Surfaři na přílivové vlně

6. 9. 2011

Čína fascinuje, novodobá historie však na důkladnou analýzu teprve čeká

Nejen čínským politikům, ale také tamním demokraticky smýšlejícím intelektuálům hodně záleží na tom, jak západní svět vnímá změny, kterými Čína v průběhu posledních tří desetiletí prošla a stále prochází. Nepochopení odlišné kultury, povrchní závěry a vypichování negativ jim vadí. Novinářka a spisovatelka Ča Ťien-jing (v anglické transkripci Jianying Zha) se ve své poslední knize Tide Players přiklání k názoru, že s ekonomickou liberalizací by měly jít ruku v ruce i změny politické. Neříká to však otevřeně. Kolem citlivého tématu našlapuje opatrně. A to přesto, že se osobně účastnila studentských protestů v roce 1989 na náměstí Nebeského klidu (tehdy již jako držitelka doktorského titulu z americké Columbia University). Z jejich násilného potlačení byla zklamaná a také kvůli tomu se do USA vrátila. Odvážné názory na dnešní Čínu a její nedávnou smutnou historii předkládá velice obratně prostřednictvím příběhů šesti lidí. Podobně rafinovaným způsobem analyzuje Mao Ce-tunga, jehož obří portrét stále visí u vchodu do Zakázaného města a jehož činy dosud nebyly v Číně podrobeny důkladnější kritice. „Mao je čínský Hitler,“ cituje autorka názor předního čínského novelisty Chenga. „Vzhledem k počtu obětí byl však Mao mnohem horší než Hitler a jeho genocida. Podle některých odhadů zemřelo (především kvůli jeho politice) v průběhu hladomoru v letech 1960 až 1962 přibližně 30 až 45 milionů lidí, což bylo dohromady více než obětí všech hladomorů v celé historii Číny,“ připojuje již svoji vlastní myšlenku.

Šestice zajímavých

Příběhy jednotlivých aktérů knihy Tide Players – tří byznysmenů a tří intelektuálů – by jinde vydaly na několik životů. Ča neopomněla zdůraznit, že se s většinou z nich osobně zná. Vesměs jde o pragmatické a úspěšné lidi: podnikatel-miliardář, manželský developerský pár, léčitel, univerzitní profesor a bývalý ministr, nyní spisovatel. Ti všichni dokázali využít možností nové doby a tzv. přílivovou vlnu, která ji doprovází. Tomuto termínu odpovídá také název knihy. Ča si jej vypůjčila od Pchan Langa, poety dynastie Severní Sung (vládla od roku 960 až 1127), který kdysi napsal: „Hráči přílivu surfují na proudech a jejich rudé zástavy, jež drží vysoce vztyčené, se nikdy nenamočí.“ Výjimkou je Ča Ťien-kuo, nevlastní bratr autorky. Někdejší obdivovatel Maa a propagátor jeho myšlenek v mládí dobrovolně odjel do zaostalé provincie Vnitřní Mongolsko, kde prožil několik zbytečných let jako obyčejný rolník. Po návratu do Pekingu a po masakru na náměstí Nebeského klidu se začal angažovat při zakládání nové politické strany, za což byl poslán na devět let do vězení. I když neodpovídá na otázku, zda se její bratr zachoval pouze naivně, nebo je skutečným hrdinou, má autorka v zásadní věci jasno: ti, kteří jej poslali za mříže, stojí na „špatné straně barikády“. A tak se podle ní zapíšou i do historie země. Nejdojemnějším je příběh miliardáře Čang Ta-čunga, který se k úctyhodnému majetku vypracoval z totální bídy, a to vlastní pílí a bez podvodů, což není v Číně pravidlem. Ani bohatství však nedokázalo zacelit ránu, kterou utrpěl ještě jako dítě. Jeho matka byla kvůli kritice politiky Maa perzekuována a poté odsouzena k smrti. Režimu vzdorovala do posledního momentu. Policisté nebyli schopni ji dostat na místo popravy, a tak ji uškrtili přímo na korbě nákladního auta, které vezlo odsouzence na stadion, kde již čekalo publikum.

Příběh navíc

Stín Mao Ce-tunga se objevuje téměř ve všech kapitolách. Spisovatelka Ča otevírá a nakusuje nejcitlivější témata novodobé Číny. Nepochybně tím upoutá zvídavé a přemýšlivé čtenáře, a to nejen ty, kteří se o tamní dění zajímají. Knize lze vytknout jediné, a sice nudnější odstavce týkající se reformy Pekingské univerzity, autorčiny alma mater. I ty jsou však vykompenzovány bonusem v podobě tradičních čínských přísloví a přirovnání.
Ča prožila dětství v Maově Číně. Pamatuje šedé oprýskané budovy Pekingu, zoufalé poměry na vesnici, ale také hrůzostrašné příběhy sousedů, kteří raději skočili ze střechy domu, než aby se nechali odvléct rudými gardisty. Sama měla štěstí: vystudovala prestižní Pekingskou univerzitu a následně jako první studentka z kontinentální Číny absolvovala magisterské studium na americké univerzitě v Jižní Karolíně. Říká, že se cítí být Pekingčankou a také Newyorčankou. Čínský původ autorky a její americké zkušenosti představují zajímavý mix – přidanou hodnotu, která se odrazila v kvalitě a hloubce knihy. Vývoj v Číně popisuje autenticky a díky několikaletému pobytu ve Spojených státech také s nadhledem a důležitým odstupem.