Svátek demokracie, chudák volič

4. 10. 2018

Rok se s rokem sešel a jsou tu zas! Volby. Tentokrát senátní a komunální. Při pohledu na záplavu billboardů a dalších propagačních materiálů jednotlivých stran musí být každému soudnému pozorovateli líto voličů. Zejména těch městských.

Na vesnicích a malých městech se lidé znají, mají vzájemnou zkušenost, takže volba může být jednodušší. Jiná situace je ve větších městech, počínaje těmi okresními. Kandidátky je možné dělit dle různých kritérií. Můžeme si vybrat podle působnosti kandidujícího subjektu, líbivosti kandidátů, srozumitelnosti a reálnosti volebních slibů a v duchu západních trendů také podle sexuální orientace lídrů některých kandidátek.

Místní uskupení ve velkých městech se ve svých komunikačních strategiích snaží vytvořit dojem, že jsou na rozdíl od celostátních stran sžity s místem a jejich kandidáti znají problémy konkrétní obce. Lze sice jen těžko ověřit, zda je to pravda, ale je to jedna z možností, jak se vymezit vůči konkurenci s celostátní působností.

V případě velkých stran je na místě připomenout legendární výrok bývalého ministra zahraničních věcí Zaorálka. Jako přesvědčený marxista a levičák se sice mýlí téměř vždy, ale v tomto případě měl pravdu. „Voliči nám to [předvolební programy] nečtou!“ Ano. Jak se za posledních třicet let ukázalo, voliči nečtou programy politických stran. Dlouhodobě se tak neplní přání, které v kampani v roce 2000 vyjádřila ODS heslem „Hlavou a srdcem“. Dalo by se odvodit, že voliči volí srdcem, ale ono je to spíš tak, že nevolí hlavou. Strany nemohou spoléhat na racionální argumenty. Kampaně do všech druhů zastupitelstev se zejména po nástupu národně socialistického hnutí ANO staly soubojem peněz vydaných na kampaň a schopností PR agentur oblbnout veřejnost.

Ústředním motivem všech kandidujících stran je náprava škod předchozí politické reprezentace. Ty levicovější k tomu ještě přidávají vše zadarmo. Což v řeči rozumu znamená za peníze daňových poplatníků, kteří levici nevolí. Co se nám tedy nabízí?

Cirkus jede! Letošní volební bizár je mimořádně výživný

Začněme stranou, která velmi pravděpodobně na politické scéně definitivně končí. A to i k lítosti některých pravičáků, neboť ti chápou demokratickou levici jako přirozeného soupeře. ČSSD vyrukovala do voleb s nic neříkajícími prázdnými bláboly jako jiné tradiční strany, k tomu přihodila vše zdarma - poplatky za psy, popelnice i MHD, ale korunou její kampaně je zkrácení pracovní doby.

Jistě. Jednou jí tahle falešná finta vyšla. To když v roce 2008 nasadila v krajských volbách zrušení poplatků u lékaře, přestože kraje na jejich zrušení neměly žádný vliv. Jenže jak se zpívá v jedné staré písni, „včera není dnes a kočka není pes…“. Myslela tím snad ČSSD, že zkrátí pracovní dobu pracovníkům firem, které zřizují obce? Nebo pracovní dobu úředníků na obecních úřadech? Ať už to bylo cokoli, lze se obávat, že ČSSD dojela na konečnou. Bez ohledu na to, zda jela se zaplacenou jízdenkou nebo zdarma.

Další potácející se stranou je TOP 09. Její rádoby intelektuální a morální étos odešel s panem knížetem do důchodu. Tato strana se opírala o jednu z nejméně stabilních voličských skupin, kterou by bylo možno nazvat nespokojený městský intelektuál s nereálným očekáváním. Tito lidé postupně volili ODA, Unii svobody, Zelené, Věci veřejné, TOP 09 a nyní budou volit Piráty. Voliči těchto stran si, možná i upřímně, ale zcela jistě naivně přejí, aby politici byli poctiví, vzdělaní a mravní. Bohužel, toto přání je nesplnitelné, neboť zmíněné vlastnosti může nést jednotlivec, ale nikoli organizace. Tito voliči tak musí každé čtyři roky hledat novou naději.

Komunisti si nezaslouží jakýkoli komentář a SPD většinou nabízí slaboduchá hesla, která zcela míjí problematiku místních voleb. STAN se s ohledem na přítomnost starostů na kandidátkách bude snažit prezentovat dosavadní výsledky jejich práce.

