Jedinou možností firmy je neustálé zvyšování produktivity práce
Základní informace je jasná: být subdodavatelem finančně silných nadnárodních společností je pro malou firmu ekonomicky velice výhodné. Méně zjevné však je, že to nemusí být žádná sranda. Odběratelé si totiž jsou vědomi svojí silné pozice a v požadavcích jsou neúprosní. A nejde jen o to, že požadují stále větší kvalitu. Často přijíždějí na „inspekci“ výrobních prostor a dělají si třeba i vlastní audit. „Odběratelé nás neustále tlačí ke snižování nákladů. V oborech, kde podnikáme, to znamená, že každý rok požadují zlevnění o čtyři až pět procent,“ sděluje jeden ze tří společníků firmy Isolit-Bravo a její ředitel Kvido Štěpánek. Společnost tak má před sebou jedinou cestu – zvyšovat produktivitu práce o osm až deset procent ročně. Zatím se jí to naštěstí pro ni daří.
Pětiletá jistota.
Středně velká společnost s ručením omezeným z Jablonného nad Orlicí byla letos agenturou CzechInvest z pětačtyřiceti domácích subdodavatelů vyhodnocena jako nejlepší v rámci takzvaného Twinning programu. V něm se hodnotilo hlavně to, nakolik je firma schopna vyhovět požadavkům svých nejdůležitějších zákazníků, nadnárodních společností. „Nezastírám, že pro image Isolitu-Bravo znamená vítězství hodně,“ říká k úspěchu ředitel Štěpánek a doufá, že díky němu získá nové odběratele.
Podnik z valné části pracuje pro nizozemský koncern Philips, s nímž navázal spolupráci v roce 1996. Jeho divizím dodává kuchyňské přístroje (mixéry, fritézy) nebo různé výlisky (mimo jiné pro televizní obrazovky). Tento klíčový odběratel je také jediný, s nímž mají v Jablonném nad Orlicí od letošního roku uzavřen pětiletý kontrakt.
Firma jinak spolupracuje se zákazníky podle běžných objednávek, což platí i pro dalšího významného partnera - švédskou Ikeu. Ta mimo jiné odebírá svítidla či plastové výlisky a formy na lisování plastů. Isolit má s Ikeou sice smlouvu také uzavřenu, avšak objem dodávek určují až konkrétní objednávky.
Vystačí si sami.
Firmu Isolit-Bravo zprivatizovali formou veřejné soutěže v roce 1993 tři čeští manažeři – Kvido Štěpánek, Pavel Prokopec, který dnes šéfuje divizi kuchyňských přístrojů, a Zdenek Najman, jenž vede nástrojárnu. Na koupi fabriky si tehdy půjčili od Komerční banky 24 milionů korun, které se jim podařilo splatit zhruba za dva a půl roku. A to byla zatím jejich poslední půjčka.
„Od té doby hospodaříme zásadně z vlastní kapsy, nečerpáme ani korunu bankovního úvěru,“ prohlašuje hrdě ředitel Štěpánek. Celé vedení si financování z vlastního velice pochvaluje, neboť šetří nejenom náklady, ale i čas, který banky potřebují na posouzení jednotlivých podnikatelských záměrů. Tento způsob hospodaření se však netýká jen půjček a bank. Také na otázku, zda někdy podepsal nějakou směnku, totiž Štěpánek odpovídá: „Myslím, že nikoli.“
Bitva za nezávislost.
Management Isolitu v současné době pokládá za nezbytné, aby se snížila nebezpečná závislost firmy na několika velkých odběratelích. To ovšem znamená rozšířit portfolio zákazníků. „Je rozumné, aby na jednoho odběratele nepřipadalo více než dvacet procent tržeb,“ míní Štěpánek. V hledání nových zákazníků společnosti jistě pomůže vítězství v Twinning programu. Velkou roli hrají také doporučení dosavadních obchodních partnerů a určité výsledky se dají očekávat od inzerce v zahraničních odborných časopisech.
S novými odběrateli se potom chce Isolit-Bravo letos přiblížit miliardovému obratu, z něhož přibližně 70 procent připadne na export. Slušnou výchozí pozici by na to měl: prudký růst obratu ze 70 milionů korun v roce 1990 na loňských 830 milionů. Více než desetinásobný skok byl podmíněn tím, že díky rozsáhlým investicím získala společnost technologický náskok před konkurenty, z nichž jedním je třeba ETA, se kterou se potkává na domácím trhu. Firma ani loni nepolevila a investovala kolem 40 milionů korun, v tomto roce by to mělo být padesát. Už v dubnu bude zahájena investice do dalšího rozšíření výroby za zhruba 30 milionů korun, ze kterých přibližně dvě třetiny připadnou na nákup strojů a zařízení.
Vyhlídky však nejsou jen nadějné. Kvůli vysokému podílu exportu je silná koruna pro firmu velice nepříjemná. Isolit ztrácí nejenom při prodeji hotových výrobků, kdy za eura inkasuje méně korun, ale svým způsobem prodělává i na dováženém materiálu. Důvod je prostý: protože materiál současně s padajícím eurem zlevňuje, poté, co leží ve skladu třeba dva měsíce, je v okamžiku výroby dražší, než činí jeho aktuální nákupní cena.
Strach riskovat.
Úvahy o budoucnosti jsou opatrné. Malá či středně velká firma vlastněná českým kapitálem si podle Kvida Štěpánka těžko může dovolit úvěr v hodnotě 20 až 25 milionů dolarů, díky němuž by mohla postavit na zelené louce nový provoz. „Já to stále pokládám za obrovské riziko a v tomto názoru mě utvrzuje několik příkladů z našeho okolí,“ podotýká Štěpánek. Něco jiného jsou ale velké firmy, které drží určitý segment trhu, a mají tak zaručen odbyt. Na další spolupráci s nimi proto vedení Isolitu-Bravo sází i do budoucna. „Je to nezbytné. Nemůžeme uvažovat o tom, že bychom pod vlastní značkou získali význačný podíl na evropském trhu,“ říká Štěpánek. Isolit-Bravo rozhodně nebude mít tolik sil, aby mohl rozvinout vlastní prodejní síť třeba v Německu, kde se část jeho výrobků prodává pod značkou Solac.
O spojení s kapitálově silným partnerem v blízké budoucnosti firma neuvažuje. Po pravdě řečeno, ne že by se o ni někdo zajímal. Na druhou stranu však v Jablonném nad Orlicí nevylučují, že taková situace může jednou nastat.
Isolit-Bravo (údaje za rok 2001)
Obrat: 830 milionů korun, z toho 450 milionů divize kuchyňských přístrojů
Hodnota exportu: 580 milionů korun
Průměrný stav zaměstnanců: 450
Průměrná hrubá mzda: 14 700 korun
