Co je to vlastně blues? Možná „jen“ smutným i úlevným povzdechem nad během života, muzikantským výrazem vnitřních pocitů a nálad. Žádné složitosti v tom nehledejme – hlavně hrajme. Označení „největší středoevropská přehlídka bluesové hudby“ šumperskému festivalu Blues Alive sedí. Z jednoho večera o šesti vesměs domácích kapelách se akce rozrostla na respektované dostaveníčko představitelů první muzikantské ligy. A to několika generací.
Pódium šumperského Domu kultury si před většinou vyprodaným hledištěm v minulosti už vyzkoušely legendy, bez jejichž jmen se neobejde žádná bluesová encyklopedie – Hubert Sumlin, James Cotton, Louisiana Red a další. Stejně tak si tu zahráli nejrůznější progresivisté, kteří klasický bluesový idiom posunuli do jednadvacátého století. Za všechny jmenujme Chrise Thomase Kinga či Coreyho Harrise. Zdařile těmto hvězdám vždy sekundovali domácí veteráni i čerstvé objevy, početné publikum tu našli hudebníci z evropských zemí.
Ani letošní patnáctý ročník festivalu, který se odehraje ve dnech 18. až 20. listopadu, nebude výjimkou. V rámci jednoho z hlavních večerů se připomene několik z nejvýraznějších účinkujících minulých ročníků: Američané Corey Harris, Johnny Mars a Michael Roach, Brit Pat Fulgoni a mezinárodní sestava No Blues. Vyvrcholením festivalu bude blok jedné z největších žijících legend bluesové kytary, Texasana Johnnyho Wintera. Součástí festivalu je i obsáhlá výstava fotografií z historie Blues Alive, vydání knižní antologie „… a to je blues“ a také řada satelitních koncertů mimo hlavní dějiště festivalu. Vůbec poprvé za svou patnáctiletou historii letos Blues Alive výrazně zasáhne i do hlavního města: téměř celý týden se ve dnech 17. až 21. listopadu bude hrát pod hlavičkou Blues Alive v prominentním pražském klubu Jazz Dock.
