Kdo může konkurovat Donaldu Trampovi v pozici nejopovrhovanějšího muže Spojených států? Jedním z mála lidí, kdo si na to troufnout může, je Martin Shkreli, pětatřicetiletý šibal s albánsko-chorvatským původem, vysokým IQ, ještě větším finančním apetitem a naprostým nedostatkem skrupulí.
Jeho neobvyklé příjmení (neobvyklé je ve Spojených státech; v Albánii, odkud pochází jeho otec, se tak jmenuje kus území a kmen, jenž je obývá) se v USA nechvalně proslavilo před necelými třemi lety, na podzim roku 2015. Jeho firma Turing Pharmaceuticals tehdy zdražila lék Daraprim, který užívají pacienti nemocní AIDS proti parazitům, ze 13 dolarů za dávku na 750 dolarů. To není překlep.
Pět tisíc procent
Americký farmaceutický průmysl není byznys pro panenky, ale pět tisíc procent zdražení přes noc dalo poklesnout nejedné čelisti. Strhla se mela. Sedmnáctého září o zdražení informoval zdravotnický web Healio; o den později se jej chopil deník USA Today. V neděli 20. září vyšel na to téma velký článek v New York Times. Respektovaný zdravotnický novinář John Carroll se v reakci na zdražení Shkreliho přes Twitter ptal, jestli může cenový skok nějak vysvětlit. „Je to skvělé obchodní rozhodnutí a pomáhá našim akcionářům,“ řekl Shkreli. „Ty jsi takový blb,“ dodal s prostořekostí, jež mu v průběhu let otevřela mnohé dveře, ať už vedly k investorům na Wall Street, nebo do věznice státu New York.
Carroll si to nenechal líbit. „Proč Martin Shkreli zvedl cenu šedesát let starého léku o pět tisíc procent? Jen blb by se ptal,“ zněl titulek jeho textu o Daraprimu. V pondělí byly Shkreliho plné noviny a nijak se s ním nepáraly. Server TechCrunch napsal, že je Shkreli „největší hovado ve farmacii“, což v tak vypjatém konkurenčním prostředí už něco znamená. I Hillary Clintonová v rozjeté prezidentské kampani řekla, že jde o zjevný příklad předražování léků a že takhle to dál nejde.
Když si jej na jaře roku 2016 pozvali na kobereček kongresmani, absolvoval výslech; když Capitol Hill opustil, cestou domů do New Yorku tweetoval, že „je těžké uvěřit, že tihle imbecilové představují vládu USA“. Twitter mu tehdy zrušil účet, ať již z obavy o vyzrazení státního tajemství, nebo o něco jiného.
Ze Shkreliho se stala svého druhu celebrita. Užíval si toho po svém: například za dva miliony dolarů koupil jedinou kopii alba hiphopové skupiny Wu-Tang Clan (vzhledem k tomu, že těleso tvoří umělci jako RZA, GZA, Ghostface Killah či Masta Killa, lze takový počin klasifikovat jako charitu na hranici sebeobětování) nebo založil softwarový startup jménem Godel Systems. K odpovědi na logickou otázku, kde na to bral peníze, se hned dostaneme.
Pramínek vlasů od Hillary
Mezitím se však sešel den se dnem a milý farmaceutický boss se dostal tam, kde si ho mnozí přáli vidět nejvíce: na lavici obžalovaných a posléze v žaláři. Letos devátého března mu soudkyně vyměřila sedmiletý trest; a to ještě může být rád, protože státní návladní požadoval let patnáct. Půl roku už má navíc odsezeno; soudkyně nařídila vazbu na podzim poté, co bizarně vypsal odměnu tomu, kdo mu přinese ustřižený pramen vlasů Hillary Clintonové.
Až sem je to jednoduché: zpovykaný mladík si myslel, že mu patří svět; dostal právem za vyučenou a basta. Pět tisíc procent, jen si to představte.
Vtip je v tom, že absurdní zdražení Daraprimu nemá se Shkreliho odsouzením vůbec nic společného. Za mříže šel za podstatně starší provinění. Prvopočátky příběhu, které k němu vedou, sahají až do roku 2000, kdy končil Hunter College High School, střední školu pro obzvlášť nadané žactvo v nóbl manhattanské čtvrti Upper East Side. Nedokončil ji pro nezájem; v posledním ročníku tam prostě přestal chodit. Mezitím měl však výsledky tak dobré, že si jej - v jeho sedmnácti letech - vybral hedgeový fond Cramer, Berkowitz and Company. Tam získal kredity nutné k obdržení středoškolského diplomu.
O tři roky později už měl v kapse titul BBA; mezitím se po vlastní ose naučil chemii tak, že dosáhl profesionální úrovně. Dokázal toho okamžitě využít. Prodal například akcie farmaceutické firmy Regeneron Pharmaceuticals a následně ji na internetových fórech tak důkladně zkritizoval (jeho odpůrci používají výrazu „pomluvil“), že její akcie citelně poklesly a u Cramerů shrábli prima zisk. Bylo vidět, že mladý Martin, syn balkánských domovníků, se neztratí.
Letadlo pana Ponziho
Už tehdy však jeho obchod nadzvedl obočí v Komisi pro cenné papíry a burzy. Nic Shkrelimu nedokázali; tento rys jeho obchodní kariéry však začal časem vyvstávat stále prominentněji. V roce 2006 si založil vlastní hedgeový fond, Elea Capital Management. V jeho čele udělal špatný obchod s Lehman Brothers. Vsadil na pokles akciového trhu a nebyl schopen ustát ztrátu, když nastal opak. Soud přiřkl Lehmanům 2,3 milionu dolarů - ale zrovna jako na zavolanou do hry vstoupila finanční krize, po níž žádní Lehman Brothers na tomto světě nezbyli. Shkreli se štěstím vyvázl.
