Pražská garsonka známého sběratele umění Richarda Adama se podle svědectví návštěvníků podobala přeplněnému depozitáři a Adam sám vypráví, že místy měl mezi složenými obrazy, které stály opřené o zeď všude, kde se dalo, jen půlmetrovou uličku, aby mohl projít. Jeho unikátní sbírka nalezla veřejné uplatnění od 31. března v Brně.
Wannieck Gallery je společným projektem Adama a podnikatele Miroslava Lekeše. Jak jméno napovídá, sídlí v prostorách brněnské Vaňkovky, někdejšího strojírenského závodu v centru města, který před časem prošel rozsáhlou přestavbou na obchodní centrum.
Ve výběrovém řízení na využití historického objektu strojírny zvítězil projekt silného tandemu Lekeš-Adam, jenž má ambice vybudovat v Brně výstavní síň přinejmenším středoevropského významu. „V rámci České republiky je cíl – udělat nejlepší galerii současného umění – splněn okamžikem otevření. Neexistuje tady žádná instituce, která by měla tak kvalitní a ucelenou kolekci nejnovějšího českého umění, jako je sbírka Richarda Adama,“ řekl dva týdny před zahájením provozu galerie Miroslav Lekeš. „Chtěl bych, aby se v Brně začaly křížit cesty mladého umění z okolních zemí, aby se Brno na poli výtvarného umění vrátilo k roli jakési křižovatky někdejšího Rakouska-Uherska,“ doplnil jej Richard Adam, který zastává pozici uměleckého ředitele galerie.
Richard Adam se snaží se podchytit vše podstatné, co se na poli malby odehrává, a také v minulosti se choval spíš jako velká galerijní instituce než jako soukromý sběratel. Jeho sbírka představuje reprezentativní průřez českým malířstvím od 80. let do současnosti. Na plno a systematicky současnou malbu nakupuje posledních deset, patnáct let. Žije sám a veškeré volné prostředky investuje do obrazů. „Nelituji ničeho, co jsem koupil, spíše mě mrzí, že jsem nekoupil všechno, co se nabízelo,“ hodnotí své akvizice z 90. let a vypráví, jak míval výplatu – donedávna byl zaměstnán v jedné švýcarské finanční firmě – dopředu rozpočítanou na splátky jednotlivým autorům, o jejichž díla měl zájem. Často byl jediným jejich kupcem a za některé prý ze své výplaty rovnou platil jejich složenky.
Nyní plánuje rozšířit svůj sběratelský záběr směrem k jiným médiím než jen malbě a také mimo hranice České republiky. „V žádném případě to nebude jen galerie jedné sbírky. Dělat muzeum, když chcete představovat to nejmladší umění, nemá smysl,“ vysvětluje svůj koncept. Stálá expozice by měla být obměňována co půl roku a důležitou roli budou hrát také krátkodobé výstavy. Že vždy měl velký zájem, aby sbírka byla přístupná veřejnosti, nikterak nepopírá. Své sběratelství totiž chápe i jako suplování práce státních galerijních institucí, které o současné umění nejeví zájem nebo na jeho nákup nemají prostředky. „Suplující funkce je naprosto nepochybná a uvědomují si to i samotní umělci. Jsou mi ochotni poskytnout i své nejvýznamnější věci, které by jinak soukromému sběrateli neprodali,“ říká Adam.
Provozovat nekomerční galerii současného umění zní jako vznešený způsob, jak vyhodit peníze oknem. Miroslav Lekeš však věří, že Wannieck Gallery může být finančně soběstačná. Hlavním zdrojem příjmů by měly být pronájmy galerie (celková plocha přes 3000 m2) pro pořádání kongresů a nejrůznějších setkání. Velká tovární hala s řadou původních industriálních prvků z konce 19. století je místem se silným geniem loci.
Lekeš ví, o čem mluví, neboť podobné akce sám mnohdy pořádá. Spektrum jeho podnikatelských aktivit sahá od public relations a marketingu až po realitní obchodnování. S brněnskou radnicí se například nedávno dohodl na vzájemné výměně několika nemovitostí v centrum města, jejichž tržní cena byla soudním znalcem vyčíslena na téměř 100 milionů korun. Jeho společnost Mediagate je vydavatelem časopisů Fotograf a Art & Antiques a stojí také za nekomerční Galerií Brno, která se během krátké doby vyšvihla na pozici jedné z nejzajímavějších výstavních síní u nás. Sám je také sběratelem fotografie. Bez zápůjček z jeho sbírky by například byla jen těžko myslitelná ambiciózní průřezová výstava Česká fotografie 20. století, která se loni v létě konala v Praze.
„Exkluzivita v této oblasti, to byl asi hlavní podnět k vzniku galerie. Kdyby Národní galerie plnila svou roli, měla ta nejkvalitnější díla, těžko bychom měli ambici udělat nejlepší galerii současného umění,“ podotýká Lekeš. „Sbírka Richarda Adama tady nemá obdoby a pro ostatní sběratele současného umění bude vzorem, k němuž se budou snažit přiblížit. Ale mohou se k němu právě již jen přibližovat.“
Fakt, že sbírka bude vystavena a publikována, zvyšuje její cenu. „Co s ní jednou bude, je strašně těžké říct. Nadále zůstává majetkem Richarda Adama a o tom, jestli třeba vytvoříme nějakou nadaci na její další rozvoj, jsme zatím nemluvili. Naším cílem každopádně je, aby zůstala ucelená. Z ní se neprodá vůbec nic,“ říká Lekeš. „Spekulace v tom nehraje žádnou roli. Když slyším, že Merta se v zahraničí prodal za tolik a tolik, a vím, za kolik jsem ho já koupil před pár lety, tak mi to pohladí ego, ale prodávat ho kvůli tomu nebudu,“ říká Richard Adam.
„To, že ceny jdou nahoru, je příjemná věc, ale jde opravdu spíš jen o to, že vám to udělá dobře. Já sám jsem za celou dobu, co sbírám, neprodal v podstatě nic. Snad si toho ale všimnou i další sběratelé a investoři a uvědomí si, že současné umění je velmi perspektivní. Když si vezmu, za kolik jsem koupil Boštíka a za kolik bych ho prodal dneska… Já korunu takhle rychle nikdy neotočím,“ dodává Lekeš.
Sbírka Richarda Adama
čítá kolem pěti set obrazů a další stovky kreseb a grafik. Do expozice ve Wannieck Gallery se vejde přibližně 200 – 220 obrazů, Adam proto počítá, že bude pravidelně obměňována. To, že se dosud jako sběratel soustředil prakticky výhradně jen na malbu, bylo podle něj dáno pouze omezenými prostorovými možnostmi jeho bytu. Nyní by rád svůj záběr rozšířil a sbírku doplnil i o sochy a objekty a tak o zahraniční – v první řadě slovenské – umění. Adamova sbírka dnes představuje nejucelenější soubor české malby 90. let. „Ve sbírce Richarda Adama se nachází asi nejkoncentrovanější a nevyváženější soubor malby posledních deseti let, v němž se ocitla také klíčová díla, jež budou velké státní galerie v budoucnu postrádat ve svých stálých expozicích,“ napsal o ní například před dvěma lety dnešní ředitel Moravské galerie Marek Pokorný. Nejznámějšími kusy z Adamovy sbírky jsou patrně obrazy Jana Merty a Jiřího Černického, kteří oba patří v zahraničí k nejúspěšnějším českým umělcům. Podrobné informace o galerii jsou na www.wannieckgallery.cz.
