Kombinace osobního pádu a představy, že „pokročilá západní medicína“ dokáže opravit v člověku téměř cokoli, vytvořila pilulkám štěstí ideální marketingové prostředí. Polykáme antidepresiva po hrstech a nebezpečně se vzdáváme sami sebe.
Není divu, že spolu se vzrůstajícím počtem spotřebovaných antidepresiv stoupá i počet studií – zdravotních i sociálních – o důsledcích pilulkového boomu. Toto téma zaujalo Michala Votrubu, českého dokumentaristu žijícího v New Yorku, takže v roce 2010 natočil zamyšlení nad světem ovládaným pilulkami. „Již nějakou dobu se vede debata o tom, co to vlastně deprese je,“ říká ve Votrubově snímku profesor chicagské Northwestern University Christopher Lane. „V posledních deseti letech se definice deprese velmi uvolnila, takže je dnes velmi jednoduché získat tuto diagnózu. Není potom překvapující, že nemocí náhle ,trpí‘ miliony nových pacientů. Řada z nich bere prášky, aniž by měla jakoukoli prokazatelnou potřebu je užívat.“ Film bude mít světovou premiéru na letošním festivalu Sundance v americkém Utahu, který se koná od 20. do 30. ledna.
Veselí Bulhaři, nešťastní Rumuni
Dominance pilulek nevznikla sama sebou. Americký psycholog Gary Greenberg, autor knihy „Constructing Depression“, přikládá velký význam roli psychiatrů. „Myslím, že vznikl velký nepoměr mezi tím, co se doopravdy děje v našich životech, a tím, jak se o tom uvažuje v ordinacích psychiatrů. Lékaři mají kontrolu nad tím, jak chápeme své vlastní problémy. Když popíšete své trable psychologovi nebo psychiatrovi, nechá vás vyplnit dotazník a potom vám oznámí, že máte depresi. A řekne to tónem, jako kdyby vám oznamoval, že máte cukrovku. Vaše starosti a smutky se najednou promění v nemoc a vaše uzdravení je závislé na farmakologické intervenci,“ tvrdí Greenberg.
Co se týče České republiky, podle loňského výzkumu Eurobarometr organizovaném Evropskou komisí vyhledalo v posledním roce pomoc odborníků kvůli psychickým či emočním potížím patnáct procent lidí (téměř každý sedmý Čech či Moravan). Tento výsledek řadí Česko do průměru Evropské unie, jejíž obyvatelé oproti období 2005 až 2006 zvýšili počet návštěv u psychiatra o dva procentní body. Nejvíce lidí zašlo kvůli duševní pohodě k expertům v Portugalsku a v Rumunsku (21 resp. 35 procent), nejméně naopak v Bulharsku (šest procent).
Smutná desetiletka
„Ztratila jsem zaměstnání a myslela jsem, že to zvládám dobře. Hodně jsem mluvila o smrti a brala to jako filozofické povídání. Teprve když už jsem nedokázala plnit základní povinnosti v domácnosti, uvědomila jsem si, že to se mnou jde stále níž. Začala jsem brát antidepresiva,“ píše „Damila“ na jednom z českých specializovaných webů, sloužících jako poradna pro otázky duševního zdraví.
„První dva týdny jsem se bála, že doslova zdechnu. Ke strašnému psychickému stavu mi bylo špatně i fyzicky. Pak se to začalo zlepšovat. Teprve nyní vidím, kolik jasných příznaků deprese jsem měla.“
Typickou zkušenost mladé Češky dobře znají miliony Američanů. Spojené státy zažily před pár lety „antidepresivní desetiletku“, která nastartovala pilulkový obrat: v letech 1996 až 2005 se počet Američanů užívajících některý z typů antidepresiv (viz box) zdvojnásobil, přičemž počet lidí využívajících léčbu psychiatrů, naopak klesl a dodnes klesá. Zatímco v roce 1996 docházelo 31,5 procenta uživatelů antidepresiv na psychoterapii, v roce 2005 to bylo již jen 20 procent.
