bezesporu jedním z nich. Autor scénáře a režisér v jedné osobě Terrence Malick (Tenká červená linie) zde propojil dvě filmové vrstvy. Jedna obsahuje analýzu lidské psychiky a potřebu hledání odpovědí na smysl života, která se schovává za příběhem klasické americké rodiny z poloviny 50. let minulého století. Druhou linií je vizuálně barevný a působivý dokument zachycující život od jeho vzniku po možný zánik. Tyto dvě linie se v nepravidelných úsecích prolínají obrazem nebo mluveným slovem, ale dokáží se od sebe i několikrát oddělit, aby se v závěru znovu spojily a vyústily v úhrnné sdělení příběhu.
Ústřední manželský pár O’Brienových (Jessica Chastain a Brad Pitt) se postupně rozrůstá v pětičlennou rodinu. Tři dospívající synové se nevyhnou duševním ani fyzickým ranám despotického otce, který se je snaží zocelit, aby přežili v reálném světě plném rivality a konkurence. Vyváženost pocitů do příběhu přináší nejstarší syn, jenž svého otce z celého srdce nenávidí a kterého v dospělé podobě hraje Sean Penn. Překvapivě často je divák v průběhu filmu svědkem fyzických doteků mezi členy rodiny, jež mohou působit až nepatřičně. Režisér se přitom jen snaží citlivě naznačit potřebu vzájemné lásky, od které se lidstvo materiálně odchyluje.
Druhá linie snímku zavádí diváka postupně do pravěku, poté i do nejvzdálenějšího koutu galaxie a nakonec jej nechá zhlédnout i její možný zánik. Režisér se tak snaží naznačit pomíjivost bytí a snahu člověka si odpovědět na otázku smyslu své vlastní existence. Využívá k tomu emoční záběry podbarvené klasickou hudbou. Návštěvník kina se tak dočká například i Smetanovy Vltavy a dalších vhodně vybraných skladeb.
Strom života není vůbec špatný film. Komplikovanost vyprávění, díky níž se ale nemusí setkat s všeobecným pochopením, svědčí o tom, jak moc se režisér snažil natočit film s nadčasovým sdělením. Vytvořil však spíše odkaz, jenž prozatím nedokáže v současném smýšlení lidstva zaujmout natolik, aby přežil.
Hodnocení Vládi Baráka: 80 %
