BIOPALIVA Česká republika se zavázala, že u pohonných hmot zvýší podíl využívání biopaliv. Nový segment trhu je lákavý pro firmy i zemědělce. Na evropské požadavky se připravují i zavedené rafinérie a distributoři motorových paliv.
BIOPALIVA
Česká republika se zavázala, že u pohonných hmot zvýší podíl využívání biopaliv. Nový segment trhu je lákavý pro firmy i zemědělce. Na evropské požadavky se připravují i zavedené rafinérie a distributoři motorových paliv.
Nový, několikamiliardový trh s biopalivy se otevírá před zemědělci, výrobci i distributory pohonných hmot. Do roku 2020 chce Evropská unie nahradit téměř čtvrtinu benzinu a nafty jinými alternativními palivy. Kromě zemního plynu a vodíku to mají být biopaliva (Profit č.26). Posledně jmenované pohonné hmoty celý projekt startují. Již na konci příštího roku má podíl biopaliv na spotřebě pohonných hmot dosáhnout dvou procent. O pět let později to bude 5,75 procenta a v roce 2020 zhruba osm procent. V České republice má projekt náhrady ropných motorových paliv legislativně upravit vládní nařízení, které se v současnosti připravuje a vydáno by mohlo být během léta.
LÍH DO BENZINU
Vládní nařízení zavede povinné přimíchávání biopaliv do pohonných hmot. Nejpozději do pěti let každý litr benzinu natankovaný na tuzemských pumpách tak bude obsahovat pět procent lihu. „Podíl biopaliv do pěti procent je možné zavést v širším měřítku,“ říká expert na alternativní paliva z pardubického Parama Jaroslav Buchta. Dodává, že běžně používané motory tento podíl biopaliv negativně neovlivní. V USA je povoleno přimíchávání bioetanolu (biolihu) až z deseti procent. Například u motoru Fabie se podle testů hraniční hodnota lihu v benzinu pohybuje kolem 15 procent. Ministerstvo zemědělství předpokládá, že se v roce 2006 zpracuje na výrobu biolihu zhruba 946 tisíc tun obilovin. Využijí se tím přebytky obilí, kterých má Česká republika každý rok přes milion tun. „Podnikatelský boom již začal a kolem využití biolihu panuje značná euforie,“ říká koordinátor bioetanolového programu z ministerstva zemědělství Leoš Voleský. Investoři chtějí stavět velké lihovary, zemědělci připravují osiva a osevní plochy. Program MZe na podporu výroby biolihu začne fungovat od roku 2005, proto je nutné založit plochy osiv již letos na podzim a na jaře příštího roku. Nový závod na výrobu biolihu by měl například vyrůst v blízkosti Litvínova. Nosnými plochami pro lihovar bude území Litoměřicka a Lounska. S projektem v hodnotě 1,8 miliardy korun se nedávno seznámili zemědělci z Lounska a Litoměřicka, kterým by měl zabezpečit stabilní odběr produkce obilí. Lihovar se začne stavět v letošním roce. Za dva roky již má vyrábět biolíh, který se bude používat jako příměs do motorových paliv. Biolihu chce lihovar produkovat 70 tisíc tun ročně, k tomu bude muset nakoupit asi 240 tisíc tun suroviny, především pšenice a obiloviny triticale. S pěstováním triticale ale mají zemědělci na Litoměřicku jen malé zkušenosti. Triticale je podle odborníků výhodná plodina, vykazuje dobré výsledky i v méně úrodných oblastech. Zemědělci připravují založení odbytového družstva, které je bude zastupovat při obchodních jednáních s lihovarem. V České republice by mělo stát asi šest podobně velkých lihovarů, zpracovávajících ročně až 200 tisíc tun obilí. Další závod na výrobu kvasného lihu z obilí se má stavět například na Kolínsku. Zde by poskytl obživu zemědělcům z Kolínska, Kutnohorska a Nymburska. Dodávky biolihu z nového závodu by měly začít v lednu 2006.
LIDÉ NĚKDE LIHOVARY NECHTĚJÍ
Projekty v některých místech narážejí na odpor občanských iniciativ, které s výstavbou továren nesouhlasí. Tímto způsobem byl odmítnunut velký lihovar v Chebu, investor musel hledat uplatnění pro projekt na Sokolovsku. Zatím není jasné, jak se do programu biopaliv zapojí tradiční výrobci lihu. Jejich výrobní kapacity nejsou velké, produkci mohou zvýšit maximálně o čtyřicet procent, což by rafinériím jako konečným dodavatelům motorových paliv nestačilo. Potřebné množství překračuje třikrát současnou kapacitu lihovarského průmyslu. N avíc vzniká problém oddělení výroby lihu pro potravinářské účely a pro pohonné hmoty. Jejich chemické složení se neliší, každý z nich by ovšem zatížený jinou spotřební daní. Někteří odborníci zastávají názor, že všechny lihovary by měly být vybaveny technologií na zpracování biolihu z nejrůznějších surovin, nejen z obilí, jak předpokládá vládní záměr. Líh lze vyrábět ze všech škrobnatých rostlin, ale obilí je nejvhodnější. Zaměření dotací bude pravděpdobně ještě předmětem rozsáhlejší diskuze.
VÍCE BIONAFTY NEBUDE
Než se podaří vystavět nové kapacity na výrobu lihu, bude ČR pomáhat plnit závazky k EU bionafta. Ta už je řadu let běžným palivem a prodává ji hodně čerpacích stanic. Jedná se o metylester řepkového oleje (MEŘO), který míchá s naftou v poměru jedna ku dvěma. MEŘO v současnosti zabezpečuje Česku asi 1,8procentní podíl biopaliv na celkové spotřebě pohonných hmot. Dále jej však už nelze při použití domácí suroviny zvyšovat, protože osevní plochy řepky dosáhly maxima. N ěkteré státy EU si pomáhají využitím zahraničních kapacit. Stejným směrem jde i Česko: například ústecká potravinářská firma Setuza, která založila minulý měsíc podnik na výrobu metylesteru řepkového oleje v P olsku. Spolumajitelem podniku Biorafinéria Bogatynia je polská firma Energie Invest. Roční produkce biorafinérie bude padesát tisíc tun metylesteru. Setuza zaplatila polovinu z 16 milionů základního kapitálu nového podniku, dodala technologii a značku. Výstavbu zabezpečuje Energie Invest. První surovina pro bionaftu by měla být v této továrně vyrobena po sklizni řepky v příštím roce. Setuza může nyní ročně vyrobit sedmdesát tisíc tun řepkového metylesteru, menší tuzemští výrobci dohromady zhruba čtyřicet tisíc tun. Výhradně třetinový podíl metyesteru v bionaftě by měl být zachován ještě rok. V dalších letech se počítá, že se bude přidávat do veškeré nafty, a to do výše pěti procent, podobně jako to má být s příměsí lihu do benzinu. V případě tříprocentního podílu metylesteru v naftě by domácí potřeba MEŘO představovala 150 tisíc tun. Vzhledem k omezeným kapacitám řepky bude nárůst spotřeby biopaliv v ČR zabezpečovat především biolíh.
RAFINÉRIE SE NEBRÁNÍ NÁHRADĚ ROPY
Na biopalivový program se připravuje i největší výrobce motorových paliv Česká rafinérská (ČeR). Pro tento účel vyčlenila 160 milionů korun. „Rafinérie nepovažuje ropu za věc, na kterou nelze sáhnout. Jakákoliv vhodná komodita je vítaná,“ odmítl vedoucí sekce pro rozvoj a dlouhodobé plánování ČeR Hugo Kittel rozšířený názor, že rafinérie se brání zavádění biopaliv. N a programu využití biopaliv vydělá i státní rozpočet. Venkovu by měl přinést až patnáct tisíc pracovních míst a v zemědělství pomůže stabilizovat rostlinnou výrobu. Z fondů EU se proto podpoří investice do nových technologií, stát ulehčí biopalivům v daňové oblasti a podpoří rovněž pěstování plodin pro energetické účely.
VYSPĚLÉ STÁTY HLEDAJÍ, CO MÍSTO ROPY
Podíl paliv vyráběných z ropy se bude na spotřebě pohonných hmot v Evropské unii snižovat. EU chce během 15 let výrazně zmenšit závislost na dovozech černého zlata z rizikových oblastí. Současná situace, kdy ceny benzinu a nafty stoupají, dává za pravdu názorům expertů, že v opačném případě by ekonomika vyspělých států mohla být ohrožena. Právě ropná krize v 70. letech nastartovala výzkum a vývoj nových paliv, především zemního plynu, vodíku a biopaliv. Například v Brazílii se ujalo použití lihu, který je obsažen v litru paliva z 85 procent. Bioetanol vyráběný z kukuřice se dováží také do USA, kde se jeho použití rychle rozšiřuje. Podporuje ho stát, na každý galon paliva dává dotaci 40 centů. Kromě snížení závislosti na ropě vede vyspělé státy k podpoře biopaliv snaha najít nový program pro uplatnění zemědělství, které produkuje přebytky. Dalším důvodem je ochrana životního prostředí, protože biopaliva, jako ostatní alternativní paliva, mají proti produktům z ropy výrazně lepší ekologické vlastnosti. N e všude se státní podpora nového programu ve využití paliv ujala. Například v P olsku sice vláda uzákonila povinnost přidávat biolíh do benzinu, ale Ústavní soud toto nařízení zrušil. I někteří čeští experti zastávají názor, že lepší efekt by přinesly ekonomické nástroje, než zákonná povinnost přimíchávat biopaliva do benzinu. O biopaliva se začínají zajímat ievropské automobilky. Značné zkušenosti s tímto pohonem má švédská Scania, která vyrobila již 500 autobusů na biolíh, resp. palivo nazývané Etamax D. Reagovala tak na rozhodnutí švédského parlamentu snížit emise z dopravy.
JAKÝ PODÍL BIOPALIV ŽÁDÁ EU (v procentech na celkové spotřebě pohonných hmot)
|Rok |procenta |
| 2005 |2,00 |
| 2010|5,75|
| 2020| 8,00 |
Zdroj:EU
SROVNÁNÍ EMISÍ Z BIOETANOLU A POŽADAVKŮ NOREM EU NA PALIVA (gram/kWh)
|Emise|bioetanol |norma EU 2 |
| NOx|3,9 |7,0 |
| CO| 0,1|4,0 |
| Uhlovodíky|0,1 |1,1 |
| Pevné částice |0,04 |0,15 |
Pramen: Svensk Etanolkemi AB
BILANCE OBILOVIN V ČESKÉ REPUBLICE
|Marketingový rok |2001/2002 |2002/2003 |
| Osevní plocha (tis. ha)|1626 |1562 |
| Výnos (t/ha)|4,52 |4,36 |
| Výroba (tis. t)|7337 |6747 |
| Konečné zásoby (tis. t)|1870 |1190 |
Pramen: ČSÚ, Celní statistika, Mze ČR
