Bookmakeři milují mistrovství světa ve fotbale. Jinak střízliví Angličané mají při posuzování této hry jaksi zakódovanou převahu vlastenectví nad smyslem pro realitu, pročež vždy - obvykle v rozporu s fakty - houfně sázejí na vítězství Albionu. Dodávají si poté navzájem sebedůvěru, potácejí se se svatojiřskými kříži na zádech ulicemi do té doby, než Anglie vlastním gólem prohraje s Uruguayí a odjede domů.
Cowley Street, malá londýnská ulička asi 350 metrů od Westminsterského paláce, byla minulé úterý večer svědkem takového optimistického potácení. Jen ty kříže chyběly.
Oslava porážky
Dveře tamního pětipatrového domu z 18. století, v němž kdysi Winston Churchill spřádal plány na sesazení premiéra Nevilla Chamberlaina, se netrhly vzácnými návštěvami. David Davis, někdejší mariňák a ještě nedávno ministr pro brexit, přišel navzdory dešti jen v saku; choulostivější poslanci Bill Cash a Mark Francois měli kabáty. Bývalý ministr zahraničí Boris Johnson přijel dle svého zvyku na kole. Co se to dělo? Pán domu, neformální šéf tvrdého brexitérského křídla Konzervativní strany Jacob Rees-Mogg, pořádal improvizovaný večírek na oslavu největšího debaklu vládní partaje v historii britského parlamentu. Své vlastní partaje.
Několik desítek minut předtím poslanci odmítli návrh zákona ministerské předsedkyně Theresy Mayové o formě odchodu z Evropské unie. Odmítli jej způsobem, jenž nemá v britské demokracii obdoby, rozdílem 230 hlasů (vizgraf). Proti hlasovala více než třetina vládních poslanců. Pro ilustraci, takovému výsledku se nejvíc blíží porážka o166 hlasů, již utrpěl labourista Ramsay MacDonald v roce 1924.
Znamená to, že Británie nebude s pravděpodobností takřka stoprocentní schopna dodržet podmínky odchodu z Evropské unie, jejž s Bruselem vláda Theresy Mayové dohodla loni v listopadu. Také to znamená, že ministerská předsedkyně, jejíž kabinet se jen sporadicky věnuje řízení chodu země a namísto toho se stará takřka výhradně o brexit, zcela propadl.
Když proto jen několik minut po oznámení výsledku hlasování vystoupil lídr opozičních labouristů Jeremy Corbyn s požadavkem na vyslovení nedůvěry vládě, znělo to naprosto logicky. Mezitím o pár metrů vedle v Cowley Street manželka Reese-Mogga, paní Helena, již nalévala první sklenky šampaňského (francouzského, brexit nebrexit).
Brexit ne, důvěra ano
Ironie onoho uspořádání byla nepřehlédnutelná.
Theresa Mayová, jejíž srdce bije pro zachování britského členství v Evropské unii, si vylámala zuby na neúspěšném návrhu jejího opuštění. Naproti tomu arcibrexitér Rees-Mogg slavil, že návrh neprošel.
Mayové návrh měl tu smůlu, že sjednotil dva tábory odpůrců, jež jinak nespojuje vůbec nic. Paradoxně tak oba mohly živit své naděje na výsledek jim přijatelný.
Jeden z nich tvoří poslanci, kteří zásadně nesouhlasí s opuštěním Unie; jsou zastoupeni mezi konzervativci i labouristy.
Druhý tábor soustřeďuje lidi, jako je Rees-Mogg, jimž vládní dohoda s Bruselem připadala příliš nevýhodná. Raději by proto viděli, kdyby žádná dohoda neexistovala.
(Svatojiřský kříž, tentokrát jako součást celého Union Jacku, vlaje vysoko; Uruguayci teprve nastupují.)
Na druhý den tedy mohl kdekdo očekávat, že v hlasování o nedůvěře vládě Mayová znovu propadne a její trápení v Downing Street 10 vezme rychlý konec.
Jenže tak to nedopadlo: ministerská předsedkyně hlasování o pár hlasů přežila (viz graf). Všech 118 toryovských poslanců, kteří o necelých 24 hodin dříve její vládu de facto zařízli, ji tentokrát podpořilo, včetně Rees-Mogga.
Jestli vám to připadá jako absurdní tyjátr, nejste sami. Kromě zcela nevypočitatelného rozložení politické moci v britském zákonodárném sboru to má konkrétní dopad ve vztahu k brexitu. Když totiž Westminster odmítl schválit vládní návrh odchodu, zbývá jen málo možností, jak se s tím zapeklitým úkolem vypořádat. Času pak zbývá ještě méně, protože datum odchodu je stanoveno na 29. března, na čemž vládní neúspěch v hlasování nic nemění.
Evropa kroutí hlavou
To bylo také tématem prvních komentářů z Bruselu. „Britská vláda by měla rychle vyjasnit svůj postoj, protože čas se chýlí“ řekl šéf Evropské komise, Lucemburčan JeanClaude Juncker. Jeho mocenský parťák a nominálně nejmocnější muž unijních struktur, prezident Evropské rady Donald Tusk z Polska, byl přímočařejší. „Jestlije dohoda nemožná a odchod bez dohody nikdo nechce, nemohl by někdo sebrat odvahu a pojmenovat to jediné pozitivní řešení?“
Tusk měl na mysli relativně divokou variantu prostého zrušení brexitu. Unijní bossové dali nesčíslněkrát jasně najevo, že ačkoli je to svého druhu proti předpisům, byli by ochotni na celý brexit zapomenout, kdyby je o to Londýn požádal.
Takové řešení však naráží, jak už asi tušíte, na problém, jenž dlí na ostrovech.
