Je to příběh typický pro globalizovanou ekonomiku. Rakušan podniká v Kanadě a skupuje podniky v Rusku či Německu. Nyní má na příklad v hledáčku značku Opel.
Autor: Profimedia
Frank Stronach, zakladatel společnosti Magna, přitom investuje nejen v automobilovém průmyslu. Peníze vložil i do oblastí, kam ho vedou jeho vášně. Do rychlých koní a fotbalu.
Jsou hned dva rodáci z rakouského Štýrska, kteří odešli zkusit štěstí do zámoří a nakonec si vydobyli světovou proslulost. Prvním je bezesporu hrdina holywoodských akčních filmů a dnes guvernér Kalifornie Arnold Schwarzenneger. Tím druhým byznysmen Frank Stronach, který v padesátých letech odešel do Kanady, aby tam zkusil rozjet vlastní malou firmičku. Postupně spustil výrobu automobilových součástek a dnes patří mezi největší globální dravce automobilového průmyslu.
Analogie mezi profilem obou rakouských rodáků lze ostatně s mírnou nadsázkou ještě rozvinout. Oba se totiž na americkém kontinentě začali vedle svého původního oboru věnovat také politice. Oba mluví se zvláštním přízvukem, v němž se do angličtiny mísí štýrská intonace. A Stronach je koneckonců k sobě i ke svým obchodním protivníkům stejně tak neoblomně tvrdý, jako bývají schwarzeneggerovští akční hrdinové. Jeho vystupování v byznysu bývá popisováno jako směs typické rakouské pracovní disciplíny a neprostupné korektnosti. I v pokročilém věku srší dnes již sedmasedmdesátiletý podnikatel pracovní aktivitou, vede dál svou firmu a útlum automobilového průmyslu využil naopak jako šanci, jak ulovit pro svůj koncern další zajímavé podniky.
Chudý emigrant jede za moře
Stronachův život je modelovým příběhem amerického snu. Začíná – tak jak to má u takového téměř pohádkového příběhu být – v chudobě a bídě. Stronach se narodil v malém štýrském městečku do té nejhorší doby. Mládí prožil za druhé světové války. I po jejím skončení se zbídačené Rakousko dlouho topilo ve vleklé hospodářské krizi. Pozdější podnikatel se vyučil nástrojařem a v padesátých letech se jako mnoho jiných Rakušanů rozhodl utéct před krizí do zámoří, které naopak zažívalo léta rostoucí prosperity. Vybral si Kanadu. V roce 1954 tak coby dvaadvacetiletý mladíček přijel se zcela prázdnou kapsou do Montrealu.
O tři roky později si otevřel první dílnu v Torontu. Zpočátku v ní pracoval úplně sám a během prvního roku měla firma obrat pouhých
13 tisíc kanadských dolarů. Průlom ale přišel v roce 1960. Tehdy Stronach získal první velkou zakázku od společnosti General Motors na dodávku slunečních stínítek. Firma nabrala rychlost. V roce 1962 se poprvé začaly akcie Stronachovy společnosti Magna prodávat na burze v Torontu. Na konci dekády se obrat rostoucího podniku přehoupl již přes hranici čtyř milionů amerických dolarů.
Tři továrny také v Česku
Od té chvíle rostla produkce společnosti exponenciálně. Firma postupně překročila lokální hranice a pořídila si pobočky celkem v 25 zemích světa. V současnosti má Magna International na 240 manufaktur a 86 obchodních nebo vývojových center. Několik továren koupila i v České republice. Jde o tři závody na výrobu automobilových komponentů v Praze, Chomutově a Českých Velenicích. V Praze také firma vybudovala a provozuje výzkumné a vývojové centrum.
Souhrnný obrat celé mezinárodní sítě se ročně pohybuje kolem 20 miliard dolarů. Sám Stronach, který stojí v čele firmy neoblomně již přes čtyřicet let, si za tu dobu přišel na osobní jmění v přepočtu ve výši zhruba 12 miliard korun.
O Kanaďanovi s rakouskými kořeny se mluvilo na prvních stránkách deníků naposledy v souvislosti s převzetím prestižní automobilové značky Opel. Stronach také v současnosti usilovně vyhlíží investiční příležitosti v Rusku, kde předpokládá raketový růst automobilového odvětví.
Stronach, nebo Stohsack?
