Menu Zavřít

Svět v roce 2016: mocní pod palbou

28. 12. 2016
Autor: Reuters

Právě končící rok vejde do dějin jako období, jež začalo proměňovat zavedené mocenské struktury k nepoznání.

Mitch McConnell není muž bezbřeze oddaný principu kompromisu. Šéf republikánské většiny v Senátu Spojených států je zvyklý vést politiku spálené země, jež se v americkém Kongresu zabydlela před zhruba dvaceti lety; s oponenty se podle jejích pravidel zachází jako s nepřáteli a dovoleno je vše, co projde. Pokud odstupující prezident Barack Obama protlačil za osm let své vlády skrz Kongres ze své plánované agendy jen relativně málo, je to více práce McConnellova než kohokoli jiného.

Panamské dokumenty
Třetího dubna to vypadalo jako opožděný apríl – Mezinárodní konsorcium investigativních novinářů začalo zveřejňovat dokumenty panamské právnické firmy Mossack Fonseca, z nichž plyne, jak superboháči tohoto světa dokážou držet svá jmění mimo dosah daňových úřadů. Celkem tak spatřilo světlo světa 11,5 milionu dokumentů o 214 488 offshorových subjektech, jejichž majiteli jsou světoví politici, byznysmeni, herci, sportovci – na koho si vzpomenete. Výraz „za vodou“ dostal nový přesnější význam.

Minulé pondělí však mluvil senátor z Kentucky neobvykle smířlivě. Na tiskovce pravidelně pořádané na Capitol Hillu přitom byla řeč o tématu nad jiné ožehavém: má Senát sestavit zvláštní výbor na vyšetřování ruských hackerských útoků na prezidentskou kampaň Hillary Clintonové, či nikoli? „Rusové nejsou naši přátelé,“ řekl McConnell novinářům, „Vyšetřování hackerských útoků na americkou demokracii se ale nesmí stát předmětem stranického boje. Zpravodajský výbor Senátu by měl být schopen šetření zvládnout.“

Od Kima po Leicester
Severní Korea provedla v lednu a září dva jaderné výbuchy, přičemž alespoň o prvním z nich tvrdila, že testoval vodíkovou bombu. I to může být pravda. – Japonsko se zřeklo pacifistické doktríny a „jeho armáda se vyrovná těm nejlepším na světě“, jak řekla tokijská vláda. – Brusel, Nice, pákistánský Láhaur a Istanbul byly dějišti nejkrvavějších útoků radikálních islamistů. – Evropská unie si vyšlápla na Google; přinutila Irsko, aby od americké firmy vybrala 14 miliard dolarů na daních. – Leicester City vyhrál anglickou fotbalovou ligu, ačkoli jeho rozpočet dosáhl sotva pětiny rozpočtu nejbohatších klubů. I ve fotbale platilo, že dnešní suverénní pozice se může přes noc proměnit v podřízenou.

Absence obvykle útočné, manichejské jednoznačnosti v McConnellově projevu měla jednoduchý důvod. Po volbách, jež daly jeho partaji kontrolu nad Bílým domem i oběma komorami Kongresu, to zní nelogicky – ale Republikánské straně i jemu osobně teče do bot.

Ruská stopa

V září seděl McConnell v Capitolu se svými kolegy z vedení Kongresu v místnosti zabezpečené proti odposlechům, určené pro jednání podléhající nejvyššímu stupni utajení. Poslouchal ředitele CIA Johna Brennana a jeho lidi, jak potvrzují, co se do té doby říkalo neoficiálně: že nabourání serveru v ústředí Demokratické strany během primárek a následné zveřejnění citlivých údajů na serveru WikiLeaks.org mají na svědomí Rusové. Cílem útoku mělo být „narušení důvěry v americkou demokracii a volební systém“.

Pinocchio Zuckerberg
Je to oficiální: sociální síť Facebook lže, jako když tiskne, tedy posílá messengerem. CEO Mark Zuckerberg nejprve slíbil průlom v oblasti virtuální reality; žádný nepřišel. V létě vyšlo najevo, že firma účtuje klientům dvě vteřiny zhlédnutí reklamního videa stejně jako minutu, ačkoli výslovně tvrdila opak. V listopadu zveřejnily úřady informaci, že při červnovém premiérovém letu se internetový dron Facebooku rozbil na kousky, ačkoli firma řekla, že let proběhl bez závad. A když se zjistilo, že facebookové falešné zprávy patrně pomohly rozhodnout americké prezidentské volby, řekl Zuckerberg, že „to není problém“.

