Stavební spoření funguje od počátku 90.let. I přes různé změny ve výši státní podpory je stále nejoblíbenějším spořicím produktem v České republice. A odborníci tvrdí, že díky jeho existenci nebyl dopad ekonomické krize na naší zemi tak markantní. Jak stavební spoření funguje a na co všechno ho můžeme využít, uvidíte v dalším pokračování pořadu Suma sumárum.
Foto: ČT
Tentokrát nabídneme jeden nový příběh a jeden návrat do příběhu, který jste na obrazovkám mohli vidět už na jaře. Pan Kosina tenkrát plánoval využít stavebního spoření pro vylepšení bydlení, tak jsme se šli zeptat, jak to dopadlo. Stavební spoření zhodnotí odborníci, děti, známé osobnosti a opět i Tomáš Sedláček. A ministerstvo a právník se vyjádří k tomu, zda je správné měnit podmínky již uzavřených smluv a snižovat státní příspěvek na stavební spoření. Dnešní díl zrežíroval Jan Reinisch.
Všichni nějak bydlíme, máme různé nároky, různé představy a sny o tom, jaký bude náš domov. Iluze se většinou rozplynou, když skutečné bydlení začneme hledat a hlavně posléze platit. Málokdo z nás zdědí chalupu od táty. I s Mařenkou. Také naše rodina z pořadu Suma sumárum se dostala do situace, kdy brzy bude muset řešit to, kam dá postýlku, pro nový přírůstek do rodiny.
Byt snů
Máma, táta a malý kluk. Trojčlenná rodina v maličkém panelákovém bytě. Před pár lety byli šťastní, že mají střechu nad hlavou, jenže, jak to tak bývá, rodina se dusí! „Je to tak, byli jsme moc rádi, když jsem mohl pro rodinu byt koupit, udělali jsme si útulné bydlení podle našich představ. Když byl syn ještě miminko, tak to celkem šlo, jenže už má tři roky a potřeboval svůj koutek, z mini pokojíčku má svůj ráj, kam se mu vejde postýlka a malá skříňka a koberec s autíčky.“ „Ložnice je komůrka o něco větší,“dodává paní Ždánská, která má tři dny před termínem porodu druhého děcka. Do obýváku se zase vejde jen sedačka, malý stůl a křeslo.
„Vůbec je náš byt velmi zvláštní. Na to, že je to panelák, nemá žádnou předsíň a my vcházíme přímo do miniaturní kuchyně. Když jsme byli dva, vůbec to nevadilo… Byl to byt snů! Ale je nás už moc,“ směje se pan Źďánský, který přemýšlí, jak to udělá, aby se do ložnice vešla postýlka pro holčičku, kterou čekají každým dnem.
Pokojíček nedám
Tříletý rozumbrada se tulí k mamince v předtuše, že o jeho pokoj bude mít zájem ještě někdo jiný. „Pokojíček je můj, sem se už žádná holka nevejde,“ brání své území zcela nekompromisně. „Na sestřičku se těším, ale u mě spát nebude. Mám v pokoji autíčka a to pro holky není,“ dodává tříletý majitel pokojíku. „My už tušíme, že byt budeme muset opustit, protože pro rodinu se dvěma dětmi není,“ uvažuje hlava rodiny s trochou vrásek na čele. „Ale kde na to vzít. Manželka bude tři roky na mateřské, na druhé dítě už od státu nedostaneme nic. Mám sice svou firmu, podnikám, jsem v práci od rána do večera, další činnost si už asi dovolit nemůžu.“
Spoření mám!
„Uvažujeme, že náš byt prodáme a pak bychom společně s úvěrem ze stavebního spoření měli na nový. Nebo na domeček,“ dodává paní Žďánská tiše. „Dívali jsme se po realitních nabídkách, ale zjistili jsme, že bychom teď na prodeji prodělali kalhoty, nebo tomu vůbec nerozumíme… Tak jsme vlastně v pasti. Byt je náš, prodat ho můžeme, ale nedostaneme za něj ani tu částku, za kolik jsme ho koupili. Ještě jsme ho celý předělali, byly to naše jediné peníze,“ vzpomíná pragmaticky pan Žďánský.
Nic neprodávejte!
Patrik Nacher, ochránce spotřebitelů, rodinu varuje. „Vydržte, i v malém bytě. Trh se chová velmi podivně a prodej bytů se nedaří, i když vám reklamy říkají něco jiného. Chcete-li neprodělat, neprodávejte. Máte stavební spoření? Máte! Spořte a počkejte na dobu, kdy nebude krize tolik šlapat na paty normálním pracujícím lidem. Pak si můžeme sednout, udělat finanční rozvahu toho, co v danou chvíli bude pro vás nejvhodnější. Ale opakuji, byt neprodávejte! To vám radím, je to hodnota, jsou to peníze, je váš a lepší bude, když si koupíte byt na stavební spoření, či hypotéku a tento maličký budete pronajímat. Uvidíte, že na mě budete vzpomínat s láskou,“ směje se Patrik Nacher.
Ulevilo se nám
„Je toho na nás moc, rodina spolkne měsíčně všechen výdělek, šetříme vlastně jen tím stavebním spořením. Auto taky něco spotřebuje, jídlo je stále dražší, nemůžete děti šidit na stravě. Nemůžete šetřit na nemoci, na ženě, která bude na mateřské s naší holčičkou,“ dodává pan Žďánský. Manželé Ždánští se zatím rozhodli šetřit, byt neprodávat a sen o větším bydlení posunout do doby, kdy budou vydělávat oba. Což bude pár let trvat, než z holčičky vyroste slečna do školky a to už i brácha půjde do školy a rodina se skutečně začne v bytečku dusit, třeba bude všechno úplně jinak. Nepředbíhejme. Příběh rodiny Źďánských z pražského sídliště můžete vidět dnes 3.11.2011 v pořadu Suma sumárum na ČT 1 ve 21:00 hodin.