Sváteční byznys

Zkusme počítat trochu jinak

Jsou Vánoce, a když předvánoční doba vrcholí, rok co rok stále více lidí nakupuje stále více zboží i za cenu zadlužení. Stoupající zájem dělá firmám radost.
Náš svět dokáže svátky dokonale využít. Obchodníci chytře vypočítali, že po Velikonocích přijde čas dovolených, potom letní výprodej a začátek školního roku, v Americe následuje den Díkůvzdání, v Evropě Mikuláš, potom Ježíšek, a nakonec Silvestr. Jen mezi koncem roku a Velikonocemi zela několikaměsíční díra, kdy se žádná nákupní horečka nekonala, proto se pro konzumní idioty vymyslel svátek zamilovaných: Valentine‘s Day. Heslem svátků začíná být: Nakupuj a daruj! A pokud možno, více nakupuj a více daruj! Svátek v moderním světě už v drtivé většině rodin není sakrální událostí, časem obětovaným Bohu, kdy oslavující člověk objeví svého stvořitele a je šťasten. Přikázáním „Den sváteční světiti budeš“ se málokdo řídí. V neděli není svátek, ale volno, kdy se tvoří fronty před hypermarkety. To, co nám chybí ze svátků, nahrazujeme věcmi. Nikdo ještě neviděl reklamní slogan: „Nakupujte o 70 procent méně dárků!“
Ba ne, viděl. Pražská pobočka reklamní agentury Euro RSCG letos sděluje cestujícím v metru, že k Vánocům například patří kapr, a nikoli norek. Mezi domácí klienty Euro RSCG přitom patří například Delvita, Peugeot, Philips či dokonce T-Mobile, z jehož předvánoční výzdoby už máme místo hlavy zelenobílý meloun. Mezi sociálním marketingem, který Euro RSCG chvályhodně a nápaditě předvádí, a komerční produkcí agentury zeje přirozená propast, která je vlastně svéráznou definicí našeho světa. Nejlépe v něm káže vodu ten, kdo pije nejlepší víno. Říká se tomu profesionalita a ve fungujících ekonomikách je přímo spojena s úspěchem.
V opravdu fungujícím kapitalismu ovšem „to, co nám chybí ze svátků“ nahrazují úspěšní, bohatí a vlivní mocnějším druhem veřejné služby. Bývá pojmenováván jako charita, u nás bohužel vypadá spíše jako sponzoring, za oceánem se ovšem setkáme s označením filantropie. Jestliže už vskutku pominuly doby, kdy platilo třetí přikázání, nebylo by marné spojit den sváteční s oním exotickým slovem a příslušné svěcení trochu modernizovat a rehabilitovat.
Je samozřejmě zcela mimo středoevropskou dimenzi, dočteme-li se, že Bill Gates na dobročinné účely přispěl již částkou převyšující 26 miliard dolarů, což činí šedesát procent jeho majetku (dočtete se na straně 88 tohoto vydání týdeníku EURO). Právě tak mimo dimenzi ovšem je, pokud přední vlastníci a manažeři účastnící se v projektu Manažerský barometr nedávno téměř jednohlasně zapochybovali, že v Česku je vůbec podnikatel, který by významněji přispěl na dobročinné účely.
Výjimkou byly letošní povodně, kdy jedna zahraniční firma podnikající v České republice poskytla postiženým oblastem vyšší finanční částku, než byla oficiální pomoc USA. Ale povodně - zaplať pánbůh – nejsou každý rok.
V době, kdy boj o zákazníky je stále krutější, kdy akcionáři tlačí manažery ke snížení nákladů, firmám peníze na charitu chybí. Prožívaný svátek má ovšem nejen dimenzi kolektivní, ale i dimenzi osobní. Možná zejména osobní. Nemusí to být zrovna šedesát procent majetku, ale svědectví o sociální odpovědnosti se nepočítá na procenta. Zkusme o svátcích počítat trochu jinak.