Technicky vadný a morálně pochybný pakt Bruselu s Ankarou se začíná drolit. Erdogan předělává parametry dohody podle vlastních představ
Na počátku všeho stála podivná okolnost, kterou už jsme si odvykli vnímat jako podivnou.
Loni v červenci, kdy příliv migrantů do Evropy ještě nevrcholil, průzkum Eurobarometru ukázal, že z imigrace se stal problém, který celý kontinent svorně vnímá jako zdaleka nejpalčivější. Nikoli nezaměstnanost či stagnaci, jež sužuje každou druhou rodinu a v průzkumech tohoto druhu obvykle dominuje, nýbrž agendu, která po léta figurovala v seznamu priorit kdesi vedle vědy a výzkumu, takže alfa politici při jejím projednávání zívali nudou.
Ty časy se zdají být dávno pryč OE devět měsíců nato byla imigrace klíčovým tématem prezidentských voleb v Rakousku. Někdy během tohoto dějinného zvratu nizozemští sociologové nalezli hlavní příčinu celoevropské paniky, která se mezitím přenesla přes oceán a částečně ovládla tamní primární prezidentské volby.
Nic tak nepodkopává veřejné přijetí migrace jako pocit, že se stává nekontrolovatelnou,“ řekl Economistu analytik Paul Scheer.
Také proto se březnový pakt s Tureckem jevil tak svůdně OE nahradí chaos na externích hranicích pořádkem, vyfoukne pašerákům lidí ilegální obchod z ruky a ponechá státům EU kontrolu nad tím, kolika migrantům a odkud poskytnou azyl.
Podraz
Ihned po uzavření paktu následoval prudký pokles nově příchozích, zhruba po měsíci však bylo jasné, že minimálně poslední bod se plnit nedaří. Zástupce Lucemburska na interním summitu EU v Bruselu na konci dubna konstatoval, že seznam uprchlíků, které chce Ankara poslat do Evropy na základě klauzule o výměně navrátilců za přesídlence v poměru 1 : 1, je nevyvážený: obsahuje velké procento lidí vyžadujících lékařskou péči a jedinců s minimálním vzděláním.
Tajná schůzka potvrdila nejhorší obavy kritiků dohody. Pověřit Ankaru procesem výběru kandidátů na přesídlení, který za normálních okolností provádí Úřad vysokého komisaře OSN pro uprchlíky podle dosti složitých kritérií, bylo jako jmenovat kozla ředitelem botanické zahrady.
Ankara později s bezelstnou upřímností (nebo cynismem?) informovala, že syrských akademiků a jejich rodin se mechanismus 1 : 1 netýká.
Nedlouho po schválení dohody se zadrhl proces navracení migrantů OE z přibližně osmi tisíc se jich do Turecka vrátily necelé čtyři stovky. Řecké odvolací soudy při posuzování jejich případů nemohou nebrat v potaz, že navrátilci bývají internováni ve sběrném táboře Düzi i na hranici se Sýrií, který podle reportáže Der Spiegelu připomíná vězení: přeplněné cely, zkažené jídlo, zákaz pohybu. Turecko se vůbec nechová jako bezpečná třetí země“, což je nutná podmínka pro navracení.
Otázka dne zní OE co bude Řecko dělat, když proud migrantů opět zesílí, byš jen na polovinu loňské úrovně? Odpověď ministerstva pro migraci v Aténách zní zhruba takto: radši se neptejte. Na první pohled to vypadá, jako by Evropa posledních 65 let pokroku na poli lidských práv vyměnila za pár měsíců klidu na externích hranicích a připlatila za to šest miliard eur. Kromě toho starý kontinent při uzavírání paktu taky blufoval.
Nemohu bratrovi nic vyčítat
S časovým odstupem bude zajímavé sledovat, kdo koho vlastně obehrál. Vážně si Recep Tayyip Erdogan myslel, že by se mu mohlo do července podařit dosáhnout zrušení víz, aniž by byl nucen zahodit svůj protiteroristický zákon“? Není pochyb, že by se mu takový úspěch hodil OE na podzim proběhne ústavní referendum, v němž urgentně potřebuje získat 67 procent hlasů. V opačném případě zkrachuje Erdoganův plán nechat se zvolit diktátorem, který navrhuje a vetuje jakýkoli zákon, řídí banky, soudy i vojenské operace, odvolává premiéra dle libosti, rozhoduje o obsazení televizních rad i televizních show, diktuje titulky v zítřejších novinách, vypíná a zapíná Facebook a čte lidem myšlenky. Bezvízový styk v červenci nebude OE vzkázal na konci května Berlín a německá kancléřka Angela Merkelová tak odkryla karty. Vážně si ale předtím v Berlíně mysleli, že dohoda s Tureckem podpoří pozici demokratického premiéra Davutoglua“ (jak zaznělo při obhajobě paktu), který poslouží jako tankový zátaras proti Erdoganovu autokratickému tažení? To se pletli.