Dál to pokračovalo podobně. Přes účet u banky Merrill Lynch vsadil Shkreli (už v novém kabátě firmy MSMB Capital) na pokles akcií firmy Orexigen Therapeutics, jíž regulátoři nepovolili uvést na trh očekávaný slibný lék. Akcie se však zotavily a Shkreli znovu neměl na srovnání manka. Začalo přituhovat.
Kongresmani grilovali i šéfa Facebooku:
Zuckerberg se v Senátu omlouval. Naznačil placenou verzi Facebooku
Druhý den grilování: Zuckerberg přiznal, že se sám stal obětí akcí Cambridge Analytica
Shkreli proto založil investiční společnost Retrophin, která se tvářila jako farmaceutická firma, ačkoli nedělala žádný výzkum a věnovala se de facto překupnictví. Na její konto vytáhl z investorů peníze, ze kterých uhradil sekeru u Merrill Lynch. Tou dobou však představenstvu Retrophinu začalo docházet, že něco nehraje, v roce 2014 jej vyhodili.
V únoru roku 2015 pak dal Shkreli vzniknout další firmě, Turing Pharmaceuticals. Jeho prvním - ačkoli pochopitelně nedeklarovaným - úkolem bylo zacelit díru, která po něm zbyla v Retrophinu. Povedlo se, protože v prvním kole financování dostal z investorů 65 milionů dolarů a na dalších třicet milionů firma získala úvěr.
Tady se příběh začíná zamotávat. V září téhož roku přišlo zdražení Daraprimu, jež Shkrelimu vyneslo pověst farmaceutické hyeny prvního řádu. Zhruba v téže době - s ročním zpožděním od vyhazovu - jej zažaloval Retrophin za to, že lhal akcionářům a způsobil jim ztráty. Pikantní je, že Shkreliho finančnické kejkle (v češtině známé jako „letadlo“, v Americe jako Ponziho schéma) akcionářům Retrophinu nakonec přinesly čistý zisk. Představa, že nebýt onoho absurdního pětitisíciprocentního zdražení, mohl by Shkreli vyváznout bez trestu, nezní nesmyslně.
Nepříjemné otázky
Příběh vykuka se zálibou v rychlých penězích pravomocným odsouzením na nějakých pár let zřejmě končí. Otázky však zůstávají nezodpovězeny. Jak je možné, že někdo se Shkreliho pověstí může získat obratem ruky přes 90 milionů dolarů pro farmaceutickou firmu, která nemá žádné know-how? Je možné jiné vysvětlení, než že investoři vědí, že na americké farmaceutické scéně se dostatečně daří subjektům, jejichž hlavní kvalifikací je bezskrupulóznost?
Další otázka je, jak je možné, že když někdo zdraží starý lék (Daraprim pochází z přelomu 50. a 60. let) na padesátinásobek, nenajde se nikdo, kdo by jej vyráběl levněji? „Krátká odpověď je, že trh je příliš malý, než aby někomu stálo za to vyvíjet Daraprim znovu,“ píše k tomu časopis Forbes. Jestli vám to zní jako selhání trhu, nejste sami.
A konečně poslední otázka, ta jde trochu v obráceném gardu. Shkreli a jeho Turing monopolizovali určitý výrobek a využili toho k radikálnímu zdražení. Nakolik je to neslýchané? Ve farmaceutickém průmyslu, ať nechodíme daleko, je to běžná věc - jen ne v tisících procent (viz graf).
A mimo svět léků to není o nic lepší. „Když můžete zvýšit cenu, aniž by kvůli tomu vaši klienti začali přecházet ke konkurenci, máte sakra dobrý byznys,“ vystihl tento postup Turingu Warren Bufiett (ačkoli mluvil o sobě a své Berkshire Hathaway). Tentýž Bufiett, který pořádá „Woodstock pro investory“, který hraje ping-pong s Billem Gatesem a leckdo (v čele s Hillary Clintonovou, a dokonce ultralevičákem Berniem Sandersem) si ho bere do úst coby vzor podnikatelské moudrosti. „Mluvíme o svých investicích s myšlenkou na monopolní příkop, který nás chrání před konkurencí,“ napsal Bufiett v dopise investorům v roce 2000, „a chceme, aby se ten příkop rozšiřoval a byl stále nepřekonatelnější.“
Výsledek je, že - namátkou - v komerčním letectví (Bufiett vlastní těsně pod deset procent všech čtyř hlavních aerolinek), v bankovnictví (Bufiett je největším akcionářem Wells Fargo a podíly má v pěti bankách velké americké šestky; v představenstvu té poslední, JPMorgan Chase, sedí jeho syn) a ve vlastnictví internetových domén (všemocná firma Verisign) korporátni zisky rostou jako ďas, zatímco zákazníci-spotřebitelé dostávají kvazi monopolním příkopem stále více po čuni. Ona nepříjemná otázka zní: V čem přesně spočívá onen propastný rozdíl v počínání moudrého investorského doyena a nejnenáviděnějšího muže Ameriky?
Přečtěte si také:
Buffett více než zdvojnásobil podíl ve farmaceutické firmě Teva