Co to znamená v reálných číslech: v roce 2005 užívalo antidepresiva deset procent Američanů, což představovalo 27 milionů lidí, dospělých i dětí. Od doby, kdy byla zjištěna tato čísla, nebyl uskutečněn podobný celonárodní průzkum, ale předpokládá se, že počet uživatelů léků proti depresím, nespavosti, únavě a bolestem stále stoupá. Podle údajů amerického ministerstva zdravotnictví bylo v roce 2008 ve Spojených státech předepsáno 164 milionů receptů na antidepresiva v hodnotě 9,6 miliardy dolarů.
Spolykaná miliarda
Užívání antidepresiv zjišťoval také citovaný Eurobarometr. V Portugalsku se jimi léčí patnáct procent lidí, v České republice stejně jako v Lucembursku a na Kypru pět procent. Vůbec nejméně se k braní antidepresiv hlásili Němci a Řekové (tři procenta).
Česko nicméně podle informací Státního ústavu pro kontrolu léčiv zažívá vzestupnou desetiletku. Mezi lety 2001 a 2010 rostly objemy dodávek antidepresiv do zdejších zdravotnických zařízení od 30 milionů denních dávek až ke 146 milionům v roce 2009 (v hodnotě 1,182 miliardy korun). Za první pololetí roku 2010 výsledek činil 83 milionů dávek antidepresiv.
Antidepresivní dekáda je ale v tuzemsku snad již u konce. Spotřeba antidepresiv totiž začala klesat, jak loni v srpnu upozornil Ústav zdravotnických informací a statistik. Důvodem je prý skutečnost, že antidepresiva jsou poměrně drahá a v době krize a všeobecného šetření se lékaři a nemocnice snaží je nepředepisovat, pokud to není vyloženě nutné. Jiřina Kosová, odbornice na vážné psychické poruchy z Psychiatrického centra Praha říká, že druhým důvodem poklesu je fakt, že „se Čechům stále více dostávají do povědomí informace o jiných způsobech boje s depresí, než je pouhé polykání prášků“. „Zjišťují, že existuje také psychoterapie, psychiatrická centra a psychologické poradny,“ podotýká Kosová.
Muži na odstřel
Co se týká genderu, pilulky berou spíše ženy (odborníci jako hlavní důvod uvádějí fakt, že na rozdíl od mužů procházejí hormonálními změnami a jsou citově křehčí), sebevraždy páchají spíše muži (nechávající si problémy spíše pro sebe, což je v konečném důsledku více ohrožuje). Každý rok skončí v Evropské unii život sebevraždou kolem 55 tisíc lidí, přičemž tři čtvrtiny z nich tvoří muži. Obětí dopravních nehod automobilů je zhruba o polovinu méně.
Důležitou roli hrají regionální, sociální a kulturní podmínky. Skotská vláda například uvedla, že v loňském roce došlo k sedmiprocentnímu nárůstu užívání antidepresiv mezi Skoty, nicméně na Shetlandských ostrovech byl nárůst desetiprocentní. Psychologové to přičítají horším sociálním podmínkám na – z přírodního hlediska – poměrně drsných ostrovech.
Ještě výraznější rozdíl oznámila Royal College of Psychiatrists: v malém Severním Irsku se ročně předepíše dvakrát tolik antidepresiv než v celé Anglii. Převedeno na peníze, Severní Irové spotřebují léky za 1,11 miliardy liber ročně. „Zbavujeme se třicetiletého dědictví násilí, takže naši občané trpí mnohem většími psychologickými obtížemi než Angličané,“ říká Nicola Rooney, klinický psycholog ze Severního Irska.
Perfektní mormoni
Jestliže se v nedávných válečných zónách dá vysoký výskyt traumatických potíží předpokládat, existují i překvapení. Pokud by se někdo snažil uhodnout, který ze států americké unie vede žebříček konzumace antidepresiv, uspěl by stěží. Občané tohoto státu spolykají dvakrát tolik léků, než kolik činí americký národní průměr (reprezentovaný třeba Kalifornií) a třikrát víc než New York a New Jersey. Výsledek šokoval i obyvatele tohoto státu. Proč mormonský Utah?
