V šesti týmech spolu soupeří pět nejváženějších odpadářských firem
Největší státní zakázka v české historii s garancemi nad sto miliard korun rozhýbala zájem o likvidaci starých ekologických zátěží. Do výběrového řízení se přihlásilo šest společností či konsorcií firem, které chtějí obří zakázku od státu získat. Už několik týdnů však žijí v napětí, protože zástupci státu prověřují jejich způsobilost zakázku zvládnout. Od spolehlivého finančního krytí až po schopnost organizovat zemní práce a likvidaci nebezpečných odpadů. Žadatelé zahrnuli ministerstvo financí, které je zadavatelem výběrového řízení, desítkami krabic požadovaných dokumentů. Posuzovatelé z úřednické komise se jimi chtějí ještě nejméně tři až čtyři týdny probírat. Pak přijde první verdikt: seznam způsobilých. Od způsobilých se už bude čekat jen tenounká obálka s nabídnutou cenou. Ve druhém kole má totiž platit jediné kritérium: nejnižší cena.
Archiv se otevřel
Aby si vybraní zájemci mohli cenu určit dle už zjištěných rozsahů znečištění jednotlivých lokalit, dostanou na 120 dnů k dispozici zadávací dokumentace všech projektů na odstranění starých zátěží. Tedy údaje, s nimiž se až dosud dělaly velké drahoty. Za dob existence Fondu národního majetku se kromě jména instituce tajilo snad všechno. Její představitelé vypouštěli do světa báchorku, že se na ně nevztahuje zákon o poskytování informací, ba ani ten o právu na včasné a úplné informace o stavu životního prostředí. Fond se stavěl nad zákony. Úředníci fondu nerespektovali ani pravidla výběrových řízení. Přitom fond spravoval „národní majetek“, který by měl být první ze všech veřejný. Při utajovaném hospodaření, neprůhledném výběru na základě neveřejných posudků nepřekvapilo ani to, že fond vyplácel některým firmám nadstandardní ceny. Žádný z politiků, poslanců či senátorů se však nad podivnými praktikami nepozastavil. Fond se bezkonfliktně dožil svého poklidného zrušení v roce 2005.
Ani po přechodu agendy na ministerstvo financí se však v informování veřejnosti o odstraňování starých ekologických zátěží nic podstatného nezměnilo. Sem tam prosákla rámcová čísla. Přidělování zakázek, komu a za kolik, bylo stále veřejnosti cílevědomě skryto.
Teprve tento supertendr překvapivě vnáší do dosavadní tajnůstkářské praxe více otevřenosti. Poznatky ze zadávacích dokumentací si odnesou nejen představitelé vítězného týmu, který bude za odstranění veškerých českých starých zátěží vzápětí ručit, ale i ostatní způsobilí žadatelé. A to jsou přece nejzkušenější konkurenční odborníci. Další proces odstraňování ekologických zátěží už nemůže jen tak zmizet z odborného povědomí.
Vstupenka i pro veřejnost
Aby bylo naplněno právo každého zájemce zúčastnit se prvního kola výběrového řízení, dostali všichni žadatelé stejný soubor potřebných informací. Mezi jinými soupis všech lokalit zatížených různým znečištěním z dob před privatizací. Seznam je rovněž soupisem smluv, v nichž se stát při privatizaci zavazuje nabyvatelům závodů, že odstraní tato znečištění. Vítěz tendru by měl plnění těchto smluv od státu smluvně převzít.
Než se to však stane, se současným stavem starých ekologických zátěží se může seznámit i veřejnost. Vrchní ředitel skupiny správy majetku ministerstva financí Tomáš Uvíra poskytl podklady určené pro žadatele i k otištění. Týdeník EURO z nich setřídil přiloženou tabulku (viz Staré ekologické zátěže).
Z mnoha různých věcných důvodů je vyloučeno, aby bylo možné seřadit zátěže dle předpokládaných nákladů na jejich odstranění. Jediným číselným kritériem, dle nějž lze projekty srovnávat, je výše garance. Ta stanoví maximální částku, do které se stát zavázal uhradit náklady na odstranění starých ekologických zátěží v dané lokalitě. Dle garancí lze posuzovat i částečně už zpracované projekty. K tomu slouží vyčíslení zbytkové garance. Tímto pojmem se myslí původní garance po odečtení vynaložených nákladů – na analýzu rizik, studii proveditelnosti i samotnou sanaci.
