Český svaz bojovníků za svobodu, dříve sdružující veterány a vězně z koncentráků, se dnes plní politiky. A přichází o svůj majetek.
Plukovníkovi Pavlu Vranskému je letos 95 let. Bojoval u Tobruku, létal v americkém protiponorkovém letectvu, za komunismu nemohl působit ve vyšších funkcích. Do letošního března byl místopředsedou a členem předsednictva Českého svazu bojovníků za svobodu.
Pak ale uctívaný veterán oznámil rezignaci. Lidé řídící svaz poté uvedli, že Vranský odešel z funkce kvůli vysokému věku. Nebyla to ale pravda. Předseda svazu Jaroslav Vodička a jeho kolegové důvod odchodu Vranského před veřejností zkreslili. Nakonec se museli omluvit.
„Ani slovem jsem se nezmínil v souvislosti s rezignací na funkci místopředsedy a člena předsednictva svazu o svém věku a jsem přes tento věk v plné svěžesti mysli a duševní pohodě. Rezignaci jsem zdůvodnil ztrátou důvěry ve správné vedení svazu,“ postěžoval si pětadevadesátiletý bojovník, ostatními členy svazu titulovaný jako „bratr“.
Familiární oslovení je součástí dlouhé tradice „bojovníků“, u jejíhož zrodu stáli legionáři z protihabsburského (tedy prvního) odboje.
Spolek, v němž je dnes kolem pěti tisíc lidí, dříve sdružoval především veterány z druhé světové války, vězně z koncentračních táborů a pozůstalé po nich. Složení svazu, který získává ročně na dotacích až devět milionů korun, se ale v posledních letech mění. Odchod Pavla Vranského z vedení tuto proměnu symbolizuje snad nejvěrněji.
Kudy k bojovníkům
Nenápadný dům na začátku pražské Legerovy ulice z dálky rozhodně nepůsobí jako sídlo spolku opěvujícího slavné české vojáky. Na domě visí obrovský reklamní poutač se slovy Auto Opat. Dveře se samy otevírají, za nimi září oranžový vchod do automobilového servisu, nechybí ani nápis v ruštině. „Kudy k bojovníkům?“ ptám se automechanika. „Těm už zbyla jen první tři patra,“ zní odpověď. S přibývajícími podlažími se mění i atmosféra domu.
Opravené omítky a nové vybavení střídají oprýskané zdi a normalizační nábytek. A nechybějí všudypřítomné nápisy v azbuce. Už jsem u „bojovníků“.
Na sekretariátu v zatuchlé místnosti sedí dvě úřednice spolku. Chci mluvit s osmašedesátiletým předsedou Jaroslavem Vodičkou. Právě on nese za současný stav svazu největší odpovědnost. Před dvěma lety podepsal smlouvu o prodeji dvou pater sídla v Legerově ulici a v příštích letech chce prodat dům celý, aby pokryl výdaje na provoz svazu. „Pan Vodička tu není, je v Polsku. Předtím byl v Moskvě,“ oznamují úřednice.
Vodičku se snažím kontaktovat alespoň telefonicky, ale předseda spolku financovaného z veřejných peněz nemá zájem o hospodaření mluvit. „Nezlobte se, teď nemám čas,“ sdělil a poté zavěsil. O tom, že se svaz zbavil dvou pater v současném sídle a předtím také celého domu v sousedství za zlomek tržní ceny, už v minulosti informovala Česká televize. Dvě patra domu v Legerově ulici svaz prodal za 7,2 milionu korun. Za podobnou částku je těžké v dané lokalitě koupit středně velký byt.
Image diplomata
Přitom předseda Vodička neměl k prodeji souhlas ústředního výboru spolku. Ten mu naopak v březnu 2013 tento krok výslovně zakázal. Šéf svazu přesto smlouvu podepsal s odůvodněním, že by byla porušena smlouva o smlouvě budoucí, která spolku prodej už několik let ukládá. Sankce by ale podle zjištění týdeníku Euro nebyly tak vysoké jako rozdíl mezi prodejní a tržní cenou prodaných dvou pater. Svaz by navíc sankci mohl financovat z příjmů z nájmu, zatímco více než sedmimilionový zisk z prodeje dvou pater domu v Legerově ulici se každým rokem rozpouští do běžných výdajů svazu. Mimo jiné se z této částky financují časté výjezdy Jaroslava Vodičky do zahraničí nebo také letošní organizace prvního reprezentačního plesu svazu v pražském Top Hotelu, kde vystoupil například Felix Slováček.
