Mladý a inteligentní společník je k mání za 175 liber na hodinu
Takovéto věci se dějí v Oxfordu a Cambridgi: osamělí podnikatelé a podnikatelky s dostatkem peněz nazbyt si dnes mohou najímat mladé partnery a partnerky z řad britské intelektuální elity. A to díky podnikavému studentovi klasických jazyků Nickovi Dekkerovi, jehož agentura Oxbridge Escorts nabízí „inteligentní, sexy a kultivované mladé lidi“ za 175 liber na hodinu. Nabídku si můžete si najít na internetu.
Nickovi spolužáci a spolužačky to berou s humorem, s nadšením a v dobré náladě jako dosud nejlepší možnost vyhrabat se ze zadluženosti, do níž je uvrhla už několikaletá vysokoškolská finanční politika Blairovy vlády, jejímž následkem studenti končívají studia s dluhem rovnajícím se dvouletému čistému nástupnímu platu.
Nick přísahá na svou čest, že neprodává sex, pouze společnost příjemných a inteligentních hostesek a hostesů (či jak se jmenuje jejich mužský ekvivalent) pro osamělé workoholiky a workoholičky. Takzvané escort agencies čili agentury nabízející společenské partnery patří mezi rychle rostoucí podnikatelská odvětví, a proč by se jejich rozmach měl ponechávat nevzdělancům? Přiznává ovšem, že nemůže svým studentům ani klientům zakazovat či chraň pánbůh znemožňovat, že by si po prvním „obchodním“ setkání domlouvali „soukromé“ pokračování, v němž „nelze sex vyloučit“, ale za něž jeho agentura „nenese právní odpovědnost“. Zprostředkovávání prodeje sexu čili kuplířství je v Británii stále trestné a Nick se jen taktak vměstnává do rámce zákonnosti. Ani to slůvko „sexy“ v nabídkovém inzerátu nezaručuje, že sex bude automaticky k dispozici, takže není stíhatelné.
Právně pojištěno má Nick i to, že jej Oxfordská univerzita, na níž studuje, ani město Oxford nemohou trestat za poškozování pověsti, neboť ji nejmenuje plným jménem, přiznávají i oxfordští kvestorové. Že jménem „Oxbridge“, které je pro každého Brita známou zkratkou univerzit Oxford a Cambridge, by mohl poškozovat (nebo naopak vylepšovat, podle toho, z jakého úhlu na to pohlížíme) pověst obou, je sice každému jasné, ale nenašla se na to žádná litera zákona.
Blairův kabinet, který to svou vysokoškolskou finanční politikou způsobil, jistě brzy zakročí. Ne tak, že by Nickovu agenturu zakázal, nebo že by studentům usnadnil financování studia. Zavede jim spíš podvojné účetnictví s vydáváním faktur a placením daní včetně DPH. Ať se při tom zároveň učí státotvorné poctivosti a podnikatelské etice, když už se jim ta prastará profese zamlouvá. Každý přece ví, že studenti jsou odjakživa zhůvěřilci, kteří nemají nic jiného na práci, než se vyžívat v sexu, tak proč by jim to měl daňový poplatník subvencovat. A českou sociálně uvědomělou vládu, která v žebříčku hodnot a odměn vytrvale pohrdá vzděláním, nenapadá nic lepšího než se po Blairovi opičit a zdražovat studentům život, aby si na studia museli něčím vydělávat.
