Stejně jako v dalších vyspělých zemích se svátky stále častěji stávají příležitostí k nákupům a cestování, zatímco jejich duchovní rozměr se zvolna vytrácí. V Česku se to netýká jen svátků církevních, ale i těch státních.
Ilustrace: Hana Mertová, foto: Profimédia
Svatý Valentýn v kalendáři přináší stejně jako každý rok i letos obléhání květinářství, v lepších rodinách i návštěvu klenotnictví nebo restaurace, kde si s tisícikorunou v peněžence můžete vybrat tak maximálně předkrm. Především pro prodejce květin znamená tento svátek opravdové žně. „Valentýn určitě patří k 10 nejvýznamnějším událostem pro prodej květin u nás. Kromě toho jsou pro nás samozřejmě významná i některé jména v kalendáři a především pak silné kombinace jmen. Například v srpnu, kdy mají za sebou svátky Zuzana, Klára a Alena,“ říká Aleš Vít, obchodní manažer Tulipa Praha. „Za týden naroste objem prodeje zhruba na dvojnásobek,“ porovnává Emil Kostka, jednatel dovozce řezaných květin Florplant.
Květina, nebo razítko?
Rostoucí prodeje potvrzují nejenom specializovaní prodejci, ale i sítě supermarketů. Podle společnosti Tesco si malý dárek dává na Valentýna zhruba 40 procent zákazníků, nejvíce ve skupině mezi 15 až 30 lety. Ve výběru sortimentu dominují květiny, především růže v červených a růžových odstínech. Ve valentýnském týdnu stoupá prodej květin oproti jiným měsícům v Tescu až pětinásobně. „Očekáváme, že na svátek zamilovaných prodáme až 60 tisíc růží,“ říká Jana Lysíková, nákupčí květin Tesco. Letošním hitem podle ní bude lilie v květináči: „Krásně voní a vydrží mnohem déle než řezané květiny,“ dodává Lysíková. Muži ženám nejčastěji kupují květiny, parfémy a spodní prádlo, ženy mužům naopak čokolády. Dvě třetiny zamilovaných tráví Valentýna doma. Na večer si často kupují něco na zub či kvalitní víno. Prodej růžového vína, sektu a šampaňského roste v Tescu o 10 procent.
Především pro sběratele se stala oblíbená valentýnská razítka, které Česká pošta rozdává na poště v Milostíně. Od roku 2002, kdy s nimi pošta začala, si získala své příznivce v Česku i v zahraničí. Od té doby tudy prošly tisíce přání. Poštmistrová Andrea Holátková letos razítkuje přání již pátým rokem, za poslední čtyři roky jich prošlo jejíma rukama 75,4 kilogramu. Loni připravila pošta celkem 60 příležitostných razítek, jak k výjimečným událostem, jako byly například olympijské vítězství Martiny Sáblíkové nebo zlatá medaile českých hokejistů, tak k pravidelným svátkům a událostem. Lásce je vyhrazena pošta v Milostíně, Velikonocům v Kraslicích, narození mrňátek v Křtinách a Ježíškovi lidé píšou na Boží Dar.
I když prodeje rostou, právě svatý Valentýn nepředstavuje pro velké obchodníky žádné terno. „Je to jenom o drobném obdarování nejbližší osoby, většinou cukrovinkou nebo květinou, a nemá tedy na prodeje tak zásadní vliv,“ řekl Profitu Petr Dupal, operativní ředitel společnosti Billa.
Tisíce českých zamilovaných párů každoročně tráví Valentýna v nějakém evropském romantickém městě. Jejich zájem podle odborníků rok od roku stoupá. „Pro Valentýna jsou typické prodloužené víkendy. Mezi nejvyhledávanější destinace patří rozhodně Řím, Paříž a Barcelona,“ řekl Profitu mluvčí cestovní kanceláře Fischer Daniel Plovajko. Při valentýnských cestách podle něj klienti příliš nevyhledávají luxus, nejčastěji využívají nízkonákladové letecké společnosti a k ubytování na dvě noci pak tříhvězdičkové hotely v centrech měst. Cestovní kanceláře i řada leteckých společností pro ně připravila speciální valentýnskou nabídku a cenově výhodné balíčky. Cestovní kanceláře odhadují, že by letos mohl počet lidí, kteří právě na Valentýna odjedou do zahraničí, vzrůst přibližně o 10 procent. Díky ustupující ekonomické krizi by si totiž výlet mohlo dovolit více lidí.
