Švédská společnost SeaTwirl chce zcela změnit získávání větrné energie na moři. Jejím cílem je postavit elektrárny, které zajistí dodávky levné obnovitelné energie a zároveň budou velmi dobrou investicí pro své provozovatele. Dosáhnout toho hodlá revolučními větrnými turbínami s vertikální osou. Jejich účinnost firma ověřovala posledních sedm let a podle webu Singularity Hub dopadly všechny velice nadějně.
Od větrných elektráren známých z Česka a jinde ve světě se švédský vynález odlišuje už na první pohled. Běžné turbíny s horizontální osou totiž mají lopatky upevněné vysoko na podpěrném sloupu a jejich konce se během otáčení střídavě přibližují a vzdalují zemskému povrchu. S tímto typem konstrukce se ale pojí velké problémy, které dosud vědci nedokázali vyřešit.
Generátory energie totiž musejí být umístěné v horní části stožáru poblíž bodu, kde se na něj napojují konce lopatek. To značně zatěžuje celou konstrukci, jež se kvůli tomu musí důkladně vyztužit. Podobná opatření jsou ovšem velmi nákladná, a navíc je kvůli nim sloup ještě těžší. I jeho ukotvení pak musí být masivnější, aby nehrozilo, že se stavba při extrémním větru převrátí.
Nový design využije vítr ze všech směrů
Čím větší turbína je, tím více energie přirozeně vyrobí, zároveň ale výrazně zvyšuje náklady na konstrukci, což odrazuje mnoho investorů. Problémem je též převážení obrovských zařízení do hlubokých částí oceánu či extrémně drahé budování vedení pro přenos vygenerované elektřiny zpět na pevninu. I proto v současnosti mnoho společností do těchto technologií investovat odmítá, tím spíš když nemají zaručený požadovaný zisk.
Všechna zmíněná negativa chce SeaTwirl každopádně brzy odstranit. Jejich turbína s vertikální osou totiž využívá lopatek, které se otáčí okolo stožáru. Generátor tedy může být umístěn kdekoli na sloupu, ideálně blízko vodní hladiny. Díky tomu už nebude nutné konstrukci tak výrazně vyztužovat – s udržováním stability pomůže samotný generátor.
Švédská technologie má ale i další výhody, je třeba schopná využívat vítr přicházející z libovolného směru. Rotace lopatek navíc nezabírá tolik místa jako u turbín s horizontální osou, a tak je lze umístit blíže k sobě, díky čemuž může být v dané lokalitě mnohem více větrných elektráren, jež zároveň vygenerují více energie.
Komerční využití už za pár let
Posledních sedm let SeaTwirl ověřovala svoji technologii na malé elektrárně umístěné u švédské obce Lysekil. První turbína s názvem S1 dokázala vytvořit až 30 kilowattů energie a během zkušebního období napájela rozvodnou síť na pobřeží. Konstrukce přitom dokázala odolat i silným větrům a vlnám na úrovni hurikánů. Po úspěšném testu chce nyní společnost postavit nástupce s názvem S2x, který bude schopen vyrobit rovný jeden megawatt elektřiny, což by pro komerční využití mělo bohatě stačit.
S2x má být oproti svému předchůdci podstatně větší, její nejvyšší bod vystoupá 55 metrů nad mořskou hladinu. Ten nejnižší pak bude ponořený v hloubce 80 metrů. Oproti turbínám s horizontální osou je přitom 135 metrů celkové výšky sloupu stále velmi málo. Nejvyšší turbína současnosti Haliade-X, za níž stojí společnost GE, měří 260 metrů, přičemž v Číně stavějí stožár, jenž bude dokonce ještě o pár metrů vyšší.
Nová turbína by měla vydržet v provozu 25 až 30 let, během kterých má odolat silným větrům i hurikánům druhé kategorie. První zkušební elektrárna vznikne už příští rok u pobřeží norské vesnice Bokn. Podle vyjádření firmy bude testovací období trvat asi pět let, ale už během něj by mělo zařízení vyrábět energii za konkurenceschopnou cenu. Pokud bude S2x stejně úspěšná jako S1, SeaTwirl se zaměří na vývoj ještě větší verze, jež by měla vyrobit šest až deset megawattů elektřiny. Komerční využití nové technologie pak firma očekává v roce 2025.