Samostatné odstavce si zaslouží Praha a tři doposud nezmíněné politické strany, působící jak na místní, tak na parlamentní úrovni. ANO, ODS a Piráti. Novodobé české převtělení německé NSDAP, hnutí ANO, se poučilo z předchozího krizového vývoje na pražském magistrátu. Krnáčová, primátorka za ANO, dokázala pod heslem „Prostě to zařídíme“ dovést hlavní město do absolutní stagnace navzdory všeobecnému ekonomickému růstu. Hnutí tedy nasadilo další úderné heslo, „Petr Prahu nakopne, to vám garantuji!“ Když vidíme, jak to ANO zařídilo, je načase se začít bát toho, co nastane, až to ANO nakopne. Co se týká nakopávání, lze si představit hned několik variant. Ta nejlepší by byla, kdyby voliči nakopli kandidáty ANO i s jejich telefonním číslem na Vůdce do zadku a volili nějakou standardní demokratickou stranu. Pokud však ANO přes svoji zjevnou neschopnost vést jakýkoli úřad ve volbách uspěje, zasloužili by si do zadku nakopnout jeho voliči.

Přečtěte si také:

Vraťte nám naše mafiány

Pan Prchal, facebookový mág ANO, vymazal z facebookového profilu samotného Vůdce všechny zmínky o dosavadních aktivitách Krnáčové. Že by se inženýr Babiš za svoji primátorku přeci jen trochu styděl? Ne, toho se není třeba bát. To se ostříleným estébáckým udavačům nemůže stát. Jen se pro dobytí Prahy rozhodl místo slovenské strely nasadit jiný přespolní kalibr. Dle jeho slov se jedná o absolventa Harvardu, který zachránil Čechům 17 miliard korun. Lídr pražské kandidátky ANO, zlínský rodák pan Stuchlík, provozoval firmu poskytující lichvářské mikropůjčky. Je tedy možné, že slovy o záchraně miliard Babiš myslel, že jiná lichvářská firma by Čechy okradla ještě víc a rozdíl by byl těch sedmnáct miliard. Co se týká Harvardu, ukázalo se, že tam byl pan Stuchlík na nějakém třítýdenním školení. Možná opakovaně. Nedá se však říct, že by tato exkurze nepřinesla své ovoce. Do pražských komunálních voleb vstoupil vskutku velkolepě, dalo by se říct, po americku.

Nejprve představil projekt nového libeňského mostu. Nabízelo se to zejména proto, že původní most nechala téměř spadnout jeho stranická kolegyně. Most bude krásný, nový, pětipatrový. V suterénu budou jezdit tramvaje a linka metra trasy E, v přízemí bude vozovka pro auta, v prvním patře služební byty pro sestřičky z Bulovky, ve druhém patře budou byty pro lékaře z Bulovky, ve třetím patře byty pro učitele z Holešovic a Libně a ve čtvrtém a pátém patře budou předražené byty pro smetánku, aby bylo z čeho takový nesmysl financovat. Ve světle této vize se jeví výstavba nové koncertní síně, kterou nabízí neprůjezdné a rozkopané Praze TOP 09, jako řešení skutečného problému.

Neméně aktuální se pak zdá být další nápad pana Stuchlíka na zřízení městské firmy, která by provozovala taxislužbu na letišti Praha - Ruzyně a využívala by pro to elektromobily. Firma by samozřejmě v duchu nejlepších tradic korporátního fašismu patřila do holdingu Agrofert. Auta by mohla dodat Tesla, s jejímž majitelem se možná pan kandidát Stuchlík potkal během svého výletu na Harvardovu univerzitu.

Nespornou devizou pana Stuchlíka je i skutečnost, že se jako homosexuál žijící v registrovaném svazku otevřeně hlásí k LGBTQXI komunitě, čímž ANO zasadilo ránu TOP 09. Lídr její pražské kandidátky, plzeňský patriot a europoslanec Pospíšil totiž o své orientaci decentně mlčí. Tuto zdrženlivost v soukromých záležitostech je nutné bez legrace pochválit a jistě ji ocení každý konzervativec. Pokrokoví městští voliči však nikoli. V tomto směru tak prohrává TOP 09 s ANO kontumačně 0:1, byť zcela nespravedlivě. Do tohoto souboje o hlasy účastníků Prague Pride se pozoruhodným způsobem zapojili i Piráti. Jejich primátorský kandidát přišel s nápadem kvót pro zaměstnávání homosexuálů. To je nápad, který se debilitou vyrovnává výše zmíněnému zkracování pracovní doby. Lze si jen těžko představit, že by se při pracovním pohovoru někdo ptal na sexuální orientaci žadatele. Je to nejen neslušné z pohledu každého slušného konzervativce, ale je to také v rozporu s Piráty podporovanou levičáckou zhovadilostí, nazývanou GDPR.

