T ě ž a ř s k ý p r ů m y s l
Světový ropný průmysl čelí velkému problému: od padesátých let nebyly ceny ropy ještě nikdy tak nízké jako letos a zároveň její produkce a skladové zásoby ve světě nikdy tak vysoké.
O víkendu skončila v jihoafrickém Kapském městě třídenní mezinárodní energetická konference, jíž byli přítomni všichni velcí aktéři ropného trhu. Zúčastnili se jí ministři energetiky zhruba ze třiceti zemí včetně Evropské unie a Organizace zemí vyvážejících ropu (OPEC). Diskuse se točila především kolem přebytku ropy na trhu a jejích kriticky nízkých cen.
Problém číslo jedna - cena
Pozorovatelé naznačili, že summit konkrétní výsledky nepřinesl. Nakonec se od něj ani neočekávaly, byl jen jakýmsi diskusním fórem před výroční konferencí OPEC, která se uskuteční koncem lis-topadu. Členské země OPEC mají k jednání na mezinárodní úrovni a k diskusím s dalšími aktéry energetického trhu pádný důvod. Jejich situace není záviděníhodná. Navzdory blížícímu se zimnímu období, které se obvykle vyznačuje růstem spotřeby ropy, je poptávka po ní nadále slabá - nabídka ji výrazně převyšuje, což vede k obrovskému tlaku na cenu.
Světová cena ropy se od loňského podzimu snížila téměř na polovinu. Na světových burzách se v těchto dnech prodává ropa Brent, která je jakýmsi barometrem cenového vývoje této suroviny, výrazně pod 13 dolary za barel. Je na nejnižší úrovni za posledních téměř deset let.
V přepočtu na české koruny stojí nyní ve světě litr ropy, která je základní surovinou pro výrobu pohonných hmot, kolem tří korun. Přitom je ovšem třeba podotknout, že případné zlevnění základní suroviny se příliš nedotkne českých motoristů. České rafinerie to vysvětlily už letos na jaře, kdy světová cena ropy začala prudce klesat, tím, že kolem 13 korun z ceny jednoho litru benzinu přichází povinně jako spotřební daň do státní pokladny. Samotné rafinerie si přirážejí prý nejméně.
Ropu na světových trzích letos nejvíce zlevnila dlouhodobě vysoká nabídka. Na světovém trhu je přebytek ropy a přitom ji země sdružené v kartelu OPEC těží stále více, aby si větším exportem kompenzovaly nízkou cenu. V posledních letech zcela ignorovaly své dohodnuté a konferencí OPEC potvrzené těžební kvóty, což vedlo spolu s dalšími faktory (např. momentálně slabou poptávkou v asijských zemích v důsledku ekonomické krize) k dalšímu pádu cen. Kamenem úrazu je ovšem to, že těžbu zvyšují i ti velcí producenti, kteří stojí mimo OPEC. Ti jako celek už loni těžili o 2,5 procenta více než v roce 1996 a letos v této praxi pokračují. Jde zejména o Norsko, Mexiko a Čínu.
Rostoucí těžba v obou táborech producentů samozřejmě vede i k nárůstu skladových zásob. Ty jsou před letošní zimou podle vyjádření Mezinárodní agentury pro energii na rekordní úrovni.
Otazníky nad těžbou
Z diskuse na summitu producentských a spotřebitelských zemí v Kapském městě vyplynulo, že země OPEC nejsou v názoru na další omezení těžby ropy příliš jednotné, i když je v sázce další pád její ceny. Většina ministrů zemí OPEC se totiž přiklání spíše jen k prodloužení dosavadní těžební kvóty, která byla odsouhlasena v červnu na 2,6 milinu barelu denně, než k jejímu dalšímu snížení. Opec, která se sejde koncem listopadu ve Vídni na své výroční konferenci, bude mít tedy zřejmě těžké rozhodování.
Prezident OPEC Saif al-Naseri, který je ministrem ropného průmyslu Spojených arabských emirátů, v Kapském městě naznačil, že je spokojen s letos odsouhlaseným omezením těžby OPEC. Její větší omezení však požadují Kuvajt, Alžírsko a Libye. Jejich ministři ropného průmyslu jsou přesvědčeni, že by nižší nabídka mohla zhroucenou cenu ropy stimulovat. Tyto členové však nenašli podporu u dvou dalších zemí OPEC - Saúdské Arábie a Venezuely. Tito dva členové, již mají při rozhodování OPEC velkou váhu, se staví k jakémukoliv dalšímu snižování produkce negativně a bez jejich souhlasu je volání po vyšších kvótách téměř marné.
Těžaři pláčou
Propad cen ropy se neblaze odráží na hospodářském výsledku řady světových ropných koncernů (potažmo na devizových příjmech producentských zemí). Nízká cena ropy výrazně ukrajuje ze zisků především těžařských společností.
Problém pociťují všichni producenti - od Norska až po Saúdskou Arábii. Ovšem jedním z nejpostiženějších je Rusko, pro které je v jeho finanční tísni export ropy, plynu a dalších surovin nenahraditelným zdrojem devizových příjmů. Z vývozu ropy pochází 60 procent těchto příjmů. Pokles cen ropy nemohl přijít pro něj v horší době. Odborníci firmy Merill Lynch odhadují, že třetina ze 140 tisíc ropných vrtů v Rusku, realizovaných šesti hlavními těžařskými společnostmi, je letos ztrátových. Za první letošní pololetí Rusko přišlo v důsledku poklesu cen ropy odhadem o půl miliardy dolarů. Ztráty jsou o to těžší, že utrpělo současně ohromné ztráty propadem světových cen dalších nerostných surovin - zlata, platiny, niklu, mědi a hliníku. Pokles cen ropy (i kovů) postihl také další země závislé na jejich exportu - Thajsko, Malajsii, Indonésii, Austrálii, Kanadu a Jihoafrickou republiku.