Pro zahraniční turisty patří k atraktivním cílům také Praha. Počet cizinců naroste o valentýnském víkendu v Česku v porovnání s ostatními únorovými víkendy přibližně o 20 procent. Pro podnikatele v cestovním ruchu je to v období mimo hlavní sezonu vítané přilepšení. Některé tuzemské restaurace se snaží přilákat zákazníky na speciální valentýnská menu. Zatímco růžové víno se již stalo v této souvislosti klasikou, pražský minipivovar U Medvídků nabídne po loňské premiéře také letos růžové valentýnské pivo.
Velký návrat MDŽ
Ještě před 21 lety by přitom 14. února žádný zvýšený ruch v obchodech nenastal. Valentýn totiž patří spolu s Halloweenem či Dnem matek k svátkům, které k nám vtrhly ze zahraničí až po roce 1989. Že k nováčkům v kalendáři chovají Češi stále odměřený přístup, prokazují průzkumy veřejného mínění i zkušenosti obchodníků. Podle průzkumu společnosti Médea Research slaví Valentýna jen 25 procent Čechů nad 18 let. Více než polovina z nich, zhruba 52 procent, je přitom ve věku 18 až 35 let. Poněkud překvapivě si pak Valentýna připomíná více mužů, konkrétně 60,4 procenta, a jen 39,6 procenta žen. Nejvíce si Valentýna připomínají manželé – jejich podíl činí 46,4 procenta. Další průzkumy pak ukazují, že tři čtvrtiny Čechů považují Valentýna spíše za marketingový a reklamní tah prodejců než skutečný svátek.
Čtvrtina lidí, které Valentýn oslovil, nemá však mezi novými svátky rozhodně nejhorší skóre. Jiné dopadly mnohem hůře. „Například Halloween se u nás nijak dramaticky neprosadil,“ poznamenal Petr Dupal. A tak zatímco Američané utratí za oslavy Halloweenu každoročně kolem pěti miliard dolarů, v České republice se kromě několika dýní a vypůjčených kostýmů pro oslavy, které se konají především v mezinárodních školách, žádné závody v utrácení nekonají.
Mnoho šancí zřejmě nebudou mít nové svátky ani v budoucnu. Trend je totiž přesně opačný. Podobně jako se na televizní obrazovky úspěšně vrátil seriál Žena za pultem, vracejí se také lidé z nostalgie k některým předrevolučním státním svátkům, na které z nadšení ze všeho západního po roce 1989 na dlouhá léta zapomněli. „V posledních dvou až třech letech se vrací MDŽ (Mezinárodní den žen), který v současnosti již překonává Valentýna. Řada lidí totiž Valentýna bojkotuje jako amerikanismus, který u nás nemá tradici,“ popisuje trendy Aleš Vít z Tulipy Praha.
Supermarket místo chalupy
S postupem let se přitom mění pohled nejen na jednotlivé svátky, ale také na jejich využívání. Před rokem 1989 se lidé ve dnech volna vyhrnuli především na chaty, do zahrádkářských kolonií nebo na chalupy, kam se tradičně odjíždělo například hned po skončení prvomájového průvodu. V současnosti prozrazují jedno z nejčastějších míst, kde Češi tráví svátky, především plná parkoviště supermarketů. „Z obchodního hlediska jsou jednoznačně nejvýznamnější Vánoce a Velikonoce. Jednak jsou to svátky nejdelší a hodně o dobrém jídle, jednak jsou také návštěvní. Kromě svého nákupu tedy většinou lidé koupí také něco, čím obdarují své blízké,“ říká Petr Dupal. Neplatí to však pro veškerý sortiment. Například květiny se v Česku kolem Vánoc prodávají výrazně méně než na západ od našich hranic. „Vánoce nejsou příliš silné, více se prodávají květiny až těsně před Štědrým dnem a potom mezi svátky, kdy lidé chodí po návštěvách a jsou zvyklí dávat květinu. V západní Evropě lidé mnohem více investují do sebe a kupují řezané květiny jako součást výzdoby interiéru,“ popisuje Emil Kostka z Florplantu. Pro květiny jsou tak mnohem důležitější zmíněné MDŽ, Den matek, ale třeba také konec školního roku.
