Palubní deník
Zatažení do vozovny
Na palubě českého byznysu a vysoké politiky zase začíná být pořádně rušno, a tak se do týdeníku Euro vrací oblíbená rubrika Palubní deník, která se bude snažit zachycené ruchy a šumy šířit dál.
Ve vítězné partě na pražském magistrátu začíná docházet k prvním vážnějším neshodám. Radní pro dopravu Josef Nosek si údajně počíná v pražském dopravním podniku způsobem, který znervózňuje blízké spolupracovníky primátora Svobody. Za odvoláním prozatímního ředitele Jaroslava Stůje je prý jeho neochota nahrazovat dostatečně rychle střední management firmy lidmi blízkými Noskovi. Podle tohoto zdroje nervozitu vyvolává skutečnost, že dobrými kontakty s Noskem se chlubí lidé z firmy Oleo Chemical, která spolupracovala s pověstnou společností Cokeville Assets, jíž své služby fakturoval i Ivo Rittig.
Náměstek v offsidu
Martin Tlapa, dlouholetý náměstek ministra průmyslu a obchodu, se údajně dostal do docela složité situace. Stalo se tak zřejmě pod vlivem úspěchu Strategie konkurenceschopnosti, kterou chválil třeba šéf Organizace pro ekonomickou spolupráci a rozvoj Angel Gurría. Tlapovi nejspíše narostlo sebevědomí a s ministrem průmyslu Martinem Kocourkem v zádech měl tendence zasahovat do kompetencí ostatních náměstků, kteří to nenesli lehce. Jenže Kocourek byl odkloněn a Tlapa je momentálně osamocen. Prostě s novým ministrem přišla chvíle odplaty. Úřad začal prosazovat fúzi CzechInvestu s Czech Tradem, je znovu otevřena bitva s ministerstvem zahraničí o ekonomickou diplomacii a na vysílání „expertů“ do zahraničí na posty v budoucím zfúzovaném celku má extrémní zájem Hospodářská komora. Tlapův vliv je tak systematicky omezován.
Návrat šíbra
Necelé dva týdny trvala iluze, že nová krev ve vedení Českého svazu tělesné výchovy (ČSTV) přinese kromě ekonomické záchrany největšího tuzemského sportovního uskupení i morální očistu ČSTV. Ještě na konci ledna, na volební valné hromadě, sliboval nově zvolený šéf Miroslav Jansta, že všichni bafuňáři spojení s krachem Sazky nemají žádné etické právo rozhodovat o budoucnosti českého sportu. Stačilo pak jedno oficiální zasedání výkonného výboru ČSTV, aby se změnila rétorika. Předseda Českého olympijského výboru (ČOV) Milan Jirásek, který si ve statutárních orgánech Sazky za posledních devět let přišel na více než 26 milionů, je najednou osobnost, které si Jansta váží, protože sebekriticky uznal své chyby a po olympiádě v Londýně nebude znovu kandidovat. Ještě více do očí bije jmenování Alexandera Károlyiho do pozice předsedy legislativní komise ČSTV, člena výkonného výboru ČOV, s cílem hledání společné budoucnosti obou organizací. Protřelý bafuňář, ve fotbalovém prostředí často označovaný za šedou eminenci, se proslavil především jako šéf disciplinární komise fotbalového svazu, která vyřešila rozsáhlou korupční aféru před sedmi lety. Jenže Károlyi tehdy neměřil všem stejným metrem, některým se dokonce neměřilo vůbec včetně několika rozhodčích namočených v populárních odposleších „Ivánku, kamaráde“.
Svatý Jiří Českobudějovický
Ministerská kontrola v Budvaru vyvolala vášně. Parta kolem Iva Rittiga se prý snaží ovládnout státní pivovar a odstranit úspěšného ředitele Jiřího Bočka prostřednictvím ministra zemědělství Petra Bendla. Boček dokonce odmítl kontrole předat dokumenty. Ne že bychom uvěřili v nebeskou čistotu Tomáše Jindry, který vede kontrolu, ale státní podnik se kontrolovat má. Zejména když v jeho čele stojí ředitel už více než dvacet let a posledních devět let kontrolován nebyl. K tomu, aby nebylo co kontrolovat, bychom museli věřit, že Jiří Boček je hříchuodolný nejméně jako František z Assisi. A premiér by ho měl udělat přinejmenším ředitelem ČEZ, Českých drah a České pošty.
