Svět podle Montiho

Vládce nad evropskou hospodářskou soutěží se chystá na Gatese a spol.

Mario Monti - soudce, porota a vykonavatel rozsudku v jedné osobě. Tak nějak vnímají mnozí šéfové amerických nadnárodních společností elegantního Itala, který stojí v čele generálního ředitelství pro hospodářskou soutěž Evropské komise. Ve funkci není ještě ani tři roky, ale už stačil zamítnout osmdesátimiliardovou fúzi společností MCI WorldCom a Sprint, zabránit Microsoftu v investici do britské kabelové televize a přísnými podmínkami svázat transakci AOL Time Warner. Svou pověst bruselského monstra si ale na věky zajistil loni, když zamítl dvaačtyřicetimiliardové spojení kolosů General Electric a Honeywell International, na němž americké regulační úřady ani investoři z Wall Street neshledali nic špatného.

Střílení na symboly. Aspoň si dá chvíli pohov, řeklo by se. Chyba lávky. Montiho přihrádka je plná případů, které by mohly řádně otřást americkými společnostmi. Zaměřuje se na televizi a sport a možná vydá rozhodnutí, které ovlivní olympijské hry. Už dlouho prošetřuje podezření, že Coca-Cola v Evropě údajně zneužívá nekalých marketingových metod. Firma tak může „vyfasovat“ pokutu ve výši několika milionů dolarů. Mnohem důležitější je však případ Microsoft. I pokud by současná jednání mezi Bushovou vládou a výrobcem softwaru konečně vyřešila čtyřletý spor o zneužívání tržního postavení, Monti si zhruba na začátek léta pilně chystá vlastní nález. V této kauze, kterou mu spolupracovníci připravují už dva roky, by mohl Microsoftu za monopolní chování udělit pokutu do výše 2,5 miliardy dolarů, nebo dokonce výrobce přinutit, aby předal klíče ke zdrojovému kódu operačního systému Windows. Z toho je zřejmé, že Montimu nestačí ostřelovat symboly americké ekonomiky. On dokonce neváhá riskovat eskalující konflikt s americkým ministerstvem spravedlnosti.

Vzor ve Státech.
Soudit Montiho z pohledu Ameriky je ale příliš jednoduché. Je pravdou, že formální a uhlazený Ital má zřejmě ničivější pravomoci než kterýkoli volený evropský politik. Na základě vlastního uvážení může trestat firmy, které podle něj omezují tržní prostředí, a zakazovat sloučeným podnikům činnost v Evropské unii, největší ekonomice na světě. Nesmíme však zapomínat, že pokaždé, když Monti rozhodne v neprospěch některé americké společnosti, její konkurenti v USA, ať už je to Sun Microsystems nebo PepsiCo, si tiše mnou ruce. Ukazuje se totiž, že pochybnosti evropského regulačního úřadu mohou řešit problémy levněji, rychleji a hlavně se stejnou silou jako ve Spojených státech soudní spory.
Monti není žádným bijcem všeho, co zavání Amerikou. To ani náhodou. Tento ekonom s diplomem z Yalu je naopak jedním z nejurputnějších zastánců volného trhu. Ve zrychlení antimonopolního programu, který zavedl jeho nizozemský předchůdce Karel van Miert, vidí způsob, jak srovnat krok se Spojenými státy, jejichž „větší dynamiku“ a „politiku zaměřenou na spotřebitele“ si nemůže vynachválit. Obhajovat svůj názor na plánovanou fúzi General Electric (GE) a Honeywellu ho už nebaví. Trvá však na tom, že právní rozdíly, které k onomu šokujícímu rozhodnutí vedly, se pomalu stírají, protože se evropské antimonopolní normy přibližují standardům platným v USA. „Spojené státy jsou klasickým referenčním modelem,“ říká.