Na světoběžníkovi Stronachovi je pozoruhodné mimo jiné to, jak je po celý život rozkročen mezi dvěma světy. Na jedné straně svůj úspěch jednoznačně budoval v Kanadě a částečně jako by tuto zemi zcela přijal za svou domovinu. Je to vidět například i na úpravě jeho jména. Podnikatel se totiž ve skutečnosti původně jmenoval Franz Stohsack. Pro Kanaďany ale byla výslovnost této podoby jména natolik krkolomná, že si byznysmen raději upravil jméno do anglicky znějící formy. Právě v Kanadě také vstoupil do politiky, když v roce 1988 kandidoval do voleb za Liberální stranu Kanady. Byl ale poražen svým protivníkem, konzervativcem Johnem Colem.
Stronach ale nezapomněl ani na své rodné Rakousko. Angažuje se rozsáhle v tamější fotbalové lize, setkává se s rakouskými elitami. V současnosti také žije ve své rodné zemi, konkrétně v Oberwaltersdorfu. Odtud také vede evropskou větev společnosti.
| FRANK STRONACH |
| Narodil se 6. září 1932 v rakouském městečku Weiz. Původní podoba jeho jména byla Franz Stohsack. Vyučil se nástrojařem a v roce 1954 emigroval do Kanady. V Torontu založil v roce 1957 malou dílnu, která se později stala základem pro strojírenskou společnost Magna. Ta je dnes světovým koncernem s pobočkami v 25 zemích světa. Se svou ženou Elfriede Sallmutter má syna Andrewa a dceru Belindu. Stronach dnes tráví většinu času opět v Rakousku ve městě Oberwaltersdorf. A má velké plány s firmou Opel. |
Rakušané rozhodně svému rodákovi nezazlívají, že svůj obchodní talent rozvinul v jiné zemi. „Rakouská veřejnost plně souhlasí s tím, že Frank Stronach je mimořádně úspěšný podnikatel. Většina lidí asi obdivuje, že má takříkajíc dělnický původ a byl schopen vlastními silami a od samých počátků jako nástrojař udělat takovou kariéru. Dobře vědí o tom, že Stronach byl nucen Rakousko opustit, aby mohl své životní dílo vůbec realizovat,“ říká Gunter Vogl z obchodního úseku českého zastupitelského úřadu ve Vídni. „Že jsou na něj hrdí, to ale nechci říci. Bezpochyby však oceňují, že Stronach na svůj domov nezapomínal a založil v Rakousku několik firem, v první řadě samozřejmě Magna Steyr. A také třeba akademii pro mladé fotbalisty v Hollabrunnu,“ doplňuje Vogl. Zároveň připomíná, že u rakouské veřejnosti je jako symbol Stronachova propojení dvou odlišných světů vnímán právě onen anglický přízvuk smíchaný s typickou štýrskou intonací. „Je to právě tento zvláštně ovlivněný Stronachův jazyk, který Rakušané vnímají s úsměvem a humorem,“ podotýká Vogl.
Koníčkem jsou mu koníčci
Díky ziskům, které mu přinesl automobilový průmysl, si mohl Stronach během své kariéry dopřát i investice do oborů, jež mu byly osobně blízké. Přičemž jedním z jeho koníčků jsou koně. Dceřiná firma Magna Entertainment, v jejímž čele stanul Stronachův syn Andrew, se tak zaměřila na dostihové odvětví. Do svých stájí nakoupil Stronach mnoho skvělých koní, z nichž například Ghostzapper byl v roce 2004 vyhlášen nejlépe hodnoceným závodním koněm světa. Současná finanční krize ale znamenala i méně sázek od milovníků dostihů. Odvětví šlo rychle dolů a Magna Entertainment musela nedávno svou činnost zastavit.
Druhým oborem, kde mohl Stronach spojit své záliby a obchod, je fotbal. Coby nadšenec pro tento kolektivní sport je Stronach nejen zakladatelem rakouské akademie pro mladé fotbalisty, ale zasedl také na místo prezidenta rakouské fotbalové Bundesligy. Zároveň byl hlavním sponzorem významného fotbalového klubu FK Austria Vídeň, z něhož se ale po sporech uvnitř klubu stáhl.
Boj s odboráři i akcionáři
Stronach rozhodně není černobílá osobnost. Na jedné straně má nepochybné zásluhy i o věci veřejné. Po hurikánu Katrina podnikatel například oznámil, že společnost Magna uvolní dva miliony dolarů na stavbu domů pro lidi, jimž vzal živel střechu nad hlavou.