Nemohu svému bratru a příteli, našemu ctěnému prezidentu, nic vyčítat,“ zněla slova, jimiž Davutoglu počátkem května doprovodil nečekanou rezignaci.
Nejdůležitějším úkolem bude legalizovat stav, který fakticky existuje,“ popsal agendu příští vlády Davutogluův nástupce Binali Yildirim. Co tím myslel? Nic jiného než podzimní referendum. Rozuměj: všechny pravomoce popsané o dva odstavce výše už Erdogan využívá. Mezi lidmi se mu proto léta přezdívá sultán“. Jen to dělá jaksi neformálně a pokoutně. Potřebuje legální rámec.
Politruk
Jestliže evropsko-turecký pakt padne kvůli rušení víz, což se teď jeví jako nejpravděpodobnější výsledek, ukáže se větší slibotechnou v nemorálním svazku kancléřka Angela Merkelová. Ta však pro dohodu nemá alternativu (snad kromě Alternativy pro Německo), takže budoucí řešení bude spočívat na nějaké jiné dohodě s Tureckem. A největším lákadlem nového paktu bude opět zrušení víz.
Bezvízový styk je po zastavení procesu rozšiřování posledním bonbonem v bonboniéře, který Brusel sousedům rozdává.
Pro některé, jako Ukrajinu a Gruzii, je to pořád lahůdka nedostižné chuti, pro niž jsou připraveny skákat do vzduchu. V případě Turecka je namístě otázka, zda se atraktivita delikatesy nepřeceňuje OE podpora pro vstup do Unie tu v posledních letech kolísá kolem 50 procent.
Členství v EU se nezdá vyvrcholením Erdoganových snů. Jako nejúspěšnější premiér v dějinách země OE za třináct let vlády ztrojnásobil výkon ekonomiky, rekordně srazil nezaměstnanost a čtyřikrát vyhrál demokratické volby OE si nyní vytyčil za cíl změnit parlamentní republiku na prezidentskou. Unii k tomu v podstatě nepotřebuje a největší přínos bezvízového styku možná vidí v tom, že se milion tureckých Kurdů zvedne a vydá se hledat azyl v Evropě.
Mentálně není Erdogan demokratem, nýbrž jakýmsi osvíceným autoritářem pinochetovského střihu. Demokracii si plete s ekonomickým liberalismem. Řečněním připomíná politruka, který se vlastní představu lidovlády rozhodl vtlouci vojínům do hlavy obuškem. Poslední dobou se necítí ve své kůži OE referendum o ústavě podle všeho nevyjde a Erdoganovo národní (a možná jediné opravdové) cítění dostává další citelnou ránu. Z Berlína.
Čtyři slabiky: ge-no-ci-da
Ve čtvrtek proběhlo zasedání Bundestagu, který odhlasoval rezoluci začínající slovy: Na památku genocidy Arménů a dalších křesšanských menšin na území osmanské říše v letech 1915 až 1916.“ Výbušnější načasování si Bundestag mohl zvolit těžko.
Vicepremiér Numan Kurtulmu promluvil k Berlínu tónem učitele v nedělní škole: Nemyslím, že německý parlament rozbije vzájemné vztahy kvůli návrhu dvou nebo tří politiků, kteří návrh sepsali.“ Přesně k tomu byl však Spolkový sněm připraven. Merkelová přitom asi nikdy v životě nebyla blíže přání, aby nad svými poslanci vládla jako sultán a hlasování jim zatrhla.
Pakt tuto patálii zřejmě přežije, ale dostal novou kuriózní dimenzi. Poslanci jedné země morálně usměrňují jinou, která drží jejich budoucí mandát v hrsti, za přesně sto let staré události.
Mezi lidmi se Erdoganovi léta přezdívá „sultán“. Jen to dělá jaksi neformálně a pokoutně. Potřebuje legální rámec. Mentálně není Erdogan demokratem, nýbrž jakýmsi osvíceným autoritářem pinochetovského střihu. Demokracii si plete s ekonomickým liberalismem a řečněním připomíná politruka.
O autorovi| Lubomír Heger, heger@mf.cz
