Očekávané zastavení prodeje Českého Telecomu připsal šéf poslaneckého klubu ODS Vlastimil Tlustý na vrub vlády ČSSD. „To je úplné privatizační fiasko sociální demokracie, fiasko velmi staré, protože privatizace Telecomu vláda ČSSD začala odhadem před čtyřmi lety,“ prohlásil. Je to, jako kdyby někdo tvrdil, že slunce vyšlo na západě.
Pravdou je, že Zemanova vláda neměla a Špidlova nemá privatizační vizi. Jedinou vizí je naplnění prázdných finančních sýpek, aby bylo co přerozdělovat. Socialisté dlouho brojili proti prodejům síťových odvětví a strategických firem, teprve bída je naučila housti, ale falešně. Projekty nejsou cíleny na zlepšení tržního prostředí, ale jsou fetišizací výnosu. Za tímto účelem jsou privatizátoři ochotni spojit se třeba s čínskými triádami a prodat nastojato celé branže. Jen s touto (ne)vizí mohlo být o Telecomu jednáno se stejnými firmami, které loni dostaly České radiokomunikace.
Privatizační totalita ale očekávané výsledky nepřináší. Čím větší porce se na talíř servírují, tím méně je zřejmé, co se skrývá uvnitř. V době, kdy je trendem koncentrovat se na „core business“, není o širokospektrální eintopf valný zájem. Do tendrů se vesměs hlásí jen finanční investoři (čti spekulanti). Přesto by nebylo fér krachy svalovat pouze na Zemana a Špidlu.
Prodej Telecomu ztroskotal na akcionářských smluvních vztazích založených již v roce 1995, v době vlády Václava Klause a ministra hospodářství Karla Dyby. Konsorciu TelSource bylo prodáno jen 27 procent akcií, ale odevzdány pravomoci majoritního akcionáře. Na tento nezdravý právní kmen byla loni naroubována kontroverzní smlouva o společném prodeji akcií. Jejím duchovním otcem je exnáměstek ministra financí a dnes poslanec Jan Mládek (ČSSD).
Srovnatelné potíže ovšem vznikly i při privatizaci Unipetrolu, kvůli smlouvám z roku 1995, které doprovázely „minoritní“ vstup konsorcia IOC do České rafinérské. Jde o dítko ministra za ODA Vladimíra Dlouhého. Prodej Českých radiokomunikací zase zkomplikoval kontrakt z roku 1999 o založení dceřiné společnosti Contactel s menšinovým akcionářem, firmou Tele Danmark. Zakazuje například matce konkurovat dceři v retailu. Byla parafována v době, kdy stát ještě držel v „rádiu“ většinu (ministrem financí byl tehdy Ivo Svoboda, dopravy a spojů Antonín Peltrám).
Minulé vlády dělaly naoko privatizaci jen částečnou, ale kradmo uzavíraly dohody, které předurčovaly způsob dokončení. Dnes se chce, aby se s těmito podivnými vztahy vypořádali noví investoři. Jaký hazardér do toho půjde? Je to jako kupovat si dům, sice hezký, ale od rozhádané rodiny a obsazený squattery.
Chybou u Telecomu bylo, že poradce - česká pobočka JP Morgan, kterou vede Johannes Kinski – včas nesignalizovala zásadní potíže kolem smluv s TelSource a s americkými spoluvlastníky Eurotelu. „Džejpíci“ tak nepřišli jenom o „success fee“ a část prestiže. Jelikož se příliš nevytáhli ani v plzeňské Škodovce, čeká je v Česku asi i krušnější budoucnost. Alespoň co se týče dalších veřejných zakázek. Na vládní seznam nežádoucích osob se po minulém týdnu evidentně dostal i Bessel Kok z TelSource. Hodí se na něj reklamní slogan Když chceš víc než můžeš, ač lze do jisté míry jeho tvrdohlavost pochopit. Mezi dvěma někdejšími partnery, státem a TelSource, je vykopána válečná sekyra.
Kabinet se hodlá chopit opratí. Ministr Vladimír Mlynář prohlašuje, že se stát „poměrně rozhodně ujme výkonu svých akcionářských práv“. Spekuluje se o tom, že on sám hledá cesty, jak svůj názor prosadit přímo v představenstvu. Jestliže EU ve svých zprávách pravidelně kritizuje personální alianci mezi ministerstvem a Telecomem, teď se to může ještě prohloubit.
Pokud by jediným zájmem všech mlynářů mělo být odstranění privatizačních překážek, lze s přimhouřením oka souhlasit. Na místě je však obava, zda nebude pokračovat protektorská politika při zakázkách či tichá tolerance smrtící cenové politiky (zvyšování paušálů).
Český Telecom, má-li tuto meziprivatizační etapu přežít, potřebuje především rázný manažerský tým, který dostane široké pravomoci, aby snížil tisícihlavou přezaměstnanost a odboural další náklady, nesmyslně zatěžující moderní optickou síť. Aby se nebránil konkurenci, ale bral ji jako výzvu. Jedině tak lze zajistit, že hodnota firmy nepůjde dále sešupem dolů.
