Sdílená ekonomika proniká pomalu, ale jistě do téměř všech sfér podnikání. Městskými koly počínaje, bydlením konče. Lidé se začínají dělit o přebytky elektrické energie získané ze solárních panelů či tepelných čerpadel, někteří majetnější dobrodruzi si mezi sebou půjčují sportovní letadla a 32letý Robin Švaříček a jeho tým se zase stovkám tisíc tuzemských řidičů snaží shánět vhodný automobil pro jejich každodenní potřebu. A vlastně nejen jim, ale také motoristům na Slovensku či v Polsku. Tam všude totiž internetová platforma HoppyGo úspěšně působí.
„Při jejím vytváření jsme se částečně inspirovali v zahraničí – v Americe podobná služba funguje už od roku 2009. No a z části to bylo tak, že jsme nějakou dobu přemýšleli, jak co nejlépe zužitkovat druhou největší investici v životě každého z nás, kterým koupě auta bezpochyby je. Zvláště přihlédneme-li ke skutečnosti, že 96 procent času rodinné auto jen nečinně prostojí na parkovišti,“ vzpomíná Švaříček na okolnosti vzniku byznysu, který je na trhu již pět let.
„Statistika říká, že člověk své auto používá zhruba hodinu denně – v Praze s ním kolikrát jezdí jen o víkendu. Takže když už má někdo potřebu ho vlastnit, dává přeci smysl jej v době, kdy ho nepotřebuju, nechat vydělávat,“ říká pragmaticky.
Na druhou stranu zakladatel HoppyGo přiznává, že ne všichni majitelé mají navzdory věcným argumentům, proč jeho a podobné služby využít, potřebu, či snad lépe řečeno odvahu něco takového skutečně udělat: „Nikdy jsme neřekli, že naše služba je úplně pro každého. Pro některé majitele je zkrátka nemyslitelné, že by své auto s někým sdíleli.“
Auta se majitelům vrací čistější než na začátku výpůjčky
Ze všech tří zmíněných trhů, na nichž HoppyGo aktuálně operuje, je ochota Čechů půjčovat svůj vůz ostatním nejmenší. V Polsku se oproti tomu k celé problematice stavějí dle Švaříčka daleko víc oportunisticky. Lidé tam vnímají skutečnost, že si mohou vydělat nějaké extra peníze, a jdou si za nimi.
Současně se však podle něj procento těch, pro něž to tolik nepředstavitelné není, zvětšuje. Což je dost možná dáno i tím, že se mění spotřební zvyklosti jako takové. Čím dál více lidí si totiž pořizuje auto na leasing, kde skutečným majitelem vozidla je rovněž někdo jiný. „No a díky HoppyGo se můžete do situace, kdy prostřednictvím sdílení auta s ostatními budete mít de facto leasing zadarmo. Což je dle mého názoru super,“ hlásá.
Že mají někteří strach, aby mu cizí člověk auto nepoškodil, Švaříček chápe, druhým dechem však dodává, že takové obavy nejsou namístě. Jak tedy prolomit ledy? Pomůže prý, když se na to jde z opačného konce.
„Ty, kdo váhají, bych nejdříve vyzval, aby si zkusili nějaké auto přes HoppyGo vypůjčit. Sami jsme se totiž přesvědčili o tom, že vlastní zkušenost prodává nejlépe. Hodnocení, které se nám dostává od lidí, je pozitivní. V mnoha případech jde jen o to udělat první krok. Jakmile to udělají a pochopí, jak celá platforma funguje, nebudou se tolik bát půjčit i své vlastní auto,“ míní a doplňuje: „Lidé k výpůjčkám přistupují velmi zodpovědně a komunitně. Kolikrát se auto majiteli vrátí čistší, než v jakém stavu ho půjčoval.“
Pomoci ale může i fakt, že člověk za každých okolností ví, komu konkrétně svého dvoustopého člena rodiny půjčuje. S nájemcem se totiž před zápůjčkou setká osobně, aby si předali klíče a vše řádně zadokumentovali. No a pokud by se mu snad nepozdával, není nic jednoduššího než poptávku odmítnout. „U nás platí zásada, že o všem rozhoduje majitel dotčeného vozidla. Majitel rozhoduje o tom, kdy bude dané auto dostupné, a je to majitel, na kterém je, jestli dané osobě auto půjčí, či nikoliv,“ zdůrazňuje Švaříček.