Donald Trump, jehož kampaň tehdy na Clintonovou výrazně ztrácela, skandál prezentoval jako chybu své oponentky. Svěřte osud země do rukou někoho, kdo neumí zabezpečit ani vlastní e-mail, a straně, která si nechá jen tak ukrást klíčová data, zněl jeho argument. „Rusové, Číňané, pojďte si pro zprávy,“ vyzval svou typicky neuhlazenou nadsázkou cizí mocnosti k politické špionáži. Také McConnell při zářijové schůzce se šéfy CIA vyjádřil pochyby o důležitosti ruské stopy.

McConnellovo mlčení. „Vyšetřování hackerských útoků na americkou demokracii se nesmí stát předmětem stranického boje,
„Vyšetřování hackerských útoků na americkou demokracii se nesmí stát předmětem stranického boje. Zpravodajský výbor Senátu by měl být schopen šetření zvládnout,“ prohlásil šéf republikánské většiny v Senátu Mitch McConnell (Zdroj: Reuters)

Nadsázka ani pochyby však nebyly namístě. Na konci druhého prosincového týdne už bylo všechno jinak. Z Trumpa outsidera se od září stal čerstvě zvolený prezident; kyberbezpečnostní incident, nad nímž by v případě vítězství Clintonové asi leckdo mávl rukou, se proměnil v otázku nejvyšší důležitosti.

Když Brennan a spol. mířili z Langley na Capitol Hill tentokrát, nesli s sebou těžkotonážní novinu: namísto úmyslu narušit důvěru voličů ve volební systém měli Rusové podle analýz CIA chtít rovnou Trumpovo vítězství. Této verzi nasvědčuje i fakt, že během primárek se hackeři stejným způsobem nenabourali jen do serveru ústředí Demokratické strany, nýbrž i ke konkurenčním republikánům (jak to přesvědčivě popsal deník The Washington Post). Rozhodli se však vynést na denní světlo pouze svoji demokratickou kořist; republikánská data zůstávají dodnes nezveřejněna.

Válka v Sýrii
Právě když tyto řádky minulý týden vznikaly, přišla ze Sýrie zpráva, že jednotky syrské armády převzaly od vzbouřenců poslední části (mezitím docela zdevastovaného) města Aleppo. To může znamenat symbolický začátek konce krvavého konfliktu, jehož aktéry jsou syrský režim prezidenta Bašára Asada, Islámský stát, syrští Kurdové a ostatní protiasadovská opozice. V ohni nepřehledného konfliktu měly svá želízka také Spojené státy, Turecko, Írán a Rusko. Právě Putinova podpora Asadovu režimu se ukázala jako rozhodující. Americká podpora povstalcům vyšuměla tam, kde začala, tedy do ztracena.

Nakolik hackerský útok ovlivnil výsledek voleb, bude už navždy předmětem spekulací. Ale jít do nejvyššího voleného úřadu USA s tím, že jste preferovaným (v lepším případě), či dokonce aktivně podporovaným kandidátem Kremlu – to na sobě nechce nechat ani tak neortodoxní politik, jakým je Donald Trump.

Však také zvolený prezident neváhal a pustil se podle svého zvyku do prvního cíle, jenž se mu namanul. Tentokrát to byla CIA. „Jsou to ti samí lidé, kteří říkali, že Saddám Husajn vlastní zbraně hromadného ničení,“ poslal Trump do světa přes svůj oblíbený Twitter vzkaz, že CIA se nedá věřit. Vzhledem k tomu, že lepší zdroj citlivých zahraničních informací coby prezident mít nebude, vystavuje se takové konání nařčení z nemoudrosti.

Samba, samba
Brazílie absolvovala mimořádně pestrý rok – a není řeč o karnevalu. Nejprve vyšlo najevo, že se stále více Brazilců rodí s malými hlavami kvůli nákaze virem zika. Následně do země přicestovaly miliony lidí na olympijské hry. Mezitím více než polovina poslanců zuřivě neoblíbeného parlamentu čelí obvinění z korupce; z téhož důvodu odstavila ústavní žaloba od moci podobně zuřivě neoblíbenou prezidentku Dilmu Rousseffovou. Do jejího křesla usedl viceprezident Michel Temer, jenž je – hádáte správně – zuřivě neoblíbený a čelí obvinění z korupce.

Nesmyslná volba

Pro McConnella to značilo nemožnou volbu. Může se postavit za Trumpa (jímž pohrdá, protože není na jeho vkus dostatečně principiálně konzervativní), a usnadnit si tak pozici při prosazování republikánských programových priorit. To by ovšem znamenalo zcela zpochybnit práci CIA, notabene ve vztahu k Rusku. Něco takového jde velké části veřejnosti zcela proti srsti – a konzervativním republikánským jestřábům, jako je McConnell, dvojnásob. (Přičtěme k tomu pikantní fakt, že oficiální verze FBI o úmyslu Rusů přímo pomoct Trumpovi nemluví. Můžeme spekulovat o tom, nakolik tradiční řevnivosti mezi CIA a FBI ještě nahrává skutečnost, že zatímco Brennan přišel do čela CIA jako člen Obamovy administrativy, šéf FBI James Comey je republikán.)

Donald J. Trump
Američané osvědčili, že mají smysl pro humor – 8. listopadu si do čela své republiky namísto politika zvolili prostořekého televizního kašpara, o němž je řeč v hlavním textu. Jestli to je doopravdy taková legrace, se ještě uvidí.

Druhá možnost je podobně nevábná: šéf republikánských senátorů může vyhovět demokratickému požadavku na vytvoření zvláštního vyšetřovacího výboru. Zajistí tak svému prezidentovi (a potažmo vlastní straně) na dlouhé měsíce, ne-li roky přísun negativní publicity.

Demokraté to pochopitelně vědí stejně dobře jako McConnell, pročež začali vytvoření zvláštního vyšetřovacího výboru požadovat velmi nahlas. Harry Reid, šéf senátní demokratické menšiny, dokonce zašel tak daleko, že začal tvrdit, že má důkazy o Trumpově vědomé spolupráci s Moskvou.

Twitter, Yahoo, Theranos…
Vítězství a výhra nešly ruku v ruce ani pro kdysi nadějnou sociální síť Twitter. Ačkoli třeba nově americký prezident komunikuje takřka výhradně přes Twitter, firma nedokázala publicitu zúročit a marně shání kupce. Postupně od ní letos dali ruce pryč zájemci jako Google, Salesforce i Comcast. Podobně jsou na tom třeba Yahoo! nebo výrobce technologie na rozbor krve Theranos. Rok 2016 byl tvrdý i v Silicon Valley.

Reida je třeba brát s rezervou; k faktům má podobný vztah jako Trump sám. Právě tak dobře jako Trump však ovládá i hru na „není šprochu, aby na něm nebylo pravdy trochu“, takže ví, že vyšetřování bez ohledu na svůj faktický výsledek nového prezidenta poškodí.

Americké úspěchy
Byla-li řeč o americkém ústupu z pozic, neplatilo to bez výjimky. Prezident Barack Obama uspěl při vyjednávání s Íránem ohledně omezení jeho jaderného programu. Společně s dalšími zeměmi přiměl Peking k uzavření pařížské smlouvy o regulaci počasí. A konečně podstatným způsobem uvolnil vztahy mezi USA a Kubou, jakkoli nebylo v jeho možnostech zcela uvolnit letité americké obchodní embargo. Jeho smůlou je, že Donald Trump slíbil všechny jmenované výdobytky zrušit. (Což může, ale také nemusí být pravda.)

Vzpoura volitelů

A aby to McConnell měl ještě těžší, k demokratickému volání po vytvoření výboru se připojili i dva prominentní republikánští senátoři Lindsey Graham a John McCain. To nejsou lidé, kteří se nechají snadno svázat partajní disciplínou, zejména když jde o Trumpa, o němž si ani jeden nemyslí nic pěkného.

Auta bez řidiče
Globální provozovatel elektronicky řízené kvazi taxislužby Uber zaznamenal úspěch, když v americkém Pittsburghu uvedl do provozu první automaticky řízená auta (jak to pomáhá tamním řidičům, kteří si chtějí přivydělat, což má být jedním z přínosů takzvané sdílené ekonomiky, je druhá věc). Zároveň si ovšem Uber musel sbalit fidlátka v Číně, kde jej vyštípal konkurent Didi (za pomoci nepatriotické miliardové investice od Applu).

McConnellovi proto nezbývá než mlžit, jak činí například v citátu z úvodu tohoto textu. Nemůže se podle svého obvyklého černo-bílého vzorce postavit na jednu stranu a druhou prohlásit za čiré zlo; potřebuje obě. Nemůže se přitom utěšit nadějí, že se mu podaří podle vzoru někdejšího (západo)německého spolkového kancléře Helmuta Kohla konflikt „vysedět“, tedy nedělat nic a počkat, až aféra vyšumí. Na to je Trump příliš konfliktní a ruská hrozba příliš viditelná (což platí bez ohledu na její reálnou intenzitu).

Tím trable nekončí. Prezident Obama si vyžádal podrobnou zprávu o hackerských útocích. Šetření povede jeho šéf pro národní bezpečnost James Clapper a výsledek má dodat v šibeničním termínu – do 20. ledna, kdy Obama v Bílém domě končí. Zároveň však na prezidenta začali tlačit demokratičtí senátoři, aby ještě předtím odtajnil detaily poslední zprávy CIA a dal je k dispozici buď rovnou veřejnosti, nebo alespoň volitelům, jejichž hlasy mají 6. ledna oficiálně rozhodnout o příštím prezidentovi USA.

