Návrh ukončit danění superhrubé mzdy je pozitivní krok. Dlouhodobě vysoké
zdanění práce se sníží a zaměstnancům zůstane v peněženkách víc peněz.
Pochroumanou ekonomiku to může podpořit, i když efektivnější by bylo zvýšit
slevu na poplatníka, jak to navrhuje například profesor CERGE-EI Štěpán Jurajda
nebo Piráti a naposledy také sociální demokraté.
Tady pozitiva končí. Návrh poslance Andreje Babiše počítá s daňovou sazbou 15 procent, respektive 23 procent u příjmů nad 140 tisíc korun. Pro rozpočet, už tak dost děravý, by to znamenalo další výpadek 80 miliard korun. Vyloženě špatné je, že se zrušení zdanění superhrubé mzdy plánuje jen na dva roky. Takto důležitá věc bude mít dopad na firmy, které s tím budou mít náklady, a za dva roky se zase vše bude vracet zpět.
Mnohem rozumnější by bylo akceptovat návrh obsažený v programovém prohlášení
vlády, který oprášil šéf sociálních demokratů Jan Hamáček. Sazby daně z příjmu
by se snížily na 19 a 23 procent, což by přišlo veřejné rozpočty na 15 miliard
korun (deset miliard státní rozpočet, 1,5 miliardy rozpočty krajů a 3,5
miliardy rozpočty obcí).
Babišův návrh naprosto drolí rozpočtovou odpovědnost. Předpokládá
strukturální deficit na příští rok šest procent HDP. Dluhová brzda by se tak
prolomila za několik málo let, možná ještě před původně odhadovaným rokem 2027.
Je jasné, že česká ekonomika musí dostávat v krizi fiskální impulz. A jarní impulz zafungoval, protože nezaměstnanost se dosud drží na nízké úrovni.
Nicméně stejně rychle, jako jsme se „přepnuli“ z desetimiliardových schodků
státního rozpočtu na stamiliardové, musíme jít i nazpátek. Podpůrné programy je
třeba omezit na minimum kromě podpory sociál ně slabých.
Navíc posouvat predikce vývoje ekonomiky, jak navrhuje Babiš, je nesmysl a
alibismus. Nemůžeme rezignovat na plánování rozpočtu, protože fungujeme v
časech obrovské nejistoty a „prostě se nemůžeme nikdy strefit“, jak tvrdí
ministryně financí. Naopak musíme pracovat s jasnými scénáři, „jízdním řádem“ i
za cenu, že cíl občas mineme.
