Bombardování, schovávání ve sklepích a neustálý strach – tak vypadal během posledních několika týdnů život v ukrajinském Debalceve. Většina obyvatel odešla dávno předtím, než město ovládli povstalci, o osudu těch, kteří zůstali, se toho ale mnoho neví. Podle Organizace Amnesty International ve městě zůstávají tisíce lidí.
Aljona z Debalceve se svým manželem a dvouletým synem definitivně odjela v jednom z evakuačních autobusů na začátku února. Spolu s dalšími více 350 lidmi nyní žije v rekreačním zařízení u Svjatohirsku asi sto kilometrů od Debalceve.
„Poprvé jsme Debalceve opustili v červenci, dva měsíce před začátkem vojenských útoků na město. Jeli jsme do Konstantinivky, ale v říjnu jsme se museli do města vrátit, protože manželovi hrozilo, že kvůli absenci přijde o práci,“ popsala pracovníkům organizace Lékaři bez hranic.
Měsíce ve sklepích
Podle ní byla tehdejší situace ve městě s tou současnou zcela neporovnatelná. Už před 19. lednem, kdy město poprvé přímo zasáhly boje mezi ukrajinskou armádou a povstalci, se místní obyvatelé po měsíce ukrývali ve sklepích, kde si pro případ zhoršení situace začali připravovat útočiště.
OBRAZEM: Evakuace civilistů z Debalceve
„Nakonec, když začalo bombardování, jsme si nevybírali, kam půjdeme, stihli jsme tak akorát doběhnout do nejbližšího sklepa,“ líčí Aljona. Posledních deset dní v Debalceve strávila se svou rodinou ve sklepě bez elektřiny a topení.
Kvůli bombardování ve městě postupně začaly docházet některé léky. Potraviny kvůli sporadickému zásobování zdražily. „Ve městě už fungovala jen jedna banka, lidé už si ale stejně neměli co vyzvednout. Všechny továrny pozastavily činnost, lidé nedostávali plat.“.
Boje neutichly ani během evakuace
3. února se Kyjev s proruskými povstalci dohodl na otevření humanitárních koridorů, které by umožnily evakuaci města. Boje ale přesto neustaly. „Autobus pro nás měl přijet v osm hodin ráno, ale nakonec jsme čekali až do 15 hodin, protože kvůli bombardování musel zůstat na zastávce,“ popsala Aljona.
Na evakuaci přistoupila většina z přibližně 25 tisíc obyvatel města. Někteří se ale rozhodli zůstat. „Teď už nemůžou odejít. Čas od času se jim podaří dobít si telefon, ale opravdu jen zřídka. Je těžké trpělivě čekat, až od nich dostaneme nějakou zprávu,“ říká Aljona o svých příbuzných, kteří odmítli opustit své domovy.
Amnesty International upozorňuje, že po evakuaci ve městě zůstávají tisíce civilistů. Obě stany konfliktu podle ní porušily válečné právo, když jejich útoky zasáhly i civilisty. „během uplynulých týdnů zemřelo mnoho civilistů a obě strany stále nasazují zbraně, které by nikdy neměly být použity na bombardování hustě obydlených oblastí,“ uvedla Joanne Mariner, která Debalceve před týdnem navštívila.
Podle ukrajinské armády je město nyní plně pod kontrolou povstalců. Z Debalceve se už stáhlo 90 procent ukrajinských vojáků. Boje v okolí města ale podle agenturních zpráv neutichají, povstalci údajně obsazují další obce v okolí Debalceve.
Lékaři bez hranic mají nyní na Ukrajině 64 zahraničních a 120 místních pracovníků rozdělených do několika mobilních týmů v Doněcké a Luhanské oblasti. Od začátku konfliktu zdravotníci organizace ošetřili téměř 24 tisíc zraněných.
Čtěte také:
Povstalci nabízejí výměnu zajatců z Debalceve, zvou misi OBSE
Ukrajinské dobrovolnické prapory mají v Donbasu vlastní štáb