První studie, které se snaží odpovědět na tuto otázku, nabízejí zajímavé odpovědi. „Ještě nevíme přesně, ale jistá podezření máme,“ říká Curtis Canning, prezident Asociace psychiatrů Utahu. „V Mormonsku existuje sociální, kulturní a náboženské očekávání, rozšířené především mezi ženami, že všechnu bolest, kterou na nás kladou strasti světa, je třeba skrýt za maskou spokojené vyrovnanosti. A na vše zlé, co k nám přichází, je třeba říct spokojené Ano. Říkám tomu syndrom Matky Sionu. Já musím být perfektní, protože paní Smithová odnaproti také všechno zvládá, a to má třikrát víc dětí než já. V Utahu se od vás zkrátka očekává, že jste šťastný. A pokud šťastný nejste, není něco v pořádku. Selháváte,“ tvrdí Canning.
Je módní být na dně
Přetvářku a skrývání potíží považuje za jeden z moderních zdrojů psychických poruch také profesor Philip Zimbardo, bývalý šéf katedry psychologie na Stanfordově univerzitě. Ve zmiňovaném dokumentu Michala Votruby vzpomíná, jak byl na pohřbu své maminky. Jeden z jeho příbuzných rozdával pozůstalým valium, a tak se ho zeptal, proč to dělá. „Abys nebyl tak rozrušený,“ odpověděl onen muž. Philipa Zimbarda to rozčílilo: „Ale já přece truchlím! Já chci být rozrušený a smutný! Právě mi zemřela matka!“
„Nemohl to pochopit,“ vysvětluje profesor ze Stanfordu, „protože celá společnost má už natolik vymyté mozky signály od farmaceutických firem. Na každý problém přece existuje nějaký lék…”
Diskuse se vedou mezi lékaři i o to, zda nejsou antidepresiva příliš nebezpečná. Výsledky studie, které byly zveřejněny v časopise New Scientist, například ukazují, že by muži užívající tyto léky mohli mít problémy s početím potomka. „Plodnost podstatné části mužů, užívajících paroxetin, může být nepříznivě ovlivněna změnami DNA spermatu,“ uvádějí podle agentury Reuters američtí experti.
Charles Barber, přednášející na Yale University a autor knihy „Comfortably Numb“, dokazuje, že antidepresiva ze skupiny SSRI otupují. „Je naprosto normální, že se naše nálada během dne neustále mění. Antidepresiva odstraňují jak hloubky, tak výšky emocí, čímž zplošťují vlnu našich afektů. Po určité době to vede k celkovému emocionálnímu otupění a s ním spojeným nezájmem o okolní svět.“
Tak či onak, během posledních deseti let zmizelo ve všech částech západního světa jakési stigma spojené s depresí do takové míry, že mezi studenty na univerzitách je zcela v pořádku být „fucked up“. Užívání antidepresiv se stalo nebezpečným módním trendem.
Máte depresi?
(Příznaky deprese podle českého Národního institutu pro duševní zdraví)
• obtížnost soustředění, zapamatování si informací, a rozhodování
• pocity viny, bezcennosti nebo bezmoci
• pocity beznaděje nebo pesimismus
• nespavost, předčasné ranní probouzení, nebo nadměrné spaní
• podrážděnost, neklid
• ztráta zájmu o koníčky, sex a veškeré dříve příjemné věci
• přejídání nebo ztráta chuti k jídlu
• přetrvávající bolesti, bolesti hlavy, křeče a zažívací potíže
• přetrvávající smutná nálada, úzkost nebo prázdné pocity
• myšlenky na sebevraždu, pokusy o sebevraždu
ANTIDEPRESIVA OD A DO Z
SSRI (Selective serotonin reuptake inhibitors)
Selektivní inhibitory zpětného vychytávání serotoninu jsou v dnešní době nejčastěji předepisovaným druhem antidepresiv. Fungují na principu inhibice zpětného vychytávání neurotransmiteru serotoninu v presynaptickém úseku neuronu, čímž zvyšují množství serotoninu na synapsi. (Předpokládá se, že jednou z příčin vzniku deprese je nedostatek serotoninu na synapsích.)