Rybaření na věži. Ve skutečnosti Monti působí mnohem větší pozdvižení ve Starém světě. Ze své věže ze skla a oceli na Rue Joseph II., známé jako Generální ředitelství pro hospodářskou soutěž, přinutil evropskou patnáctku k reformě. Na konci února donutil německého kancléře Gerharda Schrödera, aby zamezil opatřením, jimiž se Volkswagen bránil převzetí. O pár dní později spolu s dalšími komisaři zažaloval národní vlády členských států EU za to, že se vzpírají bruselským nařízením na snížení dotací, jež jdou na nejrůznější účely od rozvojových programů pro znevýhodněné oblasti v Británii až po portugalské vepříny. Loni zase udělil společnosti DaimlerChrysler pokutu ve výši 65 milionů dolarů za to, že své prodejce nutila odmítat zákazníky ze zahraničí, kteří chtěli ušetřit nákupem vozu v cizině. „Malé ryby nechávají na pokoji, jdou jenom po velkých,“ říká k tomu Carlo Secchi, rektor milánské ekonomické univerzity Bocconi, kde Monti léta přednášel.

Podpis velekněze. Případ Monti je plný paradoxů. Tento devětapadesátiletý Ital, který desítky let pracoval jako vysokoškolský učitel ekonomiky a autor novinových sloupků, má volný trh v oblibě (viz profil na straně 65). Prosazuje ho ale prostřednictvím Evropské unie, tedy vlády, jež reguluje více než kterákoli jiná a vládne v zásadě prostřednictvím dekretů. Do podniků, které jsou podezřelé z toho, že nectí spotřebitele, pravidelně vysílá na razie týmy vyšetřovatelů. Takové přepadení za úsvitu už mají za sebou Vodafone Group i Coca-Cola. Bez povolení k prohlídce, ptáte se? Montiho podpis stačí.
Komisař navíc nikdy nezastával žádnou volenou funkci a o stranických třenicích tvrdí, že ho nezajímají. Přesto se ocitl ve středu dvou velkých politických dramat. Prvním není formování ničeho menšího než evropské centrální vlády, druhým pak dosažení toho, aby se Evropa vedle Spojených států stala dalším rovnoprávným soudcem globálních antimonopolních sporů. Oba úkoly vyžadují dobré politické uvažování a obchodnickou praxi. Bezúhonný Monti, který nevidí rozdíl mezi vyjednáváním a italským politickým stylem záludných gest, jde vlastní cestou. „Všichni se ho bojí právě proto, že nerad vyjednává,“ říká Alec Burnside, partner bruselské pobočky londýnské právnické firmy Linklaters, kanceláře Linklaters & Alliance. „Chová se jako velekněz,“ dodává jeden přední italský manažer.

