F ú z e p e t r o l e j á ř s k ý c h s p o l e č n o s t í
Převzetí Mobilu skupinou Exxon se stane nejen největší fúzí v historii kapitalismu, ale také významným aktem globalizace tohoto nejstrategičtějšího odvětví. Chapadla obou firem totiž sahají jak do ropy, tak do plynu jako energetického média budoucnosti.
Největší světový energetický koncern Exxon (v Evropě používá obchodní název Esso) ohlásil koncem listopadu jednání o převzetí další hvězdy z oboru - druhé největší ropné společnosti Spojených států - firmy Mobil. Oba giganti se minulý týden, pouhé čtyři dny po ohlášení jednání o fúzi, dohodli na podmínkách vzájemného spojení. Transakce, zatím dohodnutá na 76,5 miliardy dolarů, bude realizována výměnou akcií. Každá akcie Mobilu bude vyměněna za 1,32 akcie Exxonu.
Celkový loňský obrat dvou podniků přesáhl 186 miliard dolarů, což je téměř čtyřnásobek hrubého domácího produktu České republiky a více než obrat nejsilnější firmy světa, koncernu General Motors (loni 166 miliard dolarů). Tržní kapitalizace nového ropného podniku bude asi 240 miliard USD proti 160 miliardám druhé největší ropné společnosti Royal Dutch/Shell.
Bezpochyby toto spojení zahýbe světovým ropným sektorem. Jen pouhé spekulace o akvizici zvedly akcie podniku Mobil a nyní je vyhnaly na 94,50 USD (i přes další pokles cen ropy na nové dvanáctileté minimum). Ovšem akcie Exxonu oslabily na 71,50 USD.
I když je transakce označována za fúzi, tedy splynutí, jde ve skutečnosti o převzetí Mobilu Exxonem. Akcionářům Exxonu bude patřit 70 procent nového kolosu. Společnosti uvedly, že budou používat obou firemních značek, tedy nová společnost ponese název Exxon Mobil Corp. Šéfem nového podniku se stane dosavadní prezident a generální ředitel Exxonu Lee Raymond, post předsedy správní rady získá prezident a generální ředitel Mobilu Lucio Noto.
Fúze podle analytiků byla vynucena tvrdou realitou padajících cen ropy a ještě před několika lety by byla nemyslitelná. Nový gigant bude moci díky sloučení ušetřit ročně 2,8 miliardy dolarů, s tím se však pojí propuštění zhruba 9000 lidí.
Podle analytiků má spojená společnost mnohem lepší šance na přežití. Odvětví těžby a zpracování ropy je nyní silně dušeno cenami ropy, které letos spadly na nejnižší úroveň za poslední čtvrtstoletí. „Musíme se postavit tváří v tvář některým faktům. Svět se změnil, snadno již věci dělat nejdou, řekl prezident Mobilu Noto.
Exxon Mobil bude disponovat rezervami ropy a plynu v objemu 20,74 miliardy barelů, což je více, než má Shell. S téměř 123 tisíci zaměstnanci, z nichž však devět tisíc ubude, bude moci nabízet své produkty ve 48 tisících čerpacích stanic po celém světě. Spojený koncern bude mít těžební kapacitu 1,6 milionu barelů ropy denně, což je téměř tolik, kolik těží Kuvajt, a zpracovatelskou kapacitu 6,6 milionu barelů denně.
Podle analytiků je možné čekat, že fúze narazí u antimonopolních orgánů na potíže a nová firma se bude muset některých aktivit vzdát. Předpokládá se, že americká vláda nařídí společnosti odprodat část jejích benzinových pump v USA.
Do osudu fúzujících společností chce mluvit i Evropská unie. Evropská komise minulý pátek ohlásila, že vezme při svém hodnocení fúze British Petroleum Plc. s americkou Amoco Corp. v potaz vliv nově ohlášených fúzí v ropném sektoru. Mluvčí Evropské komise sdělil, že šetření probíhá a že ohlášené fúze (Exxon a Mobil, Total a Petrofina) budou mít na jeho výsledek vliv. Komisař Karel Van Miert nicméně vyjádřil své přesvědčení, že BP a Amoco od komise požehnání dostanou. Navrhované spojení bylo komisi ke schválení předloženo koncem října. Komise - šetřící vliv fúzí na hospodářskou soutěž v patnácti státech unie - by měla svůj verdikt oznámit do poloviny prosince. Obě čerstvě nahlášené fúze budou od Evropské komise a protimonopolních úřadů USA potřebovat souhlas také.
Sloučením Exxonu a Mobilu se spojují dvě ze „sedmi sester , největších částí ropného impéria Johna D. Rockefellera Standard Oil. Tento koncern, ovládající na přelomu století v USA těžbu ropy, byl v roce 1911, nedlouho po zavedení antimonopolní legislativy, nuceně rozdělen do desítek firem. Byl to v takovém rozsahu první vládní zásah proti monopolům. (Podobný osud může v současnosti potkat společnost Billa Gatese Microsoft.)