Auta sice starší, zato dostupnější
Stejně tak, jako může majitel hovořit do toho, komu svůj vůz na čas zapůjčí, smí ovlivňovat i samotnou cenu pronájmu. Pakliže si tedy řekne o tisícovku za den, dostane přesně tisícovku. Provize HoppyGo a přirážka za havarijní pojištění, které je pro všechny vozy dostupné na platformě povinné, je účtována nad tuto částku. V tom se ostatně Švaříčkova služba liší například od některých zahraničních konkurentů, kteří si tyto nákladové položky z majitelem nastavené sumy naopak odečítají.
Za kolik bude který vůz zájemcům k mání, závisí na několika rozličných faktorech. V první řadě jde o to, o jakém konkrétním autě je řeč. Některé, zejména starší vozy, jsou dostupné už od 240 korun na den. „Právě to je naší hlavní výhodou oproti zaběhlým autopůjčovnám. Na takovou částku se žádná autopůjčovna nemá šanci dostat, protože nabízí vozy, které jsou nanejvýš dva roky staré,“ objasňuje.
Na HoppyGo jsou oproti tomu k mání auta, jejichž stáří se kolikrát pohybuje i nad hranicí 10 let. Aktuálně nejoblíbenějším automobilem je podle Švaříčka sedmiletá Škoda Octavia. V kurzu je však také třeba Ford Transit či stále relativně nový mladoboleslavský Enyaq IV.
Celkem v současnosti tvoří platformu nějakých 1500 vozů, jež jsou dostupné v Česku, a další tisícovka, která je určena pro zákazníky na Slovensku a v Polsku. Jsou přitom mezi nimi jak malé hatchbacky, tak rodinné kombíky, sporťáky, kabriolety, dodávky, a to třeba i ty obytné. „Aktuálně máme pokrytých 76 z bývalých 78 okresních měst. Samozřejmě bychom našli místa, kde je nabídka trochu omezená, kde jsou k dispozici třeba jen dvě nebo tři auta, ale obecně vzato můžeme říct, že působíme de facto po celém Česku,“ chlubí se byznysmen.
Lidé si auta půjčují i proto, aby věděli, jestli ho mají koupit
Nejčastěji si auta dle Švaříčka na HoppyGo půjčují muži v rozmezí 35 až 45 let. Že by to ale bylo pravidlem, se tak úplně říct nedá. Mezi zákazníky se totiž najdou i lidé, kteří právě dosáhli dospělosti, či naopak sedmdesátníci. Povětšinou se každopádně jedná o obyvatele větších měst.
Výše zmíněné ovšem neznamená, že by tyto vozy využívali k dvacetiminutové jízdě z jednoho konce metropole na druhý. V případě české platformy se jedná o střednědobý carsharing, tedy takový, jenž obvykle trvá čtyři až pět dní. Jinými slovy, lidé auta poptávají například tehdy, mají-li to své v servise nebo se třeba chystají na dovolenou a nejsou přesvědčeni o tom, že je jejich vůz schopen sám celou trasu bezpečně absolvovat. Celkem běžně se však i stává, že jim HoppyGo poslouží jako mnohem efektivnější alternativa jinak krátké testovací jízdy u překupníka ojetin.
„Hodně zákazníků si chce ojetá auta v konkrétní výbavě a s konkrétním motorem vyzkoušet třeba i na několik dní, protože přeci jen během 15minutové jízdy, kterou vám nabídnou v bazaru, si ho člověk příliš neosahá. Což dává dokonalý smysl, neboť se jedná o investici, kterou člověk kolikrát udělá jen jednou či dvakrát za život,“ připomíná Švaříček, jenž si se svým HoppyGo pro letošní rok vytyčil vyrůst z pohledu tržeb o 50 až 60 procent.
To zní na první pohled dosti ambiciózně, výsledky za úvodní dva letošní měsíce nicméně dokládají, že minimálně v Česku to proveditelné je. Další růst by navíc měla podpořit chystaná expanze. Kam přesně se bude platforma, kterou technicky vzato vlastní společnost Škoda auto, rozšiřovat, nicméně její šéf v tuto chvíli ještě prozradit nechtěl.
Spolu s rostoucím počtem zemí, a tedy i klientů, respektive partnerů se bude pochopitelně nadále rozšiřovat i vozový park. Ten v současnosti čítá bezmála sto automobilů na elektrický pohon. Velmi oblíbeným je již zmíněný český Enyaq IV, najde se však i řada dalších včetně více než desítky vozů značky Tesla. „Určitě se řadíme mezi jedny z pionýrů elektromobility na naší české scéně. Neříkám, že je to jediná technologie budoucnosti, ale vnímáme fakt, že ji lidé mají zájem si vyzkoušet a zažít ji. A není neobvyklé, aby se díky tomu i ze zarytých odpůrců stali ne třeba přímo fanoušci elektromobility, ale rozhodně lidé, kteří se s ní naučí žít,“ uzavírá Švaříček.