Týdeník Euro nyní navíc zjistil, že vztahy „bojovníků“ s Richardem Opatem, nabyvatelem nemovitostí od svazu a vlastníkem společnosti Auto Opat, se netýkají pouze prodeje realit. Část výnosu z prodeje dvou pater domu – téměř 800 tisíc korun – svaz použil na nákup nového vozidla Škoda Superb v plné výbavě na leasing právě od Richarda Opata. Jezdí s ním předseda Vodička, a to nejen služebně, ale užívá ho i k soukromým účelům. Ve výbavě vozu nechybí ani držák vlajky na přední blatník za 40 tisíc korun. „Pan předseda si potrpí na image diplomata,“ říká k tomu jeden z členů svazu, který si nepřál být jmenován, ale jehož totožnost týdeník Euro zná.
Vodička má přitom s Opatem společný nejen podpis na několika smlouvách, ale i své původní povolání. Vodička po revoluci taktéž podnikal v autoopravárenství, mimo jiné pro českou armádu opravoval stará ruská vozidla UAZ. Jeho podnikání ale neskončilo dobře, dostal se do dluhů.
Na majetek jeho společnosti STK Krásný Dvůr byl prohlášen konkurz a Vodičkův podíl podlehl nucené exekuci. S dluhy se v minulosti potýkal též místopředseda svazu Milan Andres, který nezvládal splácet více než dvoumilionový spotřební úvěr, a upadl proto do insolvence.
Interní záležitost
Na žádosti o zdůvodnění prodeje vlastního majetku a nákupu nového vozu nikdo z vedení svazu nereagoval. Místopředsedové i tiskoví mluvčí buď nemají podle svých slov o věci přesné informace, nebo se z odpovědi vymluvili s tím, že jde o interní záležitosti spolku. „Není v popisu mé práce vám na tyto dotazy odpovídat. Ani to nemám ve smlouvě, jsem jen externista,“ uvedl poněkud překvapivě mluvčí spolku Vladislav Kučik.
Člověk, který má v popisu práce komunikovat za spolek s médii, je přitom aktivním politikem. V minulosti už se objevil na kandidátkách několika politických stran. Namátkou ČSSD, SNK-ED, KSČM, Suverenita – Blok Jany Bobošíkové, SPOZ, hnutí ANO.
Do politiky se znovu vrhl také předseda Jaroslav Vodička, někdejší dvojnásobný člen KSČ. V uplynulých krajských volbách kandidoval v Ústeckém kraji za koalici zemanovské Strany práv občanů a Okamurovy Strany přímé demokracie. Navíc je místopředsedou Strany práv občanů v Ústeckém kraji. Dlouhodobě má blízko k zakladateli této strany, prezidentovi Miloši Zemanovi. To vše navzdory tomu, že spolek má ve stanovách výslovně zakotvenou politickou nezávislost a rovněž boj proti xenofobii. Strana práv občanů přitom do voleb kandiduje s otevřeně xenofobní rétorikou strachu z uprchlíků.
Do svazu se v posledních měsících přihlásili i další politici či lidé s politickými zájmy. Například někdejší kandidátka na prezidentku Jana Bobošíková, protiimigrantská politička Jana Volfová, hradní mluvčí Jiří Ovčáček či kardinál Dominik Duka.
Politici také získávají z rukou Jaroslava Vodičky četná vyznamenání. Letos v červnu obdržel řád svazu s pořadovým číslem jedna prezident Miloš Zeman. Několik týdnů předtím přitom dostal další medaili svazu. Společně s prezidentem byl vyznamenán i šéf hradního protokolu Jindřich Forejt a také jeho zástupce a jeden z nejvýznamnějších politiků Strany práv občanů Vladimír Kruliš. Ocenění ale získali i další politici především ze Zlínského kraje, kde má Strana práv občanů poměrně velkou voličskou podporu: náměstek hejtmana Lubomír Nečas a členové strany Luděk Galuška či Jan Popelka.
Politická angažovanost svazu pod vedením Jaroslava Vodičky došla tak daleko, že vedení spolku vyzvalo své členy, aby mu pomohli vytvořit „index překrucování historie v literatuře, tisku, filmu a divadle“.
„Uvítáme, když nás na podobné pasáže v knihách a tisku nebo ve filmu a publicistických pořadech upozorníte, a my je po prověření zveřejníme v této rubrice,“ vyzvalo vedení svazu své členy.
Čtěte také:
