Nelze pochybovat o tom, že Miloše Zeman strávil mnoho večerů ve svém exilu na Vysočině četbou české klasické humoristické literatury. Ostatně není sám. Tuto větu zná v její praktické aplikaci na nevkusnou situaci autor od jiného znalce českých reálií - Karla Schwarzenberga - jako vysvětlení toho, proč se některé věci u nás dějí, ačkoli všichni dobře vědí, že by neměly. Pravda, tehdy byla použita v kontextu neochotného placení účtů některými spoluaktéry dávno zapomenuté „Dřevíčské výzvy“ a ve srovnání s její dnešní aplikací šlo o prkotinu.
Do konvencí pořád ještě neusazené české parlamentní demokracie Miloš Zeman nasadil přesně tu „šusu“, která vede na slovo vzaté experty na ústavní právo k vyjádření podivu nad ohnutím ducha Ústavy, ale nikoli přímočarým porušením její litery. A zatímco prezident švejkuje, kdekdo má pravdu.
Pravdu má Miroslav Kalousek, když říká, že vláda designovaného premiéra Jiřího Rusnoka bude v mnoha případech vládou kamarádů Miloše Zemana, ačkoli musí připustit, že může zároveň jít o technicky v daném oboru zdatné osobnosti, chcete-li odborníky. Pravdu mají i ostatní představitelé koalice, kteří konstatují, že jim nemělo být upřeno zvykové právo „ 101 podpisů“, a prezident měl premiérkou jmenovat Miroslavu Němcovou.
Všichni mají pravdu a chaos trvá
Pravdu má i sociální demokracie, jež ústy Bohuslava Sobotky vidí za Rusnokovým kabinetem svým způsobem báječně efektivní kampaň na zviditelnění budoucích lídrů „zemanovců“, chcete-li formálně SPOZ. Ostatně pravdu má svým způsobem i místopředseda dolní komory, sociální demokrat Lubomír Zaorálek, který vidí za autonomním postupem Miloše Zemana možnost pro alespoň částečnou rehabilitaci pravice. Pravdu má i Miloš Zeman, který prezidentskou kampaň postavil na sloganu, že je proti „Nečasově vládě“. Zřejmě ani on sám netušil, jak rychle dostane příležitost to předvést.
Všichni mají svým způsobem pravdu, chaos je ovšem nezměrný a veřejnost zmatená. Autorovi absolutně není známo, zda německý prezident Joachim Gauck má dobře přečteného Švejka, ale jeho projev je asi to neuvážlivější a nejjemněji vyjádřené slovo, které Němec může k současné situaci v Česku říci. Je to krásná řeč, ostatně nejlíp vystihující to, o co doopravdy běží.
V naší současné nepřehledné situaci Gauck vlastně nejlépe říká, oč v tomto sporu běží. Miloš a Joachim si nastavují metriku vzájemných vztahů na příštích pár let. Gauck je zdvořilý, ale zároveň kultivovanými slovy, jež by šla tesat do kamene, říká, co si myslí. Netřeba je překládat, ostatně kdo neumí ani takhle německy, je buran, buranem zůstane a co k tomu již dodat. Zvýrazněna by měla být pouze vybraná slova: „Dabei wird ein Präsident gerade in stürmischen politischen Zeiten moderierend und ausgleichend wirken. Dafür muss ein Präsident die leisen Töne beherrschen und darf nicht polemisieren. Er soll gesellschaftliche Gräben überwinden und die Nation einen.“ Jo, zvládnout tiché tóny, to je umění zkušeného hudebníka. Mít takového, bylo by v Česku lépe.
Čtěte další komentáře Miroslava Zámečníka:
Propad nekončí. Konkurenceschopnost Česka dusí vysoké sociální odvody, byrokracie a korupce