Vliv na obrat obchodníků má přitom nejen druh svátku, ale také to, na který den v týdnu připadá. „Například pokud svátek vyjde na středu, lidé nakupují, jako kdyby byly v jednom týdnu hned víkendy dva. Zatímco když svátek připadne na pátek, nakupují lidé v podstatě stejně jako o víkendu. Je sice prodloužený, ale to neznamená, že nakoupí o moc navíc,“ vysvětluje Petr Dupal z řetězce Billa. Vedle těch největších mají především na prodej ovoce a cukrovinek vliv také Mikuláš nebo Den dětí.
Svátky jsou oblíbené nejen u obchodníků, ale samozřejmě také u zaměstnanců. V Česku však především tehdy, když připadají na pracovní den. Ať už jsou uprostřed týdne nebo díky nim vznikne prodloužený víkend.
Co se počtu svátků týká, nepatří Česká republika k zemím, kde by si zaměstnanci užívali volna nejvíce. Přeborníky v tomto směru jsou především Norové s 19 volnými dny. Němci, Portugalci, Rakušané a Slováci si jich užívají jen o něco méně – mají shodně 16 volných dní. Na opačném pólu se pak pohybují Nizozemci s pouhými devíti dny volna.
Šťastná třináctka
Češi mají sice 13 svátků, ovšem dnů volna pouze 12. Jak je to možné? Den obnovy, tedy vzniku samostatné České republiky, připadá na 1. leden. Jenže ten byl již předtím volným dnem, protože na něj připadá Nový rok po silvestrovských oslavách. Češi tak dodnes mohou vyčítat Václavu Klausovi a Vladimíru Mečiarovi, že si pro své tahanice o rozdělení federace nezvolili trochu jiný termín…
Nepříjemnost se dvěma svátky připadajícími na jeden volný den není jediné slabé místo, které je se svátky v Česku spojeno. Pro Česko je typické především to, že jeho obyvatelé své svátky nijak zvlášť neprožívají. Při bližším pohledu se vlastně není čemu divit. Významná část z nich jsou totiž svátky církevní. V ateistickém Česku, kde podle průzkumů věří v Boha jen 12 procent obyvatel a dalších 20 procent se k víře nějakým způsobem hlásí, jsou dny vzpomínek na svatého Václava, věrozvěsty Cyrila a Metoděje či upálení kazatele Jana Husa pro větší část veřejnosti skutečně jen příležitostí k nákupům či výletům.
O mnoho lépe na tom však nejsou ani svátky, které připomínají českou státnost. I k ní mají totiž lidé po roce 1993 poněkud komplikovaný vztah. Proč od tohoto letopočtu? Právě tehdy totiž vznikla samostatná Česká republika. Jenže okolnosti, za kterých k tomu došlo, tedy odtržením Slovenska ze společného státu, nedávají Čechům příliš důvodů k radosti a oslavám. A tak zatímco u našich východních sousedů je právě letopočet 1993 tím absolutně nejdůležitějším v moderních dějinách země, v českém prostředí ho téměř nevnímáme, natož aby dosahoval významu letopočtů 1989, 1968 či 1918.
Jenže ani s oslavou 28. října na tom nejsme o mnoho lépe. Po dobu socialistické éry bylo toto datum poněkud potlačováno kvůli spojení s „buržoazním“ prezidentem T. G. Masarykem a po obnovení demokracie v roce 1989 si sice užilo své tři roky slávy, od roku 1993 již má ale rovněž rozpačitý nádech. Je to totiž výročí vzniku samostatného Československa, tedy státu, ve kterém už s námi nejdříve nechtěli být sudetští Němci a poté ani Slováci.