Osudové rozhodnutí. Monti si vždy zakládal na tom, že stojí mimo evropský politický mainstream. Jako profesor a prezident univerzity Bocconi publikoval sloupky v deníku Corriere della Sera, v nichž apeloval na Evropany, aby tolik nelpěli na státních ekonomikách. Právě skutečnost, že se v nejvyšší bruselské funkci s mandátem uvolnit evropské trhy ocitl otevřený obdivovatel Spojených států a Margaret Thatcherové, svědčí o rostoucím evropském pragmatismu. Jenže v případě GE to politicky neprotřelý a kněžsky zkostnatělý Monti možná úplně nezvládl.
Sám komisař přirozeně tvrdí, že v případu této fúze rozhodl správně. Jádrem sporu je rozdílnost antimonopolních zákonů v Evropě a ve Spojených státech. V USA lze fúzi zamítnout pouze v případě, že významně a prokazatelně „snižuje konkurenci“. Podle evropské legislativy pak společnost čelí antimonopolnímu šetření tehdy, pokud se považuje za „dominantní“. A právě toho se v případě GE-Honeywell Montiho podřízení obávali. Tvrdili, že sjednocená společnost by pomocí svého širokého portfolia, které zahrnuje téměř vše od financí až po motory do stíhaček, mohla získat nebezpečně dominantní pozici na evropském trhu. Monti s nimi souhlasil a jeho rozhodnutí nezvrátily ani emotivní argumenty generálního ředitele GE Jacka Welche.
V současnosti však reptají už i Montiho obdivovatelé. Říkají, že se komisař nechal příliš horlivými podřízenými zahnat do kouta teorie a neměl dost prostého důvtipu na to, aby se z něj dostal. „Je velice umírněný a uvážlivý, takže když fúzi GE rozmetal na kousky, bylo to pro všechny překvapení,“ říká předseda Federální komise pro obchod za prezidenta Clintona Robert Pitofsky. „Svého rozhodnutí v případu GE lituje každý den,“ dodává jeden bruselský právník.
Monti to sice popírá, ale je více než jasné, že ho to trápí. Svou pověst nekonformního úředníka si získal právě v případě GE-Honeywell. Od té doby se o něm mluví jako o někom, kdo neváhal přijmout myšlenky, kterými antimonopolní establishment ve Spojených státech opovrhuje. „Je to jenom jeden případ,“ nevzdává se Monti. „V devadesáti osmi procentech případů se s USA shodneme. Pokud si hlasitě stěžuje nejuznávanější manažer na světě, je těžké udělat si objektivní obrázek.“
V každém případě ale od osudného rozhodnutí obě strany usilují o co největší sblížení. Ve snaze zabránit budoucím rozepřím podobného ražení přišel Monti s návrhem na novelizaci evropského zákona tak, aby dosavadní „dominanci“ nahradilo americké „snižování konkurence“. Náměstek ministra spravedlnosti zodpovědný za antimonopolní řízení Charles A. James, který po Montiho rozhodnutí v případě fúze GE div nevyletěl z kůže, je dnes smířlivý. „S komisařem Montim máme dobré pracovní vztahy,“ říká.

Otrava z Bruselu. I když Monti stále trvá na tom, že ve věci GE-Honeywell postupoval správně, nemělo by to nijak ovlivnit jeho rozhodnutí v kauze Microsoft. V tomto případě se přece nejedná o fúzi, nýbrž o údajné zneužívání tržního postavení. Případ Microsoft tak, jak jej zvažuje Monti, je navíc poněkud odlišný od Gatesova sporu ve Spojených státech. Evropané se zaměřují především na síťový software, zatímco Washington si už před drahným časem vzal na mušku problematiku internetových prohlížečů. „Evropské řízení se v případě společnosti Microsoft od amerického sporu liší věcně i právně,“ říká Monti a má pravdu. Jenže americké úřady by si evidentně přály, aby Monti v řízení s Microsoftem přijal jejich opravné prostředky a nevymýšlel si vlastní. „Kdyby se v Evropě od rozhodnutí ve věci Microsoft distancovali, mohl by se Charles James opravdu naštvat,“ komentuje Molly S. Boastová, bývalá ředitelka Federální komise pro obchod a současná partnerka v newyorské advokátní kanceláři Debevoise & Plimpton.
Ve formálním obvinění z minulého srpna Monti viní Gatesovu firmu z toho, že protiprávně využívá svého monopolu v oblasti desktopů k ovládnutí klíčových internetových trhů. Těmi se myslí celá řada výrobků od softwarových přehrávačů hudby a videa až po počítačové servery, které jsou pro internet hnací silou. Tato obvinění pramení ze stížností, které na Microsoft podal Sun Microsystems a další rivalové. Šéf evropských právníků Microsoftu John Frank vnímá celou záležitost tak, že se konkurence rozhodla zaútočit právě z Bruselu kvůli tamním nízkým soudním i správním poplatkům. „Pokud chcete za levný peníz otrávit život konkurenci, uděláte to z Bruselu,“ říká k tomu.