Tato skupina léčiv má mírnější nežádoucí účinky než skupina MAOI a tricyklická antidepresiva, i když se může objevit ospalost, sucho v ústech, nervozita, úzkost, nespavost, snížená chuť k jídlu a menší sexuální vzrušivost a citlivost. Některé nežádoucí účinky se mohou vytratit po upravení dávkování, ale mohou být i trvalé. Přestože SSRI jsou bezpečnější než antidepresiva první generace, nemusí být tak účinné jako léky z předchozích tříd antidepresiv.
Mezi SSRI patří:
• Citalopram (Celexa)
• Escitalopram (Lexapro)
• Fluoxetin (Prozac)
• Fluvoxamin (Luvox)
• Paroxetin (Paxil)
• Sertralin (Zoloft)
SARI (Serotonin Antagonists Reuptake Inhibitors)
Serotoninoví antagonisti a inhibitory zpětného vychytávání sertotoninu oproti předchozí skupině navíc blokují subtyp serotoninových receptorů 5HT2A, který je zodpovědný za serotoninové nežádoucí účinky, jako jsou nespavost, agitovanost a sexuální dysfunkce. Jediným zástupcem této skupiny je trazodon, který se využívá především k léčbě deprese provázené úzkostí nebo nespavostí a u sexuálně aktivních pacientů.
NRI (Norepinephrine (noradrenaline) reuptake inhibitors)
Inhibitory zpětného vychytávání noradrenalinu zvyšují množství noradrenalinu v centrálním nervovém systému. Mají pozitivní efekt na koncentraci a motivaci, působí mírně povzbudivě. Kromě vedlejších účinků běžných u všech antidepresiv mohou navíc zvyšovat krevní tlak, a proto se doporučuje jej během léčby pravidelně kontrolovat.
Mezi NRI patří:
• Atomoxetin (Strattera)
• Mazindol (Mazanor, Sanorex)
• Reboxetin (Edronax)
• Viloxazine (Vivalan)
SNRI (Serotonin-norepinephrine reuptake inhibitors)
Inhibitory zpětného vychytávání serotoninu a noradrenalinu jsou novější formou antidepresiv, která působí jak na serotoninové, tak na noradrenalinové receptory. U části pacientů mají lepší výsledky než léky typu SSRI díky duálnímu působení, vedlejší účinky jsou přitom stejné (až na riziko zvýšení krevního tlaku jako u SNRI)
Mezi SNRI patří:
• Desvenlafaxine (Pristiq)
• Duloxetine (Cymbalta)
• Milnacipram (Ixel)
• Venlafaxine (Effexor)
MAOI (Monoamine oxidase inhibitor)
Inhibitory monoaminooxidázy jsou silná antidepresiva předepisovaná po selhaní SSRI i tricyklických antidepresiv. Zabraňují odbourávání neurotransmiterů dopaminu, serotoninu a noradrenalinu. Jejich nevýhoda spočívá v kontraindikaci mezi tímto typem antidepresiv a jinými léky, ba dokonce některými druhy jídla.
Mezi MAOI patří:
• Isokarboxazid (Marplan)
• Moklobemid (Aurorix, Manerix)
• Fenelzin (Nardil)
• Selegilin (Eldepryl, Emsam)
• Tranylcypromin (Parnate)
Tricyklická antidepresiva
Tricyklická antidepresiva jsou nejstarším typem léku na depresi. Zabraňují zpětnému vychytávání neurotransmiterů (serotoninu, noradrenalinu a dalších). V současnosti se nasazují až po selhání novějších selektivních inhibitorů (SSRI, SNRI), zejména v těžkých případech deprese. Mezi nežádoucí účinky patří zvýšená srdeční frekvence, ospalost, sucho v ústech, zácpa, retence moči, poruchy vidění, závratě, zmatenost, sexuální dysfunkce. Toxicita se objevuje na přibližně desetinásobku běžné dávky, při předávkování nastává totální arytmie. Nicméně tricyklická antidepresiva jsou stále používána kvůli jejich účinnosti, a to zejména v závažných případech deprese.
Mezi tato antidepresiva patří:
• Amitriptylin (Elavil, Endep)
• Klomipramin (Anafranil)
• Doxepin (Adapin, Sinequan)
• Imipramin (Tofranil)
• Trimipramin (Surmontil)