Do skupiny zemí výrazně postižených nízkou cenou ropy patří i Saúdská Arábie, která si v minulosti dokázala poradit už s řadou krizových situací na trhu ropy. Ovšem nyní ji kromě nízké ceny postihla současná nižší východoasijská poptávka. Jejím důležitým zákazníkem je totiž Japonsko, jehož ekonomická situace je letos špatná, což se promítá i do sníženého dovozu ropy. Navíc se Saúdská Arábie obává návratu Iráku na světový trh jako plnoprávného exportéra (po zrušení embarga), z jehož nepřítomnosti na trhu v minulosti nejvíce profitovala.
Rafinerie si mnou ruce
Lepší výsledky než těžaři mají ti, kteří kromě těžby provozují i rafinerie, a vůbec nejlépe jsou na tom čisté rafinerie, které pouze nakupují levnou ropu, zpracovávají ji a ropné produkty prodávají stále ještě výhodněji, než se na světovém trhu prodává ropa. Ceny ropných produktů totiž neklesly tak výrazně jako ceny ropy.
Podle zveřejněných údajů se zisky největších amerických ropných společností snížily za letošní první pololetí o 30 procent, ale jejich celkové finanční výsledky nejsou špatné, protože vydělaly na prodeji benzinu a motorové i topné nafty. V porovnání s rekordním rokem 1997 se rentabilita deseti největších amerických ropných společností letos v prvním pololetí snížila, ale málo - jen o 5 procent.
Podle statistických údajů uvedená skupina amerických společností vydělala 9,1 miliardy USD. Faktory, které k tomu přispěly, se dají shrnout: nízké ceny nakupované ropy, příznivější ceny ropných produktů a zrušení nadbytečných zpracovatelských kapacit v minulých letech.
Firmy, zabývající se nejen zpracováním, ale také průzkumem a těžbou, ztratily ve své většině poklesem cen ropy kolem 30 procent, ale na prodeji produktů zase vydělaly asi 35 procent (Exxon například 33, resp. +37).
Velkým ropným koncernům skutečně velice prospěla v uplynulých deseti letech restrukturalizace. V jejím důsledku realizované investice vykazují rentabilitu dokonce 12 USD na barel a řada investičních projektů stále pokračuje. Zaměstnanost v odvětví se snížila v posledních letech o desetitisíce osob.
Ropní giganti pociťují stále více potřebu restrukturalizace celého odvětví. Navíc mnozí z nich v zájmu budoucnosti přistupují k fúzím. Považují je za jednu z mála možností, jak na trhu v současnosti obstát. Příkladem je připravované spojení firem Shell a Texaco. Nizozemsko-britský ropný koncern Royal Dutch/Shell a americká společnost Texaco nedávno oznámily své rozhodnutí uzavřít dohodu o vytvoření společného podniku. Hodlají sloučit některé své činnosti v Evropě. Jejich nezastíraným cílem je zvýšit zisky v tomto konkurenčně velmi disponovaném regionu.
Definitivní podobu by měla jejich předběžná dohoda získat v polovině příštího roku. Podobná spojení nejsou nic mimořádného. Společné aktivity na evropském trhu zahájily v roce 1996 také British Petroleum a americký Mobil.
Příznivý dopad nízkých cen ropy na výsledky rafinerií potvrdil týdeníku EURO i představitel České rafinérské. Podle předběžných účetních výsledků, založených na mezinárodních účetních standardech, dosáhla letos společnost za prvních devět měsíců zisku před zdaněním 2,626 miliardy korun (proti loňským 1,951 miliardy). Jak nám sdělilo tiskové oddělení, byly přitom zisky ve třetím čtvrtletí letošního roku v porovnání s neobyčejně úspěšným třetím čtvrtletím loňského roku nižší. Pokles byl podle slov finančního ředitele firmy Barryho N. Kuminse způsoben nižšími objemy prodeje a nižšími prodejními cenami, částečně kompenzovanými nízkou cenou ropy. Nárůst zisku za devět měsíců v porovnání se stejným obdobím loni jí umožnily podle jeho vyjádření především nižší ceny ropy a vyšší provozní vytížení výrobních kapacit.
Česká rafinérská mohla na základě těchto výsledků letos investovat do nových investičních projektů téměř 900 milionů korun.
Obavy z budoucnosti
Mezinárodní energetické instituce nepočítají v nejbližších měsících s výraznějším obratem na trhu ropy a už vůbec ne ve prospěch producentů. Jak nedávno uvedli představitelé norského státního ropného koncernu Statoil, cena ropy zůstane nízká pravděpodobně až do konce letošního roku. Navíc odborné instituce již revidovaly letošní světovou spotřebu ropy směrem dolů na 1,26 milionu barelů denně, zatímco podle dřívějších prognóz měla činit 1,90 milionu barelů. Největší pesimisté počítají dokonce s pouhým 1 milionem barelů denně. Naději na zvýšení spotřeby ropy a ropných produktů a následně i jejich cen dává snad jen možnost velmi chladné nadcházející zimy, která by zvedla poptávku po ropě i po produktech z ní.