Opatrný Bill. Monti to vidí jinak. Doufá ale, že než se odhodlá k akci, vyřeší americké soudy spor mezi ministerstvem spravedlnosti, které se s Microsoftem dohodlo, a devíti státy, jež pro softwarovou firmu požadují přísnější potrestání. Na další frontě mezitím Evropané tlačí na Montiho, aby zarazil Microsoft v rozpínavosti dříve, než ovládne také trh s mobilním internetem, na němž soupeří například s finskou Nokií. „Pokud to Mario Microsoftu nezarazí, vytlačí nás z trhu,“ říká jeden italský úředník z kruhů blízkých komisi pro hospodářskou soutěž. Monti na to stroze odpovídá, že jeho úkolem je prosazovat rovnou soutěž, a ne pomáhat místním firmám. „S průmyslovou politikou na mě nechoďte,“ dodává.
V Bruselu je pěkná řádka lidí ochotná lobbistům Microsoftu naslouchat. Patří mezi ně Montiho lidé z generálního ředitelství pro hospodářskou soutěž, ostatní komisaři a představitelé členských států. Nakonec ale stejně záleží jen na tom jediném - na Montim. Komisař však chová k lobbistickým snahám značnou nedůvěru. „Na nižší úrovni máme kontaktů hodně,“ říká Frank. „Otázkou zůstává, jak se dostat k Montimu.“ Ze zasvěcených zdrojů víme, že Microsoft prozatím komisaře zkontaktoval pouze s generálním ředitelem Stevem Ballmerem. Předsedu správní rady Williama H. Gatese III. má však jako nejtěžší zbraň dosud v záloze. Po přijetí, kterého se v Bruselu dostalo Jacku Welchovi, se bude Gates patrně držet zpátky.

V Bruselu se odhaduje, že komisař, který nadšeně pracuje na evropské ekonomice a jen nerad se hádá s Washingtonem, asi v případu Microsoftu s taktikou spálené země nevyrukuje. Co by mohlo zabrat? Nejspíše nápravné opatření, které by se soustředilo na detaily. Monti Microsoft zřejmě přinutí, aby se dříve dělil o informace ze svého vývoje, čemuž je nakonec nakloněna i samotná firma, nebo aby byl z evropských verzí Windows odstraněn mediální přehrávač. Zasvěcené bruselské zdroje odhadují, že na Microsoft, který má 38 miliard dolarů v likvidních prostředcích, možná udeří s tučnou pokutou, která se ale určitě nebude blížit zákonem povolené hranici deseti procent výnosů.

Thatcherismus a la Monti. Zatímco jeho spolupracovníci se probírají spisy případu Microsoft, Monti sám se soustředí na širší evropskou agendu, která je jeho srdci mnohem bližší. Hrozí, že donutí telefonní společnosti, aby zlevnily roamingové poplatky a otevřely své sítě konkurenci. Dlouholetý fanoušek fotbalového klubu Inter Milán dále vyhrožuje, že rozbije syndikáty, které v Evropě kontrolují televizní sportovní přenosy. Prošetřuje také prodej piva a automobilů. Vůbec nejdůležitější je ale patrně jeho úsilí o otevření evropského trhu s energetikou.
Před více než dvaceti lety se mladý ekonom Monti coby stoupenec volného trhu vydal do Londýna na soukromou audienci k Margaret Thatcherové. Nyní má až do konce svého funkčního období v roce 2004 možnost šířit thatcherismus po celé Evropě. A co je pravdy na spekulacích, že se pak vrhne do politiky doma v Itálii? Po závratné kariéře v hlavním městě Evropy by i na tom nejvyšším postu musel mít pocit, že si pohoršil.

MARIO MONTI

PŮVOD
Narodil se 19. března 1943 v rodině bankéře ve Varese severně od Milána.

AKADEMICKÁ KARIÉRA
V roce 1965 získal titul z ekonomie a managementu na univerzitě Bocconi. O šest let později byl jmenován profesorem monetární teorie, v roce 1989 se stal rektorem a v roce 1994 prezidentem téže univerzity. V letech 1968-1969 studoval ekonomii také na univerzitě v americkém Yale.

REFORMÁTOR
Podílel se na vzniku prvního návrhu italského zákona o hospodářské soutěži a sehrál významnou roli v reformě bankovnictví na konci 80. let.

FUNKCE V EU
Komisař pro vnitřní trh (1995–1999), komisař pro hospodářskou soutěž (1999–2004).

ZÁLIBY
Četba, jízda na horském kole, fotbalový klub Inter Milán, opery v La Scale.

Pramen: BusinessWeek

Aktivista Monti má spoustu práce… PŘÍPADY V ŠETŘENÍ:

MICROSOFT
Případ zneužívání tržního postavení se soustředí na údajné monopolní chování obřího výrobce softwaru na trhu se servery a na integraci multimediálních programů do operačních systémů. Montiho rozhodnutí se očekává v červnu. Microsoft by mohl dostat pokutu až do výše 2,5 miliardy dolarů a rovněž být nucen provést změny v operačním systému Windows.

VOLKSWAGEN
Monti usiluje o odstranění protiakvizičních překážek včetně ochranné ruky, kterou německá vláda drží nad koncernem VW. Kvůli tomuto případu se dostává do křížku s kancléřem Gerhardem Schröderem, jenž se letos připravuje na volby.

VODAFONE
Monti provedl u obřího britského mobilního operátora razii, která měla potvrdit údajné předražování služeb. Chce také, aby se telefonní operátoři otevřeli a dali své zákazníky k dispozici konkurenci.

EVROPSKÉ TELEVIZNÍ SÍTĚ
Montiho jako zaníceného fotbalového fanouška popuzuje, že jsou přenosy ze všech zápasů ligových soutěží kvůli mnohaletým televizním smlouvám připoutány k dominantním vysílacím společnostem. To podle jeho názoru omezuje konkurenci a volbu spotřebitele. Montiho rozhodnutí může ovlivnit televizní práva na olympiádu a přenosy evropského fotbalu.

COCA-COLA
Zdlouhavé vyšetřování se soustředí na obvinění, že společnost uzavírá dohody s maloobchodními firmami, aby z prodejních regálů vytlačily konkurenční nápoje. Pokuta by mohla dosáhnout stovek milionů dolarů.

Pramen: BusinessWeek

MONTI SE BRÁNÍ

WASHINGTON SI STĚŽUJE: Monti upřednostňuje konkurenci před spotřebiteli. MONTI: Nejedná se o rozpor. Větší konkurence je pro spotřebitele přínosem.

WASHINGTON: Zatímco Washington musí každý antimonopolní případ připravit pro soud, Monti jen vydá nařízení. Jeho pravomoci přitom nelze dostatečně kontrolovat a vyvažovat. MONTI: Komisař pro hospodářskou soutěž musí přesvědčit své kolegy a členské státy. Navíc ani Evropský soudní dvůr není bezzubý, i když případy se k němu dostávají celé roky po vydání rozhodnutí.

WASHINGTON: Montiho úřad je plný zapálených regulátorů-byrokratů, kteří nikdy nepracovali v soukromém sektoru.
MONTI: To sice ano, ale jsou to inteligentní profesionálové, kteří navíc s výjimkou případu GE-Honeywell vždy rozhodovali v souladu s Washingtonem.

WASHINGTON: Monti chce rozhodovat o antimonopolních případech a zavést pro ně evropské normy. MONTI: To je nesmysl. Antimonopolní opatření mají původ v Americe a navzdory občasným odchylkám se Evropa stále více přibližuje standardům USA.

WASHINGTON: Monti je proti podnikání.
MONTI: Už od dob svého působení na milánské univerzitě byl v převážně státní italské ekonomice předním zastáncem volného trhu. Pracoval v představenstvech významných firem, například Fiat nebo Generali.

WASHINGTON: Monti ignoruje ekonomické analýzy a má tendenci řídit se katastrofickými scénáři. MONTI: Proč by měl ekonom ignorovat ekonomii? Je sice pravda, že v případu GE-Honeywell vyznívaly analýzy jinak, ale v 98 procentech případů se Washington s Bruselem shodnou.

Copyrighted 2002 by The McGraw-Hill Companies, Inc BusinessWeek