A tak překvapivou životnost v upřímnosti a opravdovosti prožívání svátků vykazují ty, které vycházejí z nejstarších pohanských tradic. Dodnes si tak připomínáme svátky jara a plodnosti, připadající na Velikonoční pondělí, zimního slunovratu, které se později staly součástí křesťanských Vánoc, pálení čarodějnic, které bylo odedávna nocí upalování zlých duchů před vyháněním stád na pastviny, či prastarý svátek mrtvých, připadající na nynější Dušičky. Tisícileté prožívání těchto svátků v nás zůstalo zřejmě tak hluboce zakořeněné, že překonává jak křesťanský překryv z posledních staletí, tak státní výročí, jejichž životnost se počítá na pouhá desetiletí.
Svědčí o tom třeba osud Velkého pátku. Přestože je hlavním křesťanským velikonočním svátkem, připomíná Ježíšovo ukřižování. Jeho význam a vnímání se v posledních desetiletích téměř vytratily ve prospěch Velikonočního pondělí s pomlázkou a malovanými vejci, které i podle samotných křesťanů nemají s křesťanskými Velikonocemi nic společného a patří ještě k pohanským zvykům.
Právě o Velkém pátku se v posledních letech nejvíce diskutuje jako o nejžhavějším kandidátovi na nový státní svátek. V mnoha zemích Evropy patří mezi základní svátky. Volna si v tento den užívají například Slováci, Britové, Dánové či Němci. V Česku se politici v minulých letech opakovaně pokoušeli Velký pátek mezi státní svátky zařadit, vždy však neúspěšně. Nejblíže k tomu bylo před třemi lety, když v roce 2008 schválili Velký pátek jako státní svátek senátoři. Kvůli pádu vlády a šturmu politických stran k předčasným volbám, které se nakonec stejně nekonaly, se pak již k návrhu nedostali poslanci a Velký pátek zatím na svoji příležitost čeká. Za své si sice další navržení Velkého pátku jako státního svátku vzali lidovci, vzhledem k svému současnému mimoparlamentnímu angažmá však k tomu nebudou mít hned tak příležitost.
Ekonomové se přitom v názorech na nový státní svátek liší. „Za rok jsou ztráty v české ekonomice kvůli svátkům v řádech desítek miliard korun,“ tvrdí ekonom David Marek. Podle něj lidé o svátcích nepracují, a přitom neutrácejí tak, aby tento výpadek vyrovnali. Podle jiných ekonomů mohou volné dny ekonomice prospět. „Česká ekonomika by klidně ještě dva nebo tři svátky unesla,“ říká ekonomka Markéta Šichtařová. Klíčové provozy podle ní fungují i během svátků, řada lidí si dny volna napracuje a mnozí si odpočinou, a pak odvádějí v zaměstnání lepší výkony.
Dvakrát a dost
I když má Evropa společné historické, kulturní i náboženské tradice, mezi 27 členy Evropské unie se mezi svátky najdou pouze dva, které se slaví ve všech zemích EU. Je to 25. prosinec a 1. leden. Mezi další dny, které jsou státním svátkem ve většině členských zemí Evropské unie, patří 24. a 25. duben (tedy velikonoční neděle a pondělí), 1. květen a 26. prosinec. Svátky v některých zemích EU přitom Čechům znějí poněkud exoticky.
Mezi ty známější patří Den svatého Patrika, který se díky desítkám irských pubů slaví také na řadě míst v Česku. Tento svátek, podobně jako třeba Halloween, však ve světě zamerikanizoval a bývá vnímán především jako příležitost k napití a hlučnému chování. Mezi téměř neznámé pak patří svátek Ztroskotání svatého Pavla, který oslavili na Maltě 10. února, Čisté pondělí v Řecku a na Kypru 7. března, královská svatba ve Velké Británii 29. dubna, letní slunovrat, který se slaví v několika především skandinávských a pobaltských zemích od 23. do 25 června, či Svátek Panny Marie Sedmibolestné, který si připomínají na Slovensku 15. září.
Paleta svátků, které v Česku zatím nejsou zavedené, přestože se v mnoha zemích slaví, je tak velmi široká. Pokud se naše země bude chtít vytáhnout z šedivého evropského průměru, budeme mít z čeho vybírat. Pokud by však měli o novém svátku rozhodovat Češi v referendu, patřil by mezi horké favority na státní svátek den, který se zatím slaví pouze na Maltě. Tam si totiž 19. března připomínají Svátek svatého Josefa.