Zajímavý je také model dělení zisků, který Stronach zavedl ve své firmě již v sedmdesátých letech. Podle jistého sofistikovaného klíče jsou děleny případné zisky napříč společností, tedy i pracovníkům v nižších úrovních firemní hierarchie.
Jako každá úspěšná osobnost má ale Stronach i své kritiky. Velmi sporně byl vnímán jeho odpor vůči odborům v jím vlastněném podniku. Další přestřelku uvnitř společnosti spustila kritika některých akcionářů firmy, že Stronach vede Magnu i v současnosti stále jako suverénní a neomezený diktátor, přestože fakticky už vlastní jen pouhá čtyři procenta podniku. Stronach při reakci na tuto kritiku ukázal svou tvrdou stránku, když výtky akcionářů nesmlouvavě smetl ze stolu a ukázal oponentům dveře. „Když se jim v téhle restauraci nelíbí, ať tu nejedí,“ vzkázal nespokojeným akcionářům nekompromisně.
Další kontroverzí spojenou s tímto podnikatelem byl spor o megalomansky pojatý zábavní park, jejž chtěl Stronach postavit v rakouském Ebreichsdorfu. Hlavní dominantou parku měl být monstrózní glóbus, vysoký 110 metrů, který by symbolizoval zeměkouli a byl by viditelný z kteréhokoliv místa vídeňské pánve. Projekt ovšem musel být kvůli rozsáhlým protestům veřejnosti zrušen.
Zlobivá dcerka asketického otce
Jakkoliv však některé obchodní nebo investorské kroky Franka Stronacha vzbuzují rozporuplné emoce, nikdo se rozhodně nepokouší trefovat do jeho soukromí. To si totiž pilný podnikatel drží pod pokličkou. Vyhýbá se důsledně také životu „v žitě“. „On si jako typický Rakušan drží image tvrdě pracujícího člověka a do veřejného života či mezi celebrity se příliš nehrne,“ podotýká k tomu Karel Žebrakovský z velvyslanectví České republiky v Ottawě.
S konzervativním vystupováním Franka Stronacha ostře kontrastuje bouřlivý život jeho dcery Belindy. Zatímco sám Stronach si drží image askety, který nezná nic než práci, jeho dcera žije jak na horské dráze. V Kanadě je neustále pod drobnohledem médií. Jejich pozornost totiž poutá nejen svou aktivitou v politice, ale i barvitým osobním životem.
Nespornou dávku energie prokázala dnes třiačtyřicetiletá žena už při práci v otcově firmě, kde zastávala od roku 1988 nejrůznější funkce ve vrcholovém vedení. Posléze vstoupila i do politiky, nejprve jako poslankyně kanadského parlamentu a později i jako ministryně pro lidské zdroje a rozvoj dovedností. Kritizován byl ale její náhlý skok na druhou stranu barikády, když přeběhla od konzervativců k liberálům.
Největší sousta ale skýtá pro kanadský bulvární tisk osobní život Belindy Stronach. Podnikatelka je často vidět ve společnosti významných mužů. Má za sebou již dva rozvody. Její první manžel Donald J. Walker byl výkonným ředitelem společnosti Magna. Jejím druhým mužem se stal slavný norský rychlobruslař Johann Olav Koss. I s ním se Belinda Stronach rozvedla. Bulvární deníky si také smlsly, když získaly informace o tom, že se soukromě stýká i s předákem konzervativců Peterem MacKayem. Tento vztah ale skončil právě po přeběhnutí Belindy Stronach k liberálům. Ona si ale nenechává občasnými šťouchanci od bulváru zkazit radost ze života a všem samozvaným mravokárcům v poklidu vzkázala: „Smiřte se s tím. Já v pátek večer nebudu sedět doma a háčkovat.“
Frank Stronach sám každopádně zůstane už asi na věky ikonickou postavou z příběhu o tom, kterak chudý emigrant ke štěstí přišel. Za impozantním úspěchem ale bezesporu stojí vedle nezbytné dávky štěstí především celoživotní neúnavná práce, kterou strojírenský mogul nepověsil na hřebík ani teď, když mu táhne na osmdesátku. Přestože je finančně zajištěn asi na dalších tisíc let dopředu, zahálčivý život na vejminku pro něj zřejmě nebude to pravé už nikdy.