Fúze Exxonu s Mobilem přinese nový standard v odvětví a mění se díky ní celý rámec ropného sektoru. „Mění to konkurenční pole v celém odvětví, nyní se každý bude formovat do větších týmů. Exxon a Mobil budou definovat podmínky v odvětví pro příští desetiletí, řekla Kate Warneová z analytické firmy Edward Jones.
Největší ve Francii, šestý na světě
Evropa ve spojení firem zaostává. Podle analytika investiční banky J. P. Morgan poměr hodnoty všech letošních fúzí a HDP v USA činí 20 procent, přičemž v EU pouze osm procent. Podle J. P. Morgan celková hodnota letos ohlášených fúzí v USA přesahuje 1400 miliard dolarů, zatímco evropské mají hodnotu 513 miliard dolarů. Odborníci však tvrdí, že nová měna euro urychlí fúze i v zemích EU, protože jednotná měna a sjednocující se akciový trh usnadní mezinárodní financování společností.
Začátkem prosince ohlásila francouzská energetická skupina Total, která je také strategickým partnerem pro české rafinérie v Litvínově a v Kralupech, že se hodlá sloučit s belgickou společností Petrofina, čímž vznikne šestá největší ropná společnost na světě. Total se dohodl se čtyřmi hlavními akcionáři Petrofiny, jmenovitě se společnostmi Electrofina, CNP, Tractebel a Electrabel, stejně jako se společností Fortis, že od nich převezme celkem 9,61 milionu akcií, což je zhruba 41 procent základního jmění Petrofiny.
Všechny zmíněné akcie budou od 1. ledna 1999 konvertovány na akcie společnosti Total v poměru devět akcií Totalu za dvě akcie Petrofiny. Jakmile se k návrhu pozitivně vyjádří i příslušné orgány EU a USA, Total předloží veřejný návrh na výměnu akcií Petrofiny ve stejném poměru devět ku dvěma. Celkový loňský obrat obou firem činí 53 miliard dolarů s čistým ziskem kolem dvou miliard. Tržní kapitalizace obou podniků přesáhne 38 miliard dolarů, čímž se po fúzi na světovém žebříčku petrolejářských firem zařadí na šesté místo. Pátá je italská státní společnost ENI s tržní kapitalizací 50 miliard dolarů (viz tabulka).
Pozitivní efekt fúze by se měl projevit asi po třech letech, kdy by měl být provozní zisk vyšší přibližně o dvě miliardy francouzských franků. Spojení Totalu s Petrofinou navíc novému subjektu pomůže ušetřit nemalé náklady na těžbu a průzkumné práce, především v Severním moři. Pozitivem bude také posílení pozic v hloubkovém pobřežním průzkumu ve Spojených státech a v Angole.
Transakce by měla být ukončena ve druhém čtvrtletí příštího roku, přičemž akcie nového subjektu s názvem Total Fina budou kótovány na burzách v Paříži, Bruselu a New Yorku. Transakce bude mít za výsledek, že Total se stane první petrolejářskou firmou ve Francii - předčí dosavadní jedničku Elf Aquitaine. Nicméně investoři ohlášenou fúzi hodnotili skepticky, cena akcií Totalu klesla z 650 franků na 604 franky.
Trampoty i požehnání
Petrolejářský byznys dvanáct let neměl tak těžké problémy, jaké má letos, i když ropné společnosti ve světě prožívají již několik let těžké období. I Exxon, jehož vedení je považováno za nejlepší v tomto odvětví, vykáže podle očekávání za tento rok nižší zisk než loni, tedy „jen 6,425 miliardy dolarů (oproti 8,46 miliardy). Vyhlídky Mobilu jsou ještě horší: loni vydělal 3,43 miliardy dolarů, letos očekává 2,5 miliardy.
Firmy, které pouze ropu těží, jsou na tom hůře než ty, které ji také zpracovávají. Ty se nízkou cenou trápit nemusí, neboť vydělávají na produktech, jejichž cena tolik neklesla jako cena ropy. Nejlépe jsou na tom ty, které levnou ropu nakupují, zpracují a produkty prodávají za dosud pro ně výhodné ceny.
Stručně řečeno, těžaři jsou na tom špatně a rafinérie na nízké ceně vydělávají. Například Exxon vykázal jako těžební a zpracovatelská společnost letos v prvním pololetí pokles příjmu z těžby o 33 procent, ale zvýšení u prodeje ropných produktů o 37 procent. Tato situace velké společnosti už dříve přinutila k restrukturalizaci své činnosti a nyní je vede k fúzím.
Restrukturalizace odvětví probíhala prakticky od osmdesátých let a spočívala zejména ve snižování těžebních a výrobních nákladů a v investicích do nových technologií. Desetitisíce osob opustily odvětví a řada společností založila společné podniky, v nichž sdružily některé své aktivity. Tím se jim podařilo snížit náklady. V této činnosti pokračují. Například Shell a Texaco chystají v příštím roce joint venture v Evropě, v němž sloučí některé své činnosti, aby si zajistily slušný zisk v konkurenčně velice disponovaném regionu.
