N ě m e c k o
Řetězec známých restaurací McDonald s dostává v Německu trhliny. Franchisingoví nájemci žalují amerického provozovatele rychlého občerstvení za uzavírání smluv, které je údajně poškozují a dusí.
Pět dní před tím, než se první spor v posledním lednovém týdnu dostal k soudu, zalarmovala mnichovská centrála firmy všechny své členy. V osobním a důvěrném dopise adresovaném všem nájemcům, varoval ředitel komunikace společnosti McDonald s Deutschland Matthias C. Baumgarten před černými ovcemi ve vlastních řadách. Nájemci se ovšem zastrašit nedali - první z nich, podnikatel Udo Hübner obvinil německé ústředí firmy z vykořisťování před soudním senátem v Chemnitzu. Koncern podle něj uzavírá „rdousící kontrakty , kasíruje „lichvářské nájmy a provozuje na něm a jemu podobných „kanibalismus .
Zlatý důl vysychá
Hübnerův problém, který má i jeho dalších 230 kolegů, je následující: McDonald s otevírá v Německu stále více filiálek. Následek expanze - část restaurací, které byly zlatým dolem, přestává vynášet. V durynském Suhlu už musel být jeden lokál uzavřen. Důvod vidí Hübner v obchodním počínání centrály: „McDonald s inkasuje, a my se dostáváme do minusu.
Americká firma má v Německu téměř 950 poboček. Zhruba polovinu vedou franchisingoví nájemci - obchodníci, kteří sice přebírají jméno a obchodní strategii, ale zůstávají hospodářsky samostatní. Tito podnikatelé přitom značně přispěli k úspěchu značky. Obrat díky Big Macům a Royal hamburgerům stoupl v posledních pěti letech z 2,3 miliardy na 3,6 miliardy marek. Zvláště východní Němci, zvyklí na čtyřicet let reálného socialismu, enormně dohánějí vše zameškané. Licence McDonald s platila proto jako povolení na tiskárnu peněz. V roce 1997 si mohla společnost vybrat z 3500 zájemců čtrnáct uchazečů o licenci, kteří byli připraveni zaplatit 90 000 marek za otevření každé restaurace. „Nikdo není tak dobrý, nikdo není tak úspěšný jako my, zdůrazňoval vždy šéf představenstva německého McDonald s Gerd Raupeter. Nyní je euforie pryč.
Obraty v USA stagnují, a stravovací impérium proto v posledních letech sází na neamerické trhy. Před dvěma lety bylo v Německu otevřeno 115 nových provozoven, loni přibylo dalších osmdesát. Osmého října by měl být v Berlíně pokřtěn tisící objekt s velkým „M na poutači. Avšak nadřazenost koncernu, který se rád označuje jako rodina, má pro některé franchisingové nájemce podobné následky, jaké už pocítili jejich američtí kolegové: profit podniků klesá, protože systém požírá sám sebe.
Příliš mnoho restaurací
Rozzlobený nájemce Hübner vzpomíná, jak byl velkými sliby před šesti lety přiváben do Chemnitzu. Do zařízení dvou poboček investoval přes tři miliony marek, McDonald s mu vypočítal jen pro rok 1994 zisk 637 000 marek. Zůstal jen těsně za předpokladem. I když by pak nejraději nadále rozvíjel pouze dosavadní činnost, firma ho přiměla, jak vypověděl před soudem, otevřít ve městě další dvě restaurace. „Jinak to udělá konkurence, zněla hrozba. Filiálky si ovšem začaly odčerpávat zákazníky navzájem. Obě nové propadly, tratily i ony zavedené a do té doby vzkvétající restaurace, a to až zhruba čtyřicet procent obratu. Ze zisku celkových 2,5 milionu, který ze všech čtyř filiálek očekával McDonald s, vykázal podnikatel pouhých 143 808.
Podobně jako Hübnerovi se vedlo i jiným. Po vzoru nespokojence z Chemnitzu chtějí podat na koncern žalobu i nájemci z Jeny a Gery, další stání má v nejbližší době proběhnout před zemských soudem v Karlsruhe. „Snaha posílit své pozice za každou cenu, kterou předvádí McDonald s, může vést až k hospodářskému zničení franchisingových nájemců, míní Hübnerův mnichovský právní zástupce Volker Thieler. Další nájemce z Karlsruhe odůvodňuje svůj podnět k soudu tím, že mu McDonald s otevřením dalších poboček „zasadil smrtelnou ránu . Podnikatel z Jeny se cítí ohrožen konkurencí na blízkém výjezdu z dálnice.
Manažer McDonald s Baumgarten přiznává, že „rodina pocítila konzumní chování svých hostí , ale Hübnerovu ekonomickou situaci považuje za velmi dobrou. Hübner by se však z područí franchisingu rád vymanil. O to však pochopitelně nemá americký kolos (ve světě má kolem 25 000 zařízení rychlého občerstvení) ani v nejmenším zájem.
V Německu sedmatřicetistránková smlouva stanoví přesné podmínky franchisingu. Je v ní například výslovně uvedeno, že personál musí vypadat upraveně a čistě, povinné jsou neustálé kontroly. Podnikatel se zavazuje, že sám nebo prostřednictvím někoho třetího nebude provozovat další restaurace, které McDonald s neodsouhlasil.
Procento k procentu
Každý majitel licence odevzdává centrále pět procent svého obratu jako franchisingový poplatek. K tomu musí připlácet asi čtyři procenta na společnou reklamu. Navíc ještě odvádí úroky z nájmu, jejichž výše je závislá na obratu.
Hübner za své první dva podniky zaplatil na nájmu podle vlastních údajů - vedle franchisingového poplatku - v posledních pěti letech přes devět milionů marek. Pro nový lokál na chemnitzké Neefově ulici pronajal McDonald s místnosti a přepustil mu je (jak tvrdí Hübner) za dvojnásobek. „Byla naplněna skutková podstata lichvářského nájmu, soudí Hübnerův právní zástupce Thieler. Ústředí obhajuje úroky z nájmu tvrzením, že prostory upravilo a vybavilo. Společnost sice vyšla Hübnerovi vstříc a nájemné snížila poté, co se restauracím začalo vést hůře a nájemce si začal stěžovat. Pro něj to však bylo málo.