Proto nejen soutěžitelé, ale i veřejnost získává po celkovém sečtení těchto čísel dokonalý přehled o stavu jednotlivých projektů. A může domýšlet, kde se sanace blíží dokončení a kde se „ještě ani nehráblo“.
Vážné varování
Garance opravdu nevychází z odhadu nákladů na odstranění škod. A proto často citovaná čísla 112, 114 nebo dokonce 120 miliard korun ani nemohou být částky, které ministerstvo financí na zlatém podnose nabídne vítězi výběrového řízení. Velikost garance je totiž přímo odvozená od ceny, kterou stát získal za privatizaci dotyčného závodu. Ještě přesněji, rovná se této ceně. Kdyby tedy vítězem nabízená částka měla být rovná této garanci, znamenalo by to výsměch celé privatizaci. Veškerý národní majetek by spolkla jediná sanační firma. Nehledě na to, že privatizační fond je již dávno rozfofrován a náklady sanací budou muset být hrazené z pokračujících privatizací.
Odborné odhady celkové ceny za odstranění starých ekologických zátěží (včetně toho, co už bylo sanováno a zaplaceno) se pohybují okolo 40 miliard korun. I to je astronomické číslo. Je to však jen „hausnumero“, přestože asi blíže skutečným nákladům. Jediné správné číslo bude to, které si vylicituje nejúspěšnější, tedy nejníže tipující soutěžící. Po podepsání smlouvy bude pro něho smrtelně závazné. Na onen podpis si nejspíš budeme muset do konce roku počkat.
Uvíra však důrazně upozorňuje, že než bude připravený kontrakt podepsán, bude jej muset schválit vláda. Nejúspěšnější soutěžící tedy musí dopředu počítat i s rizikem, že hlasováním vlády neprojde a celá příprava přijde vniveč.
Kouzelné procento
Je to poměr mezi zbytkovou garancí a součtem všech zbytkových garancí sledovaného souboru znečištění v českých podnicích. V tabulce sestavené dle velikosti onoho procenta se na prvních místech vyskytují staré ekologické zátěže s nejvyšší deklarovanou hodnotou. U některých projektů je však vysoká hodnota tohoto procentického podílu daná velkým počtem lokalit, jichž se jeden projekt týká. U Benziny například 117 čerpacích stanic. Obecně vzato však kolonky s vysokým procentem znamenají velký projekt.
To nejspíš ocení vítěz výběrového řízení. Ať si vylicituje jakkoli vysokou částku, bude považovaná za onen stoprocentní součet. A jednotlivým ekologickým zátěžím pak připadne podíl peněz určených tímto procentem. Za každým vysokým procentem přijdou po ukončení prací na daném projektu velké peníze. A na malé projekty zbudou i malé částky.
K soutěžitelům je tento princip nadmíru spravedlivý, protože bude dělit stejným metrem jakkoli vysokou částku. Z hlediska skutečných nákladů to však může být údaj značně zavádějící. Vždyť i maličký podnik může být prosáklý velmi jedovatou látkou, jejíž odstranění bude značně nákladné.
Právě tomuto poznání však má sloužit oněch 120 dnů pro prozkoumání zadávací dokumentace. Aby si soutěžitel předem rozmyslel, jak kombinovat práce složité a jednoduché, přeceněné a nedoceněné, dosud nezapočaté s téměř dokončenými. V poznávání zadávacích dokumentací mají žadatelé kdykoli možnost využít služeb poradce zadavatele, kterým je společnost A. T. Kearney.
Konkurenční prostředí
Zástupci firmy Dekonta projevili odhodlání zúčastnit se soutěže už s půlročním předstihem. Na tiskové konferenci, kterou za tím účelem loni koncem léta svolali, ubezpečili, že jejich firma má s odstraňováním nebezpečných látek patnáctileté zkušenosti a že každá zátěž je dopředu spočítatelná. Pozoruhodně zareagovali na tehdy velmi živou otázku, zda by nebylo lepší postupovat dosavadním způsobem dílčích zakázek: „Není natolik důležité, jakým způsobem se bude odstraňování starých zátěží řešit, zda formou jedné velké zakázky nebo s pomocí tří tisíc malých tendrů. Hlavně, aby se s odstraňováním zase začalo. Nejhorší je okolo těch svinstev chodit a nic nedělat. A jenom do sebe natahovat všelijaké škodliviny.“
Zalíbilo se jim, že stát po dlouhé době přišel s jinou strategií. Přestalo jej zajímat, jaké má konkrétní firma se sanací problémy, vždyť v jiné lokalitě to zase bude mít snazší. Považují za důležité, že stát zaplatí jen za vyčištěná území a že to bude brzy.