Není totiž jasné, jestli by ministerská předsedkyně právně vzato směla vzít brexit zpět, aniž by k tomu měla pověření parlamentu. Ona sama v posledních měsících vždy tvrdila, že nic takového nepřichází v úvahu. Je však také pravda, že se dostala v politickém ringu do provazů: na jedné straně je zákonem vázána brexit provést, na druhé straně jej v současné chvíli nejspíš nemůže provést, aniž by zemi silně poškodila.
Bizarní shodou okolností - snad by se v souvislosti s britským parlamentem mělo namísto této fráze říkat „zákonitě“ -by však Mayová dost možná svedla úspěšně ignorovat výsledek referenda z roku 2016. (Koneckonců, od té doby je britské veřejné mínění spíš na straně setrvání v Unii, viz graf). Mohla by předložit parlamentu zákon o zrušení brexitu - a šanci by měla, protože parlament je celkem vzato vůči brexitu skeptický.
Odložit? Umluvit? Hlasovat?
Druhou možností je, že se Mayová pokusí vyjednat v Bruselu prodloužení platnosti článku 50, podle něhož běží britský odchod z Unie. Z 29. března 2019 by se mohlo stát například září 2019, či dokonce březen 2020. Úspěch takového pokusu by však nejspíš závisel na tom, čím by jej Mayová eurokratům odůvodnila. Že by se jí povedlo poslance prostě lépe přemluvit, aby návrh podpořili, je stěží představitelné; a na jakékoli změny v dohodě jsou zase velmi hákliví v Bruselu.
Iain Duncan Smith, jeden z předních brexitérů a po jistou dobu člen londýnského vyjednávacího týmu, si myslí, že by Evropa mohla ustoupit v klíčové věci meziirské hranice. „Dával jsem před řadou měsíců panu Barnierovi (hlavnímu vyjednavači EU) přesné informace o tom, co potřebujeme,“ řekl někdejší šéf toryů.
„Pan Barnier na nich od té doby sedí - a teď z toho má Evropa problém.“ Svatojiřský kříž se divoce zatřepetal.
Jinou možností je vyhlásit nové referendum.
Takový záměr však má několik nevýhod: v parlamentu jsou proti němu všichni, kteří nepřejí ministerské předsedkyni, plus všichni, kteří si přejí brexit. To je dohromady pohodlná většina. Pak je tu jeden bezvýznamný detail, že další referendum Mayová sama opakovaně vyloučila.
Další možnosti nejsou o nic méně exotické. Patří k nim například vytvoření parlamentní komise, která by dohodla cosi, co by mohlo fungovat jako plán pro brexit, ať už s dohodou, či bez ní. Vtip je v tom, že taková komise si může říkat, co uzná za vhodné, ale exekutivní moc zůstává v rukou vlády.
Královská intervence
K obzvláště divokým scénářům patří ten, který počítá s intervencí královny Alžběty. Ta samozřejmě nemůže dávat najevo své politické názory, protože by Británie byla druhý den republikou; mohla by však postavit váhu svého úřadu za nějakou ad hoc vytvořenou instituci (typu právě parlamentní komise), jejíž vliv na exekutivu by mohl patřičně stoupnout.
A pak zbývá poslední možnost - že zkrátka Theresa Mayová doklopýtá, vysmívána odpůrci i spojenci, k nevábnému cíli v podobě brexitu bez dohody. Na ten dojde, pokud nenastane jedna z výše uvedených - nebo dosud neznámých -krkolomných situací. Další bizarní shodou okolností ji totiž vlastní strana ještě tři čtvrtě roku nemůže odvolat (protože Mayová v nedávném souboji o předsednictví zvítězila). Nešťastná ministerská předsedkyně nemůže ani sama vypsat předčasné volby, protože tento nástroj jí sebral v roce 2011 zákon z rukou jejího předchůdce Davida Camerona. Union Jack i se svatojiřským křížem pak bude zplihle viset a vlastenci se budou divit, jak to ti kluci mohli zas tak prošvihnout. 9
Brexit ne…
v úterý 15. ledna předložila ministerská předsedkyně Theresa Mayová britskému parlamentu scénář brexitu,
jak jej dohodla v Bruselu. Takto dopadla:
432 Proti
248 Labouristé
118 Konzervativci
35 Skotská národní strana (SNP)
11 Liberální demokraté
10 Severní Irové (duP)
4 velšané (Plaid Cymru)
1 Zelení
5 Nezávislí
202 Pro
3 Labouristé
3 Nezávislí
196 Konzervativci
… vláda ano
Na druhý den hlasovali titíž poslanci o nedůvěře vládě. Tentokrát se chovali přísně stranicky.
325 Proti
314 Konzervativci
10 Severní Irové (duP)
1 Nezávislí
306 Pro
4 velšané (Plaid Cymru)
1 Zelení
4 Nezávislí
11 Liberální demokraté
35 Skotská národní strana (SNP)
251 Labouristé
ZDROJ: BBC
Co si myslí Britové
výsledky referenda v roce 2016
48,1 %
Proti brexitu
51,9 %
Pro brexit
jak by hlasovali v lednu 2019
54 %
Proti brexitu
46 %
Pro brexit
Bylo rozhodnutí opustit Eu správné?
48 %
Ne
40 %
Ano
12 %
Nevím
vede si vláda při vyjednávání brexitu dobře?
73 %
Ne
17 % Ano
jak zareaguje britská ekonomika na ochod z Eu?
47 %
oslabí
19 % Posílí
21 % Beze změn
13 %
Nevím
Zdroj: yougov
O autorovi| Daniel Deyl deyl@mf.cz
