Dle většiny manažerů je důvodem krachu Tomi Tour manažerské selhání Václava Fischera
Myslíte si, že poslední podnikatelský neúspěch Václava Fischera je důsledkem jeho nekvalifikovaného řízení?
- Ano 57,6 %
- Ne 12,9 %
- Nevím 29,5 %
tento další
Podnikatel Václav Fischer po nedávném krachu cestovní kanceláře Tomi Tour u Čechů definitivně skončil. Nebyla to jeho první katastrofa v oblasti cestovního ruchu. V roce 1996 musel prodat německou cestovní kancelář Fischer Reisen. V roce 2003 zkrachoval s CK Fischer. Fischer vedl riskantní cenové války s konkurencí, při nichž nasadil levné dovolené na poslední chvíli i ve značném předstihu. Příčinou krachu Tomi Tour je dle 57,6 procenta manažerů jeho nekvalifikovaný management.
Tento názor zastává i tento respondent: „Nevím, zda jen jeho nekvalifikovaného řízení. Rozhodně však jde o krach způsobený nezvládnutou expanzí a možná i spojený s kroky na hranici zákona či za ní. Václav Fischer má opět spoustu důvodů a výmluv, proč za to nemůže. Stejně jako v případě potíží cestovní kanceláře s jeho jménem. Prvotní příčiny jsou na jeho straně – nikdo nechce peníze dopředu na dřevo od solventních firem a těm se silnou rozvahou a obchodním modelem někdo půjčí, nebo je koupí. Je však těžké získat půjčky, investora či aspoň faktury s delší splatností, pokud máte evidentní problémy a již jednou jste v minulosti ukázal, že vám nelze věřit.“ Podporu nachází v kladné odpovědi: „Nekvalifikované řízení předvedl ve všech předchozích akcích – krach třikrát po sobě nebude náhoda. Je jen otázkou, zda je to blbost, trestný čin nebo obojí.“
V jiné – záporné – odpovědi se na ni odpovídá: „Je to záměr.“
Jiné vysvětlení nabízí další respondent: „Fischer je typickým představitelem české manažerské školy devadesátých let – obrovské charisma, skvělé přesvědčovací schopnosti, umí navázat prvotní kontakt, rozjet obchody, mistr marketingu. Ale finanční řízení potenciálních zakázek nebo projektů v chodu? To nikdy neuměli a umět nebudou. Kdyby si na tuto činnost aspoň najali lidi, které budou ochotní akceptovat. Musejí však o všem rozhodovat sami. Pak to takhle dopadá.“
Jednoznačně odpovědět nedokáže další manažer: „Neumím přesně posoudit. Je však evidentní, že od jeho vstupu do politiky to s ním jde podnikatelsky ,z kopce‘.“
Rezolutní je jiná kladná odpověď: „Každopádně. Jen mě udivuje, že mu to mohlo tak dlouho fungovat. Trestní oznámení je tím správným řešením. Dle mne je to nezodpovědný podnikatel i člověk. Šup s ním za mříže.“
Méně razantní je jiný respondent: „Dle informací z médií jsem nabyl dojmu, že základ Fischerova podnikání tvoří růst obratu. Dokud vykazoval růst obratu firmy, banky se mu nebály poskytovat úvěry. Jejich podmínky pro poskytování úvěrů jsou totiž takové. Fischer vždy kvalifikovaně řídil růst firmy. To se mu dařilo dobře. A pokud se mu podařilo firmu ve správný čas prodat, pak vlastně jen včas vystoupil z podniku, kterému se jinde říká ,letadlo‘. Když poznal, že letadlo je nadále neřiditelné.“
Ještě benevolentnější je tato záporná odpověď: „Neznám sice fakta, ale vypadá to, že se Fischer na neúspěchu manažersky nepodílel – byl pouze marketingově využit a zneužit.“
Nesouhlasí s ním jiný manažer: „Václav Fischer, na začátku devadesátých let prezentovaný jako ,manažer v teniskách‘, je bezesporu schopný a kreativní člověk. Neumím zhodnotit jeho působení v německé Fischer Reisen. Fischerovy obchodní aktivity v České republice však jsou založené na nezlomné víře, že ekonomiky a cestovní ruch neustále porostou, na rozvoji a expanzi v dalších oblastech byznysu – letecká společnost Fischer Air, módní průmysl Fischer Collection a zřejmě i další – a na odvaze investovat do rozvoje i veškeré vlastní prostředky včetně zastavení osobního majetku pro poskytnutí úvěrů. Jeho získávání nových klientů cestovních kanceláří bylo založeno na inovacích. A zároveň na schopnostech zvládnout byznys cestovních kanceláří. Obojí zřejmě Fischer zvládal, a proto byl úspěšný. Letecká doprava, móda a další jsou však zcela jiné byznysy. Proinvestování rozvoje, cenotvorba a řízení rizik jsou samostatnou kapitolou. V těchto oblastech spatřuji většinu Fischerových problémů. Fischer byl ,tváří‘ obchodních aktivit založených na jeho osobní garanci a osobnosti, a proto se domnívám, že jako podnikatel v České republice skončil. Je mi to líto, protože si ho jako člověka vážím.
Fischerův podnikatelský neúspěch je důsledkem jeho nekvalifikovaného řízení. Zaměřil se totiž na růst bez dostatečného řízení rizika a současně rozvíjel mnoho nových aktivit.“
Odpovídalo 132 manažerů
