Je mrazivé odpoledne a Zdeněk Volejník stojí u požární nádrže v obci Rosice na Chrudimsku. Je to jedna z těch, na kterých se v zimě bruslí a v létě se v nich místní koupou. Jenže tady se v mrazu bělá jen holý beton se zamrzlou louží na kraji velkou sotva na pár kroků, a přesto zoufale rozbruslenou od dětí. V Rosicích je i přes všechen sníh a déšť z posledních týdnů sucho. Je to jedna z desítek obcí, kam musela Správa hmotných rezerv poslat svoji techniku, která odvrací krizové stavy. A také jeden z důkazů, jak Česko podléhá změnám klimatu.
Byla a není
Na místě velké betonové nádrže stály kdysi staré rybníky. Měly spodní prameny, které později také prosakovaly spárami mezi betonovými deskami dna nádrže a plnily ji. Prostě vždycky tu byla voda. Zdeněk Volejník je od listopadu starostou Rosic a také tady vyrůstal. „Dno bylo vždycky pokryté ledem. Starší kluci bruslili támhle na hlubším, menší děti měly místo tady,“ ukazuje na mrazem seschlou trávu trčící ze dna. S nádrží si teď obec neví moc rady. Dopouštět ji není jak a spodní voda vyschla.
I na zahradách v Rosicích klesla hladina vody ve studních, ale lidé ve vesnici samotné mají naštěstí vodovod. Ti, kteří se před lety nenapojili, dnes podávají žádosti. Přicházeli s nimi i v prosinci, právě kvůli přetrvávajícímu suchu. Vodovod už ale nemají v Brčekolech, které pod Rosice spadají. Starosta proto musel kontaktovat Správu hmotných rezerv, která na místo poslala cisternu s vodou. Aby nezamrzla, stojí v místní hasičárně. Kdo z Brčekol potřebuje, chodí si sem s kanystrem.
Déšť z posledních týdnů sice hladiny spodní vody ve studnách zvedl, ale zdaleka ještě nejde o návrat k normálu, navíc situace je dům od domu jiná. „Stavíme přístavek mateřské školy, a když se hrábne více než čtyřicet centimetrů pod zem, je vidět, jaké je sucho,“ popisuje starosta.
Jeho konkrétní poznatky z místa dobře ilustrují situaci, která panuje v celém Česku. Podobných vyschlých Rosic a Brčekol jsou ještě stále desítky, i když horké léto je dávno pryč a notný kus republiky je pod sněhem. Podle webu Intersucho, který sbírá data o vláhovém deficitu, je oblast, kde Rosice leží, stále na pomezí mírného až výrazného sucha. Nejhůře je na tom Zlínský kraj, kde ještě stále panuje na některých místech extrémní sucho. Lepší údaje ukazuje jen mapa relativního nasycení půdy. Jinak řečeno v mělkých hloubkách má už Česko vláhy až na výjimky dostatek, spodní vody je ale stále málo, a pokud se podíváme na součty deficitu z minulých let, situace je velmi špatná.
Cisterny? Letos poprvé
Do hry se tak dostává řešení od Správy hmotných rezerv. „Ta situace je pro nás výjimečná,“ říká Jakub Linka, mluvčí Správy hmotných rezerv. Mít techniku v terénu i v lednu, to správa nepamatuje. „Nepočítám letošní rok, ale loni jsme půjčili patnácti obcím 30 kusů techniky. Šlo o cisterny, kontejnery na vodu, autocisterny či úpravnu vody, kterou už stačily vrátit,“ vyjmenovává Linka. Správa má ještě teď techniku v devíti obcích, ale v reálu je zásobovaných míst více, protože radnice cisterny distribuují zpravidla do svých místních částí. „Když jsme problém extrémního sucha řešili v létě, nečekal jsem, že tuto situaci budeme řešit i v zimě,“ doplňuje ředitel správy Pavel Švagr.
Obce se podle něj na správu obracejí čím dál častěji a prodlužuje se i doba, na niž si techniku půjčují. Správa má pro případ sucha k dispozici stovky cisteren, podle Švagra je otázkou, zda by voda neměla být ve státních hmotných rezervách, a to v podobě podzemních vrtů.
Sucho na přehradě
Jsme v Seči, městě u známé přehrady, které je od Rosic zhruba tři čtvrtě hodiny jízdy autem. Jiné místo, situace stejná. Vidět je to už na hladině přehrady, která zdaleka nedosahuje výšek obvyklých v tomto ročním období. Podle starosty Marcela Vojtěcha klesla v létě o 11 metrů a ještě teď je o pět metrů pod normálem. Seč má k sobě deset malých obcí a sucho trápí hned tři z nich - Počátky, Proseč a Prosičku. Stejně jako do Brčekol u Rosic tam nevede vodovod. „Vloni bylo sucho extrémní. Svou mírou překonalo i to z roku 1947,“ popisuje starosta Vojtěch. A nepodařilo se ho vyrovnat ani nyní, v závěru ledna.
