Rada vzájemné hospodářské pomoci neměla být zrušena, tvrdil neohroženě v kyrgyzském Biškeku český ministr průmyslu a obchodu Miroslav Grégr. Stačilo ji prý jen modernizovat a zbavit byrokratického aparátu.
Na tomto pohledu již legendárního ministra je samozřejmě leccos k zamyšlení. Například vysokozdvižné vozíky z Grégrovy Desty, které za dolary a marky prakticky nikdo nekupuje, by za převoditelné rubly šly jistě na dračku. Za tuto skvělou měnu bychom mohli dovážet výborné automobily Moskvič a televizory Elektronika. Cestovní kancelář Fischer by pak mohla naše úspěšné manažery vozit modrými iljušiny na dovolenou do Varny. Možná dokonce do Soči. Pak už by stačilo se jen dohodnout, že j eden převoditelný rubl stojí dolar a půl a problémy s platební bilancí by neexistovaly.
Kdyby nešlo o vážné věci, nestálo by toto další diletantské vystoupení nejneschopnějšího z ministrů ani za tuto uštěpačnou poznámku. Jenže v době, kdy se schází NATO ke svým padesátinám, aby se poradilo o své úloze v příštím sto letí, drží český ministr za přítomnosti českého premiéra tryznu za padesát let starou a deset let mrtvou RVHP. Doma mu přitom statistická data neúprosně dokazují, že pokud chceme hrát důstojnou roli mezi vyspělými státy světa, musíme změnit kurs. A to ani tak ne ten devizový.
Výsledky zahraničního obchodu popravdě sdělují, že zásadní problém není v chybách makroekonomické politiky, ale ve strukturální nereformě. Oživování ekonomiky pumpováním peněz připomíná hospodský vtip o opilci, který si nad pisoárem povzdechne , že „tady to pivo snad jenom půjčují . Na jedné straně vléváme hodnotnou matérii, na straně druhé vychází exkrement. V těchto dnech až symbolická cesta na Východ a průzračná slova hovoří jasně. Tahle vláda raději smrádek a teploučko než k onkurenceschopnost a odpovědnost.
ČLÁNKY DO MAILU