Vyhrocování sporu ve Východočínském moři doléhá na byznys. Tokio ani Peking ve skutečnosti nemají zájem na další eskalaci
Mělo jít o symboliku. Větší demonstraci síly si však Peking nemohl dokonaleji připravit. A také lépe načasovat. Čínské námořnictvo dostalo minulý týden svoji první letadlovou loď. Slavnostní převzetí se uskutečnilo v době, kdy již několik týdnů graduje spor o osm ostrovů ve Východočínském moři. Japonci je nazývají Senkaku, pevninská Čína zase Tiao-jü. Tchajwanci je označují jako Tiao-jü-tchaj.
Není podstatné, že šlo o zrenovované plavidlo, které až do roku 1998 chátralo pod jménem Varjag v ukrajinském přístavu. Ani to, že jej Čína koupila prostřednictvím hongkongského podnikatele, který původně tvrdil, že z něj udělá plovoucí kasino v Macau.
Loď Liao-ning pojmenovaná po provincii, kde byla opravena, tudíž není nejmodernější. Navíc by měla sloužit převážně jako cvičiště pro čínské piloty a námořníky. Nové letadlové lodě vlastní výroby se dočkají až v roce 2015. „Liao-ning nám pomůže efektivně chránit suverenitu, bezpečnost a zájmy našeho rozvoje,“ prohlásil ministr obrany Liang Kuang-lie během monstrózní ceremonie. Nenechal nikoho na pochybách, kam svými slovy míří.
Hrdost, ryby a plyn O ostrovy se hlásí jak Tokio, tak i Peking. A do třetice jsou tu nároky Tchaj-wanu, který říká, že z hlediska historického, zeměpisného, geologického, ale také mezinárodního práva a nakonec i praktického užití patří ostrovy právě pod jeho jurisdikci. Leží pouhých 102 námořních mil od jeho břehů a formálně spadají do tchajwanské správní oblasti Tou-čcheng v kraji I-lan.
Proč nejsilnější asijské ekonomiky svádí tak urputný boj o neobydlené skalnaté ostrůvky, jejichž celková rozloha je všeho všudy 6,3 kilometru čtverečního? Hlavní aktéři se odvolávají na historii a na důležité smlouvy. Velkou roli hraje národní hrdost přerůstající do nacionalismu.
Nezanedbatelný není ani fakt, že ostrovy obklopují vody bohaté na ryby. Dalším důvodem je, že se v oblasti nachází značné zásoby zemního plynu a zřejmě i ropy. Jak Japonsko, tak i Čína si z tohoto pohledu sporné teritorium již zmapovaly. V polovině ledna roku 2005 zahájily společnosti Japan Petroleum Exploration a Teikoku Oil jednání s japonskou vládou týkající se plánů zahájit těžbu zemního plynu nedaleko sporných ostrovů. Nakonec k tomu však nedošlo. Čínu totiž o měsíc později rozezlilo pouhé prohlášení Tokia, že přebírá kontrolu nad 5,6 metru vysokým majákem, který v roce 1988 vztyčili na největším z ostrovů japonští pravicoví aktivisté.
Nejhorší chvilky zažívala oblast v listopadu 2004, kdy se ke břehům Tchaj-wanu přiblížila čínská ponorka na jaderný pohon.
V průběhu dvou hodin pronikla i do japonských výsostných vod a Japonsko vyhlásilo vojenskou pohotovost. Šlo teprve o druhý poplach od ukončení druhé světové války. Peking se k incidentu za pár dnů přiznal a Tokiu se omluvil. Ponorka prý byla na cvičné misi a do vod Japonska se dostala z „technických důvodů“.
Nucený výkup Čína objevila ostrovy ve 14. století a až do okupace Tchaj-wanu Japonskem (1895 až 1945) toto vlastnictví nikdo nezpochybňoval. Situace se zkomplikovala v průběhu druhé světové války, kdy Japonsko zabralo i značnou část pevninské Číny. V roce 1951 se Tokio smlouvou ze San Franciska sice vzdalo dřívějších nároků na cizí teritoria, a to včetně Tchaj-wanu a jeho přilehlých ostrovů. Nicméně dohoda se Spojenými státy z roku 1971 o navrácení prefektury Okinawa, kam ostrovy podle Tokia spadají, vše ještě více zamotala.
USA nemají zájem být zatahovány do územního sporu, nicméně potvrzují, že Senkaku jsou kryté americko-japonskou bezpečnostní smlouvou.