Čtěte komentář Jana Brože:

Kde pivo za tři stovky nebolí

Skutečně lítý boj se však v Praze rozhořel mezi ODS a Piráty. ODS jako tradiční strana, která se po svém založení hlásila k myšlenkám osobní svobody a volného trhu, se nyní marně snaží srozumitelně formulovat, k jakým názorům se hlásí dnes. Z toho zřejmě plyne i nijakost a plytkost její předvolební prezentace. Heslo „Poctivá práce, rozumná řešení“ je sice krásné, ale trochu prázdné. Za důkaz zoufalství pak lze považovat skutečnost, že ODS pravděpodobně na základě předvolebního průzkumu volebního potenciálu stran v Praze zjistila, že má stejný potenciál jako Piráti a tudíž je vyhodnotila jako hlavního soupeře. Proboha! Opravdu si někdo myslí, že konzervativní volič mírného pravého středu s kolísavým příklonem k EU je zároveň volič anarchistických vyznavačů marxismu?! Nedostatek sebevědomí a kreativity navíc ODS prokázala i tím, že recyklovala předvolební motiv z parlamentních voleb v roce 2010, kdy do kontrastu dávala slušného Nečase a neslušného Paroubka. Dnes je to pořádek proti anarchii.

Někomu by se mohlo zdát, že nazývat Piráty anarchisty a marxisty není přesné. Vždyť je to parta mladých nadšenců, kteří tvrdě bojují za transparentnost v politice, větší využití moderních technologií ve státní správě a samosprávě a někteří z nich jsou dokonce absolventy prestižních vzdělávacích institucí. Podpora legalizace marihuany je většinou považována za takový mladický výstřelek. Ve spojení s Piráty byla používána i fráze „svěží vítr v české politice.“ Svěží vítr to tedy nepochybně je, ale radost by z něj mohl mít maximálně Klement Gottwald.

Čím tedy Piráti osvěžili politickou scénu? Známá podpora nelegálního obsazení objektu tzv. Kliniky na pražském Žižkově, neskrývané sympatie předsedy Pirátů k teroristické skupině Antifa, jejíž řádění připomíná nacistické jednotky SA, nebo podpora neřízené imigrace svědčí o tom, že Piráti jsou sociálními inženýry marxistického typu. Hrůza domyslet, co by čekalo Prahu pod jejich vedením! Přidáme-li k výše uvedenému ještě podporu ANO při volbě předsedy Sněmovny, podporu zdaňování církevních restitucí či zabavování obchodních podílů firem na základě pouhého podezření Finanční správy ovládané opět hnutím ANO, ukazuje se, že jejich mediální obraz je vzdálen od reality zhruba tisíc světelných let.

Letošní komunální volby pak provází ještě jeden nový fenomén. Jde o předvolební videa určená pro šíření na internetu. V této disciplíně vede jednoznačně Brno. Nejbizarnější video natočil jeho stávající primátor Vokřál (ANO). Ten ve svém videu absolvuje městský parkur, během kterého potkává spoře oděná hopsající děvčata a celou akci doprovází vlastním zpěvem songu, u kterého nevíte, jestli je horší hudba nebo text.

Pravděpodobně stejné umístění na stupních vítězů o nejtrapnější předvolební video by měl získat i kandidát ČSSD, taktéž v Brně, Oliver Pospíšil, který ve snaze „prodat“ popelnice zdarma z jedné z nich vyleze v ústrety nebohé důchodkyni. Víkend ukáže, zda se do té popelnice po volbách zase nevrátí i se sociální demokracií. Videa ODS s paní Černochovou na detektoru lži nebo s feťákem ve škarpě takové míry trapnosti nedosahují, ale natáčet je také nebylo nutné.

Předvolební doba nepřináší naději. Jedinou nadějí je, že za pár dní by mohl být zase na nějaký čas klid. Co tedy poradit voliči v komunálních volbách? Pokud volíte v Praze a máte rádi legraci, volte na magistrát spolek Jauner Československo 2018. Je to kandidátka plná majitelů pouťových atrakcí a kolotočů. V případě úspěchu by mohli obsadit post radního pro dopravu. Horší než dosavadní sociálně-demokratický architekt pražské dopravy Dolínek to být nemůže. Navíc by mohla být v pražském metru zavedena nová hláška: „Poooooslední prodloužená jízda, kuuuuuupujte jízdenky…“ Konzervativnějším voličům pak lze doporučit pouze to, aby si napříč kandidátkami demokratických stran našli kandidáty, které osobně znají a mají k nim důvěru. A těm dali hlas.