Přední francouzská banka čelí dalšímu skandálu
Prezident přední francouzské banky Crédit Lyonnais Jean Peyrelevade jako by byl předobrazem těch manažerů, kteří hodlají zachraňovat české banky. Pařížská vláda ho postavila do čela tohoto – v té době státního – finančního ústavu v listopadu 1993. Crédit Lyonnais se tehdy topila ve špatných úvěrech, čelila mnoha skandálům a obviněním ze zpronevěry peněz. Ty neutichaly ani později. Mnozí se domnívali, že dny této banky jsou sečteny. Nový šéf ale dostal jiný úkol – postavit Crédit Lyonnais na nohy. Řešení, která Peyrelevade zvolil, také v mnohém připomínají české scénáře. Nové vedení vyvedlo nedobytné úvěry do „špatné banky . Účet zaplatili daňoví poplatníci. I výše odhadované celkové částky zajisté českým čtenářům leccos připomene – 20 miliard. V případě Crédit Lyonnais jde ovšem o americké dolary. Zdravou část banky pak stát v červenci 1999 nabídl k privatizaci. Podíl francouzského státu se ztenčil na deset procent a mezi novými akcionáři se objevují zvučná jména, jako Dresdner Bank, Commerzbank, Crédit Agricole, AGF, AXA či Société Generale. Jean Peyrelevade splnil svůj úkol a Crédit Lyonnais získává vážnost… Nová rána. Jenže 13. ledna letošního roku dostává francouzská banka další úder. Prestižní britský týdeník The Economist tvrdí, že se mu podařilo odhalit nový skandál. Nikdo zatím přesně neví, jaký může mít pro Crédit Lyonnais následky, ale podle Economistu hrozí bance odebrání licence ve Spojených státech. Bývalí manažeři banky totiž na počátku devadesátých let poskytovali americkým regulačním orgánům nesprávné informace. Crédit Lyonnais před nimi tajila způsob, jakým ovládla kalifornskou pojišťovací společnost Executive Life a její portfolio obligací. Nejbolestnější odhalení se ovšem přímo týká prezidenta banky. Jean Peyrelevade podle Economistu dostal podrobnou zprávu o celé záležitosti už v roce 1993. Americké orgány však neinformoval. „Pouhé opodstatněné podezření, že o tom měl vědět, by mohlo zdůvodnit uzavření banky v Americe, tvrdí The Economist ve svém komentáři. Vedení banky Crédit Lyonnais se pochopitelně brání. Podle jejího komuniké se Jean Peyrelevade o porušení amerických zákonů dozvěděl až 31. prosince 1998. „Okamžitě pak upozornil kompetentní orgány ve Spojených státech, uvádí se v prohlášení banky citovaném ekonomickým deníkem Les Echos. Zrádné obligace. Celý příběh začíná v roce 1991. Společnost Executive Life v té době zkrachovala a její portfolio obligací o hodnotě šesti miliard dolarů se na trhu obchodovalo za poloviční cenu. Této situace využila firma Altus Finance, dceřiná společnost Crédit Lyonnais, jež se nabídla, že obligace koupí. Altus se specializovala na rizikové operace. Tady ale Francouzi narazili na kámen úrazu. Část obligací se v té době transformovala na akcie. Emitenti těchto cenných papírů si tak chtěli vylepšit svou finanční bilanci. Jenže americké zákony omezují banky ve vlastnictví nebankovních aktiv. Crédit Lyonnais se tedy podle zákona musela části portfolia zbavit. Řešení se našlo. Firma Altus prodala obligace společnosti Artémis, v jejímž čele stál podnikatel Francois Pinault – velký dlužník Crédit Lyonnais. Také Artémis si pak na nákup obligací půjčila právě od Crédit Lyonnais. Americké orgány však pro tento důmyslný mechanismus neměly velké pochopení. Nyní podle Economistu viní francouzskou banku z toho, že chtěla skrýt své pravé úmysly a navzdory zákonu vydělat na pozdějším prodeji cenných papírů. Maskování prohlédnuto. Tím ovšem výtky Federal Reserve Bank, jež ve Spojených státech zajišťuje bankovní dohled, vůči Crédit Lyonnais nekončí. Firma Artémis souhlasila s tím, že odkoupí nejen obligace, ale také zbytky společnosti Executive Life. Kalifornské úřady totiž žádaly, aby se majitel obligací podílel rovněž na záchraně této pojišťovny. Sama Crédit Lyonnais nemohla Executive Life ovládnout, protože jí v tom bránily hned dva zákony. Podle americké legislativy se banky ani jejich dceřiné společnosti nesmějí stát majiteli pojišťoven. Kromě toho – podle kalifornského zákona – nemohou v pojišťovnictví podnikat státní firmy. A tou Crédit Lyonnais byla. Na scénu tak opět vstupuje Altus, dceřiná společnost Crédit Lyonnais. Ta začala organizovat konsorcium evropských investorů, kteří Executive Life skutečně převzali. Tito investoři měli společné jedno – všichni byli váženými klienty Crédit Lyonnais. Americké úřady mají opět pochybnosti. Francouzská banka čelí obvinění, že ve skutečnosti pojišťovnu ovládala a tuto pravdu skrývala. Francouzská korupce. Nová kauza může zhoršit pověst nejen samotné banky, ale také francouzského státu. Crédit Lyonnais není zdaleka jediným případem pochybných finančních transakcí, které se v poslední době dostávají na stránky novin. Nařčení z nelegálního financování politických stran čelí řada politiků včetně prezidenta Jacquesa Chiraca. Přinejmenším tomu, kdo sleduje média, se bezpochyby zdá, že Francie je prolezlá korupcí skrz na skrz. Výzkum mezinárodní organizace Transparency International ale potvrzuje, že to ve srovnání s řadou dalších zemí není až tak strašné. V pořadí 90 zemí podle úrovně tamní korupce (od nejnižší k nejvyšší) se Francie umístila na 21. místě, za Británií a Německem, ale před Řeckem, Itálií či – jak jinak – Českem. Navíc se zdá, že Francouzi v poslední době zcela vážně usilují o větší transparentnost finančních toků, počínaje financováním politických stran a konče řízením firem, ve kterých se stále více domáhají svých kontrolních práv akcionáři. Bankéř na tenkém ledě. Prohřešky Crédit Lyonnais ale mohou mít ještě jednu oběť, která rozhodně není malou rybou. Jde o samotného šéfa centrální banky Banque de France. Jean–Claude Trichet se podle politické dohody z dob zrodu společné evropské měny euro má v roce 2002 stát guvernérem Evropské centrální banky. Jenže také Trichet byl v devadesátých letech příliš ponořen do záchranných operací problémy zmítané banky. Od května minulého roku šetří francouzské orgány podezření, že Trichet v letech 1992 a 1993 poskytoval nepravdivé informace o Crédit Lyonnais. Jako šéf centrální banky je přitom Trichet považován za prvotřídního odborníka, který mimo jiné prosadil „politiku silného franku , navázaného na německou marku. Tím také pomohl ke vzniku měnové unie v eurozóně. „Jeho schopnosti nikdy nikdo nezpochybnil, napsal o Trichetovi list Financial Times. V případě samotné Crédit Lyonnais se nicméně zdá, že i když se v její minulosti stále objevuje nevybuchlá munice, její plány do budoucna by to příliš ovlivnit nemělo. Podle informací listu Les Echos chystá banka během příštích šesti měsíců úpravu své akcionářské struktury. „Myslím, že se zvýší podíl Crédit Agricole a Allianz, říká Jean Peyrelevade. Akcionáři asi zatím příliš velký strach z amerického skandálu nemají.