Vlastnictví ostrovů se tedy nevyřešilo ani sedm desetiletí od ukončení válečného konfliktu. O vzájemné provokace není tudíž nouze. Poslední eskalace začala letos v srpnu, kdy do oblasti v den výročí kapitulace Japonska připlula skupina čtrnácti aktivistů z Hongkongu. Japonci pět z nich kvůli porušení imigračních zákonů zatkli a deportovali. Druhý den na tom samém ostrově desítky japonských nacionalistů vztyčily vlajku své země, což vyvolalo další vlnu nevole mezi obyvatelstvem pevninské Číny a Tchaj-wanu. Olej do ohně přilil i nacionalistický starosta Tokia Šintaró Išihara, který přišel s nápadem sporné ostrovy odkoupit. Za tímto účelem Tokio dokonce vypsalo veřejnou sbírku. Vládě Jošihiko Nody nezbývalo než aktivního
primátora předběhnout. Počátkem září uzavřel kabinet předběžnou dohodu o koupi tří z pěti hlavních ostrovů souostroví s dosavadními majiteli ostrovů, rodinou Kuriharových.
Podle japonského tisku částka dosáhla 2,05 miliardy jenů (asi 510 milionů korun).
„Koupě ostrovů ze strany Japonska je nelegální a neplatná,“ zdůraznil čínský prezident Chu Ťin-tchao japonskému premiérovi Nodovi při nedávné schůzce na okraj summitu Rady pro ekonomickou spolupráci Asie a Tichomoří (APEC) ve Vladivostoku. „Čína bude neochvějně hájit svou suverenitu. Japonsko si musí uvědomit vážnost situace a nesmí učinit chybné rozhodnutí,“ dodal. Čínský premiér Wen Ťia-pao v této souvislosti upozornil, že Peking se ve sporu o ostrovy „nikdy nevzdá ani centimetru čtverečního“.
Raději obchod než válku Co následovalo, je známo. Masové protesty v ulicích Pekingu, aerolinky zrušily lety, cestovní kanceláře zájezdy. Čína odložila i oslavy připravované na konec minulého týdne ke čtyřicátému výročí obnovení vzájemných diplomatických styků.
Demonstrovalo se také v Taipei, a to i přesto, že Tchaj-wan má s Japonskem lepší vztahy, než je tomu v případě kontinentální Číny. Na řadu dokonce přišla i vodní děla, kterými japonská pobřežní hlídka odháněla několik desítek tchajwanských rybářských lodí od ostrovů. Vlasteneckou akci rybářů podpořil i tchajwanský prezident Ma Jing-ťiou. Ten se v srpnu pokusil situaci řešit prostřednictvím iniciativy s názvem Mír ve Východočínském moři. Tchaj-wan má však v tomto směru svázané ruce. Peking jej považuje za svoji provincii, navíc míří na ostrov svými raketami.
Stupňování napětí nejvíce pociťuje byznys.
Mnoho japonských podniků včetně nejznámějších značek muselo v Číně na čas zastavit výrobu. Na území kontinentální Číny a Hongkongu přitom působí přes 33 tisíc japonských společností. Přímé japonské investice v Číně loni stouply o 60 procent na jeden bilion jenů. O kvalitní japonské výrobky je mezi Číňany velký zájem, japonské firmy naopak těží z toho, že je mohou v Číně vyrábět. Výzkumný ústav Daiwa Insitute of Research spočítal, že pokud by japonský export během jednoho měsíce klesl na nulu, přišla by země vycházejícího slunce o dvanáct bilionů jenů (154 miliard dolarů).
K vyhrocení sporu přispěly i očekávané události na politické scéně v obou zemích. Japonsko se připravuje na volby a tamní politici vědí, že téma vlastenectví na voliče zabírá. Navíc v době, kdy se ekonomice moc nedaří.
Peking je pro změnu nervózní z blížící se plánované výměny na nejvyšších stranických postech.
Pozorovatelé se domnívají, že i přes rostoucí napětí nemá ani jedna strana ve skutečnosti reálný zájem vyhlašovat kvůli sporným ostrovům skutečnou válku. Incidenty posledních týdnů berou spíše jako hru nervů a demonstraci svalů. Hlavní aktéři ze svých pozic sice neustupují, ale shodují se v tom, že je nutno o nich i nadále vyjednávat. Ostatně v posledních několika desetiletích Asie dokázala, že preferuje spíše „vyrábění“ dalších peněz než otevřené konflikty. Nelze však zaručit, že k ozbrojenému střetu, byť v omezené míře, nedojde nějakou nešťastnou náhodou. l
Vyhrocení sporu se už podepsalo na politické scéně v obou zemích
O autorovi| Dáša Hyklová, hyklova@mf.cz
