Sdílená ekonomika je jen eufemismus pro použití moderních technologií k podnikání mimo zákonný, regulační a daňový rámec.
Ne že by měl mít člověk nějaké zvláštní pochopení pro taxikáře blokující dopravu v centru Prahy. Tyto způsoby vydírání, ať už je používají zemědělci, odboráři, či taxikáři, mají být trestány. A tvrdě. Pro boj taxikářů se službou Uber je však jisté pochopení zcela namístě. A nejen pochopení. Tady nejde o boj zpozdilých tupců s moderní dobou. To opravdu s „rozbíjením strojů“ a luddismem, jak se občas objevuje v komentování tohoto sporu v řadě médií, nemá nic společného. A nechat se svádět mimo podstatu diskurzu tím, že taxikáři mají v Praze špatnou pověst, jak se snažila nedávno třeba primátorka Krnáčová, je falešné a hloupé.
Celá tzv. sdílená ekonomika je totiž úplně stejnou ekonomikou jako ta nesdílená. Skutečnost, že taxikáři se dožadují, aby řidiči Uberu podléhali totožné regulaci, jaké podléhají oni, je zcela legitimní, jakkoli si zastánci moderních technologií myslí opak. Z hlediska klienta poskytuje řidič Uberu stejnou službu jako řidič AAA, a je tedy taxikářem. Když budete nabízet svou manželku za úplatu k obecnému použití prostřednictvím mobilní aplikace, budete docela obyčejným kuplířem a vaše řeči o sdíleném manželství na tom nic nezmění.
Bez regulace
Sdílená ekonomika je jen eufemismus pro použití moderních technologií k podnikání mimo zákonný, regulační a daňový rámec. Kdyby byl Uber službou, která spojuje kohosi, kdo jede do Náchoda a má místo v autě, s někým, kdo potřebuje také do Náchoda a nemá auto, bylo by to fajn a nedalo by se proti tomu protestovat. Jenže z majitelů takových firem by těžko vyrostli dolaroví miliardáři.
Smyslem jejich podnikání je získat velký podíl na trhu již dávno existujících služeb za pomoci vyhnutí se regulačním pravidlům, které tyto služby prodražují. A provozovat to v globálním měřítku, což umožňují právě moderní technologie.
Přečtěte si další komentář o Uberu:
Uber jako predátor
Ony ty taxametry, násobně vyšší povinné ručení a další pojištění, kontrolované vybavení vozidla a ostatní povinnosti taxikáře přijdou na desítky tisíc ročně, a když si to vynásobíte několika tisícovkami řidičů, jde už opravdu o mohutnou úsporu. V případě Airbnb je to pak ještě významnější a nejde jen o nějaké lázeňské poplatky, ale i o hygienické, požární a bezpečnostní normy či to, že tohle ubytování obchází regulace, jimiž se třeba Praha snaží udržet své centrum živé a trvale obydlené a brání stavbě dalších hotelů a ubytovacích zařízení.
Jde vlastně o jakýsi globální švarcsystém umocněný na druhou či něco jako celosvětový anarchokapitalismus, který není pro společnost o nic méně nebezpečný než jeho komunistický předchůdce, jakkoli od řidičů Uberu nelze čekat házení bomb či střílení na velkovévody.
V Evropě se probouzejí
Je zcela jednoznačné, že zde stát zaspal, a nikoli jen ten náš. V poslední době se však v Evropě probouzejí. Uber skončil v Dánsku a nahnuté to má i v celé EU, kde je generální advokát evropského soudního dvora názoru, že jde o přepravní službu jako každou jinou. Airbnb byl důkladně přiškrcen v Berlíně. Jenže kdo ví, jak to dopadne.
Švarcsystém: tři desetiletí na hraně zákona
Miliardářské firmy si mohou dovolit jiné právníky než venkovská stavební firmička, která zaměstnává Ukrajince na IČO. Každopádně s vaničkou by nemělo být vylito i dítě a uvolnění či rušení přežitých a zbytečných regulačních opatření, která povedou k lepším výdělkům podnikatelů a větší spokojenosti zákazníků, je nejlepší odpovědí na všechny tyto pokusy obcházet pravidla platící pro všechny. A není třeba na nic čekat.
O sdílené ekonomice dále čtěte:
