Jako by se misky z IKEA za pár desítek let prodávaly za desetitisíce.
Z českého užitého umění 20. století mají sběratelé zájem prakticky jen o autorská díla nebo exkluzivní předměty vyráběné v malých sériích. Jedinou výjimkou je funkcionalistické sklo a porcelán od Ladislava Sutnara. Jím navržené jídelní servisy byly ve své době stejně rozšířené, jako jsou dnes misky a skleničky z IKEA. Přesto dnešní kupci za „Sutnara“ ochotně platí desetitisíce.
Ladislav Sutnar (1897-1976) byl jednou z výrazných osobností české meziválečné avantgardy. Svou tvorbou na poli designu a užité grafiky i svými teoretickými texty se zasloužil o to, že funkcionalistická estetika se v tehdejším Československu ujala výrazněji než v ostatních evropských státech. Zatímco v Německu či ve Francii byl funkcionalismus záležitostí omezeného okruhu společenských elit, u nás se stal stylem, který za vlastní přijala velká část společnosti.
Od roku 1929 stál Sutnar v čele obchodního domu Krásná jizba, který se zaměřoval na moderní vybavení domácností. Podílel se na řízení obchodu a propagaci, především však navrhl úspěšnou řadu porcelánového a skleněného nádobí a sadu příborů. Mít doma porcelánový servis z Krásné jizby se stalo pro střední stav takřka normou. Během pěti let od uvedení na trh se prodalo deset tisíc souborů. Jednotlivé kusy byly nabízeny také samostatně; nešlo totiž jen o základní jídelní servis, ale o kompletní řadu zahrnující vše od mokka šálků až po mísu na dorty či nádobku na med a džem.
Sutnarovo dílo pro širší veřejnost znovuobjevila výstava Ladislav Sutnar - Design in action, která se konala loni na Pražském hradě (magazín E8, říjen 2003). Navštívilo ji přes dvacet tisíc lidí a řada recenzentů ji označila za výstavní událost roku. Jak se tento úspěch projevil na trhu s uměním? Odpověď není jednoznačná.
„Výstava nepochybně zahýbala trhem směrem nahoru. Ceny vzrostly na dvoj- až trojnásobek,“ říká Miroslav Zíka z aukční síně Dorotheum, která loni dražila na tři desítky Sutnarových položek. Hned však dodává: „Teď se ale ceny již znovu vracejí na původní hladinu. Výrobní série byly ohromné a v minulých letech toho na trhu rozhodně nebylo tolik jako dnes.“
Zatímco v květnu 2003 byl například Sutnarův čajový servis z varného skla vydražen za 36 tisíc korun, v květnu 2004 se prodal za 20 tisíc. Jídelní servisy se na žádné aukci letos ještě neobjevily. Loni byly opakovaně draženy za částky okolo 30 tisíc. Servis pro šest osob v sestavě, která by ve 30. letech stála necelých 500 korun, se v listopadu prodal dokonce za 45 tisíc korun.
Přitažlivost Sutnarova designu tkví zejména v jeho nadčasovosti. „Kupujícími jsou většinou lidé, kteří si zařizují interiér ve funkcionalistickém stylu, nebo se jim líbí, jak Sutnar designově souzní se současným stylem. Je to tvarově velice jednoduché a čisté, což má velice blízko k minimalismu a k současným trendům,“ říká Zíka.
Jistý pokles cen v případě čajových souprav z varného skla patrně zapříčinilo i to, že společnost Modernista začala za necelých 20 tisíc korun nabízet jejich repliky. Zatím vyrobila a prodala padesát souprav. Dalších padesát kusů se připravuje. K ohlasu Sutnarovy výstavy David Kmínek z Modernisty říká: „Výstava zlepšila povědomí o tom, kdo Sutnar byl a co dělal. Že by však nějak výrazně vzrostla poptávka, to nemohu říct. Spíše to zdvihlo nabídku. Všichni najednou zjistili, jaký mají doma poklad.“
(Následující snímky naleznete v tištěné verzi magazínu E8.)
• Jídelní servis s červenou linkou se v základní sestavě ve 30. letech prodával za 375 korun. Dnes stojí zhruba stokrát tolik.
• Sada příborů pro šest osob v původní kazetě byla na květnové aukci aukčního domu Sýpka vydražena za rekordních 42 tisíc korun.
• Čajová souprava z varného skla se dá koupit za 20 tisíc korun. Zákazník si může vybrat, zda chce lehce poškozený originál, nebo zbrusu novu repliku.
