Je novela zákona o významné tržní síle, která má zabránit tlakům řetězců na dodavatele, ve výsledku pro menší a střední dodavatele prospěšná?
Málokterý legislativní předpis vyvolává takové vášnivé diskuse jako zákon o významné tržní síle a jejím zneužití, jehož novela se právě nachází v Poslanecké sněmovně. Důvod je nasnadě, nikdo si rád nenechává sahat na svoje prebendy, zvláště když mu tak dlouho pěkně fungovaly.
Je tedy logické, že obchodní řetězce vytáhly do boje za silně ohrožené, ale tak výnosné zalistovací poplatky, narozeninové, rekonstrukční, výroční, roční a podobné bonusy. A používají k tomu skutečně silné a efektní argumenty, byť jsou poněkud vyčpělé, a hlavně zcela zavádějící.
Strašení, že zákon o významné tržní síle zapříčiní zvýšení spotřebitelských cen, zhroucení maloobchodu a narušení volného trhu, si užíváme již přibližně od roku 2007, kdy se o nějaké regulaci dodavatelsko-odběratelských vztahů začalo hovořit. Kupodivu za pět let fungování zákona o významné tržní síle k jinému než očekávanému zvýšení cen (DPH, ceny energií a podobně) nedošlo, podobně se nám nezhroutil ani maloobchod, a už vůbec ne obchodní řetězce.
A podobné je to i s různými poplatky a bonusy, které obchodní řetězce považují za zcela normální a běžné a které mnohdy dosahují 39 až 69 procent z fakturovaných částek. To v praxi neznamená nic jiného, než že výrobce - zemědělec, potravinář, zpracovatel - musí vrátit tuto procentuálně vyjádřenou finanční částku zpět řetězci, což je už pro řadu potravinářských a zemědělských společností naprosto neúnosné.
A je to také hlavní důvod, proč se v drtivé většině řetězců nesetkáváme s výrobky malých a středních výrobců. Protože prostě na zaplacení zalistovacích poplatků a zpětných bonusů nemají prostředky! A tak si dál na pultech řetězce vybíráme jen z těch výrobků, které nám vyberou nákupčí řetězců a jejichž výrobci jsou ochotni a schopni tyto různé finanční bonusy zaplatit.
Jestliže chceme, aby se na pultech řetězců objevily také mnohdy speciální a tradiční výrobky od malých výrobců, pak nezbývá než tyto finanční úlitby zákonem zarazit. Dobrovolně se jich obchodní řetězce rozhodně nevzdají.
PRO: Konec listovacích poplatků
Miroslav Toman, prezident Potravinářské komory ČR
PROTI: Malé nahradí velcí
Zákon o významné tržní síle sice měl původně chránit malé a střední výrobce potravin proti velkým řetězcům, avšak stávající novela tak nečiní, naopak ve svém důsledku chrání velké dodavatele.
Riziko výrazných sankcí za individuální jednání s tuzemským dodavatelem může vést k upřednostnění zahraničního zboží a v konečném důsledku postihne jak zákazníky v podobě vyšších cen, menšího výběru, tak v neposlední řadě samozřejmě i české dodavatele, protože obchodníci upřednostní nákup v zahraničí, kde nehrozí sankce vyplývající ze zákona o významné tržní síle.
Podíl potravin od českých výrobců a dodavatelů se u velkých řetězců pohybuje mezi 70 až 80 procenty a export českých výrobků prostřednictvím obchodních řetězců je v objemu desítek miliard korun. Nastavená regulace postrádá jakékoli ekonomické odůvodnění a je ve své podstatě diskriminační, protože zcela opomíjí, že významnou tržní sílu mohou mít i dodavatelé, zejména toho zboží, které si obchodníci nemohou dovolit nenabízet.
Příkladem mohou být výrobci piva, značkových lihovin, nealkoholických nápojů či některých mléčných výrobků. Nehledě na skutečnost, že tento zákon se má sice vztahovat pouze na obchodníky, ale podobné vztahy jsou i v jiných oborech, například ve stavebnictví či dopravě, a na tyto oblasti se navrhované regulace nevztahují.
Z výše uvedeného tedy vyplývá, že právě malí a střední dodavatelé mohou být nahrazováni kvůli obavám z dopadů zákona o významné tržní síle dodavateli ze zahraničí, avšak velcí dodavatelé, jejichž zboží je od zákazníků očekáváno a není možné, aby jej obchodníci nenabízeli, budou tímto zvýhodněni.
Jako příklad dopadu regulací můžeme uvést situaci na Slovensku (informace z tisku), kde došlo k poklesu zájmu o domácí produkci. Dle výzkumu Potravinárskej komory Slovenska, který vypracovala společnost GfK Slovakia, došlo na Slovensku k poklesu zastoupení potravin domácí produkce na pouhých 40 procent, což meziročně znamenalo pokles o tři procenta.
Marta Nováková, prezidentka Svazu obchodu a cestovního ruchu ČR