Ropné společnosti k vzájemnému spojení, či v některých případech spíše převzetí, vede bezpochyby situace v odvětví charakterizovaná nižšími zisky, než na které byly dříve zvyklé. Příčinou je samozřejmě cena ropy, která se letos několikrát dostala na nejnižší úroveň za dvanáct let (ve skutečných ce-nách ještě hlouběji). Cena ropy začátkem prosince klesla až na 10,30 dolaru za barel. Podle některých analytiků toto číslo není pevné a cena klíčové severomořské ropy se propadne na jednomístné cifry. Prodejní tlak jde podle obchodníků především ze Spojených států. Ceny zkolabovaly poté, co se před dvěma týdny představitelé států exportujících ropu ze sdružení OPEC ve Vídni nedohodli na žádném opatření, jak snížit světové dodávky, a ceny ropy tak podpořit. Analytici tvrdí, že ceny mohou klesat dále, pokud přetrvají vysoké zásoby ropy v průmyslovém světě, zima bude mírná a OPEC nadále rozdělena. Kuvajtský ministr Saúd Násir Sabah o víkendu dokonce vyjádřil obavy z propadu cen až na pět až sedm dolarů za barel. Ruské a britské odhady na příští rok mluví o šesti až osmi dolarech za barel. Pověsti o fúzích kolují mezi odborníky delší dobu a týkají se takřka všech ropných gigantů. O převzetí Mobilu se hovořilo letos již několikrát. Akviziční pověsti o sobě firma dlouho odmítala komentovat - ať už šlo o Exxon, Chevron nebo o koncern Atlantic Richfield (ARCO).
Naplno se tyto zprávy v ropných kruzích rozjely zejména po překvapivém převzetí společnosti Amoco britskou British Petroleum. Tato transakce v hodnotě 49 miliard USD byla akcionáři British Petroleum schválena právě před koncem listopadu a stala se svou hodnotou na kratičkou dobu největší fúzí v odvětví. Nově vzniklý subjekt je třetím největším ropným koncernem na světě. Po Exxonu a britsko-nizozemské skupině Royal Dutch Shell.
Exxon Mobil bude ve výhodě
Mnozí analytici si kladou otázku, s jakými následky se splynutí dvou odlišných prostředí Exxonu a Mobilu bude potýkat. Exxon je proslulý jako extrémně konzervativní firma, Mobil je naproti tomu známý svou razantní politikou, včetně drastického snižování nákladů. Nicméně oba to už zřejmě mají promyšleno. Hrubé odhady analytiků předpokládají, že jejich spojení by mohlo přinést oběma celkové úspory dvě až čtyři miliardy USD. Z pohledu dnešních cen ropy je pro ně výhodné, že oba mají těžbu i zpracování.
Významným aspektem spojení je také to, že by nové seskupení mělo širší záběr, pokud jde o těžební aktivity. Bylo by rovněž výrazněji přítomno v těžebně nejdůležitějších ropných oblastech, jako jsou pobřežní mělčiny západní Afriky či velmi perspektivní Kaspické moře, kde si mnohé západní koncerny už zajišťují své pozice.
Exxon byl často kritizován, že je velmi pomalý v pros-pekci ložisek ropy a plynu a v těžbě nových zásob. Přes-to odborníci konstatují, že za poslední dekádu mohl revidovat odhad svých prokázaných i neprokázaných geologických zásob ropy a plynu (v přepoč-tu na ropu) o 18 procent nahoru - na 40 miliard barelů. Zásoby Mobilu koncem roku 1997 dosáhly podle nejnovějších odhadů 25 miliard barelů - po pečlivé prospekci narostly o třetinu.
Jde také o plyn
Fúze Exxonu a Mobilu není jen o ropě. Ve svém výsledku se promítne i do vývoje na světovém trhu zemního plynu. Obě firmy se totiž silně angažují v jeho těžbě - jednak samy a jednak vlastní podíly jiných firem. V Evropě se například obě podílejí na koncernu Ruhrgas. Exxon přes firmu Brigitta Erdgas und Erdöl GmbH a přes společnost Schubert Betailigungs GmbH. Přes posledně jmenovanou je podílníkem na Ruhragasu také Mobil.
Akcionáři Ruhrgasu, který do Evropy dováží velké množství plynu z Ruska a z Norska, jsou i další velké těžařské společnosti jako British Petroleum nebo Shell. A vezmeme-li v úvahu, že Ruhrgas tak silně propojený se jmenovanými podniky pravděpodobně brzo vstoupí (zatím malým podílem asi 2,5 procenta) do ruského obra Gazpromu, tento sňatek z rozumu dvou významných operátorů na plynárenském trhu bude dalším důkazem, jak globalizace odvětví letos pokročila.
Jak může největší fúze v historii - tedy Exxon-Mobil - a eventuálně určitý podíl Ruhrgasu v Gazpromu ovlivnit evropský trh ropy a plynu (případně činnost samotného koncernu Ruhrgas), nechtěli jeho představitelé na dotaz týdeníku EURO komentovat. Nicméně lze říci, že propojenost celosvětové těžby ropy a plynu je už dnes tak velká, že se brzo začne promítat do vývoje na trhu obou těchto komodit. Zda pozitivně pro zákazníka, či negativně, to ukáže čas.