Člen představenstva firmy Marius Pedersen Pavel Borůvka hodnotí situaci po zahájení výběrového řízení: „Jsou tu všichni hlavní hráči. Konkurence bude tvrdá a touha po vítězství veliká.“ Konkurentů si váží, ale není si úplně jistý, zda v některé firmě při neúspěchu pozdě nescvakne pojistka a nezačnou se odvolávat. „Byla by to velká škoda. Celý proces by to zdrželo,“ myslí si Borůvka. A dodává: „Pokud uděláme nějakou chybu a neuspějeme, budeme výběrové řízení v klidu respektovat.“
Specializované odpadářské firmy – v tendru je pět nejúspěšnějších – mají vždycky šanci se na pracích v námezdním poměru zúčastnit. Až však po ukončení výběrového řízení. Nikdo nesmí vystupovat ve dvou konsorciích.
Svět naruby
Do současnosti se sanační firmy snažily objevovat vedle popsané staré zátěže ještě další ložiska škodlivin. Prokázat, že k dané sanaci bylo třeba vynaložit takzvané vícepráce. Přimět zadavatele, aby ukrojil další kus ze zbytkové garance a rozšířil zakázku.
„Teď se to otočí!“ prorokuje ředitelka České inspekce životního prostředí Eva Tylová. „Vítěz tendru bude tlačit, aby se sanační práce prováděly za co nejnižší ceny. Zaměstnanci se budou snažit aspoň část kontaminované zeminy utopit v navážce. Objeví-li cokoli podezřelého ve své blízkosti, ohluchnou a oslepnou,“ myslí si Tylová. Připomíná, že do současnosti její inspektoři museli občas dohlídnout, aby firmy nesanovaly zbytečně. Teď budou muset mnohem častěji a důkladněji kontrolovat, zda práce provedly. „Do země nevidíš!“ povzdechla si Tylová. „A nemám tolik lidí, aby nad každou dírou do země stál jeden člověk!“
Situaci by měla řešit staronová instituce: supervize. Nezávislí odborníci. Jak dlouho však asi v drsném českém prostředí vydrží nezávislí?
Box 1
Vítejte na premiéře!
Zveřejňovaná tabulka poprvé v historii seznamuje veřejnost s rozsahem všech starých ekologických zátěží v České republice. Největší, nikoli však vždy nejatraktivnější zakázky jsou nahoře. Týdeník EURO si totiž nechal hodnoty setřídit dle procentového podílu dané lokality na celém rozsahu dosud neodstraněných starých zátěží. Výši uvedeného procenta bude přesně odpovídat i výše úhrady za dokončené práce.
Box 2
Šestice odhodlaných
Geosan Group
Marius Pedersen Engineering
Sdružení firem PPF Advisory (CR), Ecosoil Sud, Ave CZ odpadové
hospodářství, Dekonta
Konsorcium Deme Environmental Contractors, Dredging
International
Karob (dceřiná společnost firmy J&T Finance Group) a
SITA CZ
Sdružení firem P-D Industriegesellschaft, Stavoprogres Brno
Firmy i sdružení trpělivě čekají, až je komise úředníků prohlásí za způsobilé postoupit do druhého kola.
Popisek 1: Synthesinský Blaník. Bude-li zdejším ekologickým zátěžím nejhůř, vyjede z něj lokomotiva, odhozená v padesátých letech.
Popisek 2: Jezírka u Mydlovar. Bohužel jsou radioaktivní a hrozný materiál se sem vozí na jejich ochranu.
Popisek 3: Kolínské laguny. Nesmiřitelný boj jim už v roce 1998 v Koramu vyhlásily firmy GEO-test Brno a A.S.A.
Popisek 4: SITA-Kosmonauti. Pózují před spuštěním provozu na dekontaminaci dioxinů ve Spolaně.
Popisek 5: Za každým blokem překvapení. Snad každá výroba zanechala v pardubické Synthesii „nesmazatelnou“ stopu.