Jak se změní Česko? Teplo jako na Jadranu a pořádné sucho, na citrony ale zapomeňte
Proto je pravděpodobné, že se bude v příštích letech vláhový deficit zvyšovat. Obce tedy logicky hledají cestu, jak se suchem bojovat. První, co se nabízí, je zavést do dosud odstřižených částí vodovod. Rosice už na to připravují plány, ale zasíťovat Brčekoly je projekt zhruba za 40 milionů korun, což si obec s 28 milionovým rozpočtem nemůže jen tak dovolit. Přesto chystá za podpory kraje potřebnou dokumentaci a k realizaci plánu se alespoň blíží. „Nemůžeme si dovolit zadlužit obec na padesát let dopředu,“ napadají stejné myšlenky starostu Vojtěcha ze Seče. I tady by stavba vodovodu stála desítky milionů. A tak uvažuje alespoň o tom, že by obec pořídila vlastní cisternu. Správě rezerv se musí za pronájem platit, a to přibližně tři tisíce korun měsíčně plus přivezení a odvezení cisterny.
A to je další věc. Starostové přiznávají, že vyjednat všechna povolení, aby jim mohla správa cisternu půjčit, trvá déle než měsíc. Když to zkoušeli v Seči poprvé, bylo to ještě déle. Proto si tady cisterny nechávají pronajaté i v době, kdy není jejich potřeba kriticky nezbytná. „Protože pak se situace z týdne na týden změní a já jako starosta to musím rychle řešit,“ říká Marcel Vojtěch.
Kde vzít miliony
Je čím dál jasnější, že situace se bude muset řešit i na jiné úrovni než záplatováním v obcích. Příkladem toho může být kraj Vysočina. Ten ohlásil, že část disponibilního zůstatku hospodaření, který je asi 650 milionů korun, použije na podporu projektů na lepší hospodaření s vodou v krajině. Na dotacích určených mimo jiné na stavbu tůní a malých vodních nádrží uvolní letos kraj 77 milionů korun, asi o deset milionů víc než v předchozím roce. Peníze jsou rozdělené mezi dva dotační tituly a mají sloužit jako příspěvek na projektovou dokumentaci i na budování. Bude možné žádat o peníze na vodovody, vrty a vodojemy, dále na kanalizace a čistírny. „Třetí podprogram je na ochranu proti povodním a zároveň na zadržování vody v krajině,“ řekla vedoucí krajského odboru životního prostředí Eva Horná.
Peníze na boj se suchem bude posílat i stát. Dopady sucha na Česko jsou totiž podle ministerstva životního prostředí zásadní. „Začíná to mít dopad na společnost a systém,“říká ministr Richard Brabec. Podle něj má Česká republika rezervy ve využívání dešťové vody. „Na naše území spadne 50 miliard kubických metrů vody ročně v podobě sněhu a deště. Významné množství se odpaří či odteče řekami, ale stále je to hodně vody, daleko víc, než ve skutečnosti potřebujeme. Tato rezerva je něco, kam musíme hlavně směřovat,“ plánuje. Také proto bude dále pokračovat dotační program Dešťovka, v němž úřad eviduje řádově osm tisíc projektů.
Hladová děla: střediska se připravují na zimy bez sněhu i bez vody
Ministerstvo chce také pokračovat v projektech na zajištění vody pro menší obce, které nejsou napojeny na kapacitní vodovody. Důležité pro resort je také to, aby společně s ministerstvem zemědělství prosadil novelu vodního zákona. Novela počítá se zřízením komisí pro sucho, které budou vyhodnocovat, zda je třeba vyhlásit stav nedostatku vody. V takovém případě budou vydávat opatření.
Podívejme se ještě jednou na zasněžené a suché Česko z globálního pohledu. I když se situace na mnoha místech republiky proti prosinci zlepšila, například v povodí Moravy se hydrologické sucho projevuje tím, že řada řek je na monitorovacích stanicích stále pod 25 procenty průměrného průtoku a některé nádrže nejsou zaplněné ani z poloviny. Na konferenci v Brně k problémům sucha to před časem řekl ředitel pro správu povodí Antonín Tůma.
Pokud na Moravě nespadne výrazně nadprůměrné množství srážek do konce března, bude jaro začínat velmi nepříjemným deficitem půdní vláhy, což po předchozích suchých letech může být pro zemědělce a přírodu obecně velkým problémem. Suchá epizoda zde trvá od roku 2017. Hydrologové koncem loňského roku uváděli, že by bylo potřeba, aby srážky byly četné a dlouhodobé, aby se léta kumulovaný deficit zmírnil. Podle Antonína Tůmy v současnosti dospěla klimatická změna tak daleko, jak se očekávalo pro roky 2030 či 2050.
Dále čtěte:
Průměrné vodné a stočné letos stoupne o 3,2 procenta
Drahé malé vodovody. Stát je zredukuje a propojí s většími subjekty
Mýtus o navyšování cen vody: Babiš věří na hastrmany
Voda v časech sucha aneb Konec partnerství
Norsko, Švýcarsko, Lanžhot. Vědci sledují globální změnu klimatu i v Česku
V prach se obrátíš. Startovní čárou pro řešení sucha je záchrana půdy
Ekolog Josef Fanta: Přestali jsme uvažovat selským rozumem
