Bývalý český prezident poskytl rozhovor deníku Financial Times
Václav Havel nepochybně zůstal velkou morální autoritou. Ale především mimo Českou republiku. Fakt, že se bývalý prezident těší v zahraničí mimořádné úctě, je zřejmý i z rozhovoru s ním, který 5. května při příležitosti anglického vydání Havlovy knihy Na Hrad a zpět vyšel v ekonomickém deníku Financial Times. K bývalé hlavě státu redaktor novin přistoupil se zřejmou úctou srovnatelnou s tím, kdy by český reportér dostal možnost mluvit například s Nelsonem Mandelou, tibetským dalajlamou nebo jinou z trochu zmytizovaných ikon světového boje za mír. A nic na tom nemění ani fakt, že rozhovor s titulem Dramatik, který se stal prezidentem nedostal v novinách právě nejčestnější místo, protože se objevil až na třetí stránce přílohy o umění. Václav Havel byl hned v úvodu rozhovoru označen za bývalého „filozofa na trůně“, kterého jako nejdokonalejšího ze všemožných vládců vyzdvihoval starořecký mudrc Platón. A své pověsti trochu nesmělého myslitele a kritika současné společnosti nezůstal někdejší český prezident nic dlužen.
České ekonomice dominují bývalí komunisté
Pozvání na oběd Havel odmítl, neboť v Praze se dle něho nemůže v restauraci v klidu najíst kvůli neustálému zájmu kolemjdoucích. Na minulost a na to, co mu éra jeho prezidentství dala a vzala, proto vzpomíná při kávě a vodě ve své kanceláři ozdobené osobními dárky od manželů Clintonových a jiných celebrit. Havel se jako už mnohokrát dříve pouští především do kritiky porevoluční společenské situace v Česku, globalizace a konzumerismu. Politikům vytýká především to, že nedokázali zabránit přítomnosti bývalých vysokých komunistů na vlivných místech v byznysu. „S dorůstáním mladé generace bude společnost zbavovat moci lidi deformované komunismem. Ty, kdo se dokázali rychle etablovat v novém režimu a zaujmout významné ekonomické pozice,“ říká bývalý prezident. Současně ale kritizuje i protipól komunismu ve formě kapitalismu. Je zklamán, že bývalé komunistické země následují Západ v míře konzumu. Připouští však, že na tento problém nevidí lék. „Ale cítím, že není důvod, proč bychom tento trend neměli reflektovat. Má totiž dvě tváře. Na jedné straně přináší lidem tisíce výhod, radostí a potěšení, a na druhé ohrožuje samotné lidstvo,“ pouští se exprezident do sociologických úvah.
Evropská ústava je nutnost
Ve své kritice současnosti je Havel nesmlouvavý. Když ukazuje na mobilní telefon, říká, že podobné vynálezy nepřinesly lidstvu štěstí, jak se od nich očekávalo. Naopak, dnešní svět je horší než ten před 50 lety. Po udivené reakci reportéra Financial Times, který se táže, jak může být dnešní svět horší než ten za studené války, dodává: „Samozřejmě, že je dobře, že spadla železná opona a že skončila éra komunismu. Ale to samo o sobě neznamená, že svět je dnes lepší. Rozdíly mezi rozvinutým a rozvojovým světem jsou hlubší než kdykoli dříve. Jednotící síly globalizace vyvolávají různé formy šovinismu a nacionalismu. Teroristé dnes skoro mají jaderné zbraně. Svět je plný různých nebezpečí včetně ekologických ve formě globální změny klimatu.“ Havel se však věnuje i jiným tématům, například Lisabonské smlouvě. Domnívá se, že evropská ústavní smlouva musí být časem přijata. Neopomene však zdůraznit i svůj pozitivní vztah ke Spojeným státům americkým, které považuje za skutečně svobodnou zemi. Na dotaz, zda mu na milované Americe nevadí právě dříve kritizovaný konzumerismus, odpovídá: „Je to fenomén celé naší civilizace. Nedá se spojovat pouze s Amerikou.“