Brexit
Britové si 23. června odhlasovali, že nadále nechtějí být součástí Evropské unie. Získali tím kontrolu nad tvorbou vlastních zákonů – ovšem s výjimkou těch, které se nelíbí Evropské unii. Zejména pak ne těch, na kterých Britům záleží, to jest takových, které by omezovaly imigraci na ostrovy. Jinak Brusel Londýnu zatrhne přístup na jednotný evropský trh. Vítězství nemusí vždy být totéž co výhra.

Někteří republikánští volitelé se již nechali slyšet, že jejich hlas pro Donalda Trumpa není samozřejmostí. V praxi volitelé odevzdávají své hlasy tak, jak jim výsledky voleb v jejich státech velí, ale podle zákona mají právo hlasovat, jak se jim zlíbí. Za normálních okolností je tento úkon formalitou, ale k normálním okolnostem má současná situace daleko.

Vzájemné oslabení

Když to celé sečtete, vyjde vám nepěkný obrázek. Republikánská strana po volbách obsadila takřka veškerý mocenský aparát: má pod kontrolou obě komory Kongresu, většinu guvernérů jednotlivých států Unie, Bílý dům a zanedlouho i Nejvyšší soud, byť nepřímo. To by teoreticky mělo odstranit letitý problém ve spolupráci jednotlivých složek státní moci, především exekutivy a legislativy; namísto toho jejich vzájemná nevraživost a nejistota obecně pokud možno ještě rostou.

Peníze. Jaké peníze?
Na finanční trable lze jít od podlahy. V Zimbabwe se začalo platit dluhopisy denominovanými v amerických dolarech. Protože však každý v zemi ví, že vláda žádné dolary nemá, nastoupily nové dluhopisy okamžitě po vydání cestu starých zimbabwských dolarů; ty přestaly platit ve chvíli, kdy nové emise bilionových bankovek ani nezaplatily inkoust na své vlastní vytištění. Obrácený gard zvolili Indové. Vláda v listopadu přes noc zakázala platit bankovkami v hodnotě 500 a tisíc rupií s oficiálním vysvětlením boje proti korupci. Namísto nich vytiskla bankovky nové v hodnotě 500 (!) a dva tisíce rupií, s nimiž lze patrně korumpovat jen obtížně.

Volební rok zdecimoval demokraty, ale republikány nepovznesl. Na jeho konci je naopak patrné oslabení obou partají podobnou měrou. Vyšlo najevo, jak snadno jsou obě zranitelné útokem politického amatéra, nemajíce ve svých řadách politiky dostatečného kalibru. Ukázalo se také, jak snadno zranitelné jsou elektronickým útokem zvenčí. A když už k napadení došlo, vyšla najevo i jejich neschopnost hledat společnou řeč, jako tomu bylo třeba v dobách studené války. Namísto toho hledaly možnosti, jak útoků využít k oslabení svého vnitropolitického soupeře.

Životaschopnost amerických mocenských struktur je klíčová nejen pro Spojené státy samotné, nýbrž především pro uspořádání světa známé jako Pax Americana, mír po americku. Oslabení základních nositelů politického obsahu těchto struktur s sebou logicky nese i jejich oslabení v mezinárodním kontextu. Rozrušování stávajících vzorců moci se však v roce 2016 neomezilo na USA; bylo leitmotivem – jednou vítaným, jindy hrozivým – uplynulých dvanácti měsíců po celém světě (viz boxy).

Turecký car
Patnáctého července se část velení turecké armády pokusila zbavit moci prezidenta Erdogana. Prezident si zapnul iPhone, promluvil k národu a do několika hodin puč odrazil. Od té doby vládne jako na steroidech; domácí (skutečnou či domnělou) opozici nechal pozavírat a v mezinárodním měřítku dokončil geopolitický obrat země příklonem k Rusku. Evropská unie formálně pozastavila jednání o přijetí Ankary, beztak již dávno zamrzlá. Čistý výsledek? Ztráta důležitého spojence Západu. Turecký prezident Erdogan
Apple vs. FBI
V únoru řešily americké soudy pozoruhodný spor: FBI požadovala po firmě Apple, aby sestrojila software, jímž by FBI mohla obejít heslo iPhonu, jenž patřil mrtvému teroristovi. Šéf Applu Tim Cook to rezolutně odmítl a vypadalo to, že mu gesto odporu projde. Než však došlo na soud, kdosi pomohl lidem z FBI řečený iPhone odblokovat. Pointa? Máme na vybranou: buď bude mít vláda na lusknutí prstů přístup ke všemu, co jsme zač, nebo budou takový přístup mít jenom korporace i bez luskání.  Apple vs. FBI

Příští rok se rozhodne, zda si Evropa udrží svoji unii, mír a prosperitu. Čtěte více:

Rok zlomu. Evropské politiky čeká zátěžový test

MM25_AI

Vojenská přehlídka v Moskvě


  • Našli jste v článku chybu?