V suché půdě si libuje mnoho druhů rostlin. Patří mezi ně i olivovníky, jimž se tolik daří na územích Španělska či Řecka. Jenže čeho je moc, toho je příliš. Letos ve zmíněných subtropických státech spadlo tak málo vláhy, že i odolné stromy s tuhými listy chřadnou a neplodí. Po nedostatku oleje slunečnicového a palmového tak kvůli nepřízni počasí následuje i špatná úroda oliv.
Farmáři z Andalusie si už teď stěžují, že zůstali se sklizní na 40 procentech očekávaného objemu. Teploty v částech Francie, Španělska, Itálie a Portugalska totiž během července lámaly rekordy a překračovaly i čtyřicetistupňovou hranici. Podle Evropské observatoře sucha slunce do začátku srpna vyždímalo veškerou vodu ze dvou třetin EU. Obyvatelé 2,8 milionu čtverečních kilometrů čelili podmínkám klasifikovaným jako sucho. Polovina unie zaznamenala sušší půdu, než je obvyklé, a na pětině území pak byla ohrožena vegetace.
Kyle Holland, cenový analytik ve společnosti Mintec, očekává „dramatický pokles“ (konkrétně o 33 až 38 procent) produkce olivového oleje ve Španělsku, která je jinak největší na světě. Země přitom loni pokrývala dvě pětiny světového trhu s olejem. Zbytek se dělí mezi další velké exportéry, a sice Portugalsko, Itálii a Řecko.
V důsledku potíží s dodávkami jiných druhů oleje průměrné maloobchodní ceny toho olivového již během července meziročně narostly o 14 procent. Podle CNN bude v následujících měsících trend jedině pokračovat. Experti, které web cituje, dodávají, že sucho neprospívá ani ovocným stromům – ty, na nichž vůbec něco vyrostlo, plodí málo.
Teď, nebo nikdy
Úspěch při výrobě olivového oleje stojí a padá na správném načasování. Stromy v březnu pučí, v máji rozkvetou, v létě rostou a na podzim se sklízí. Andalusie, která produkuje asi třetinu světových zásob olivového oleje, je na čtyřicetistupňová vedra zvyklá, ovšem aby přišla v květnu, je extrém i na jihu Španělska. „V tu chvíli jsme možná ztratili 15 až 20 procent sklizně,“ stěžují si farmáři. Prodávat proto budou o necelou třetinu dráž než loni – velkoobchodníci u nich budou muset zaplatit za kilogram oleje čtyři eura.
Nesnesitelná horka navíc už třetím rokem doprovází nedostatek vody, a tak se hladina řeky Guadalquivir, která zavlažuje řadu olivových hájů, dostává na kritické minimum. „Příští rok bude ještě horší, protože přehrady budou úplně prázdné,“ uvádí zemědělec Manuel Heredia Halcón. V severnějších oblastech se hovoří o nejslabší sklizni za poslední dekádu.
Jak špatný bude pro pěstitele oliv rok 2022, se teprve uvidí. Ministerstvo zemědělství Spojených států minulý měsíc předpovídalo pokles globální produkce o 14 procent, zatímco Mintec očekává až 30procentní propad. Referenční výrobní ceny španělského extra panenského olivového oleje z Andalusie dosáhly na konci srpna nejvyšší úrovně za více než pět let. A za poslední dva roky vzrostly o téměř 80 procent – z 2,19 eura za kilogram v srpnu 2020 na současných 3,93 eura.
Příležitost z krize
Spotřebitele před prudkým zdražením dosud chránily dlouhodobé smlouvy mezi jednotlivými dodavateli. Ty však většinou v říjnu končí, a tak se cenovky budou přepisovat v průběhu následujících čtyř měsíců. Yacine Amor, ředitel britské společnosti Artisan Olive Oil Company, očekává, že příští rok naroste cena půllitrové lahve olivového oleje i o pětinu.
V Evropě, která spotřebuje nejvíc olivového oleje ze všech světadílů, zaznamenaly největší zdražení Nizozemsko a Řecko, kde koncové ceny v červenci ve srovnání se stejným obdobím předchozího roku vyskočily o více než 25 procent. Zdražily se totiž i samotné skleněné lahve, víčka, etikety, doprava, energie i pronájmy továren.
Výrobci se ale i tak snaží z krize vykřesat příležitost. Rostoucí ceny ostatních rostlinných tuků, včetně slunečnicového, zvýšily konkurenceschopnost olivového oleje. Jelikož tradičně býval dvakrát i třikrát dražší než jiné oleje, tvořil pouhý zlomek trhu s tuky. Teď se však ceny produktů z různých surovin narovnávají a olivy vyjdou dráž už ,jen‘ o 20 až 30 procent. Trh s nimi proto může dle lidí z oboru jedině vzkvétat.
