Výrobce fotografických přístrojů Emil Birnbaum patří mezi méně známé prvorepublikové podnikatele. Zda se hlásil k české, nebo německé národnosti, není už dnes jasné. Jisté je jen to, že působil výhradně na území Čech. V severočeském Rumburku a poté v Praze.
Emil Birnbaum Výrobce fotografických přístrojů Emil Birnbaum patří mezi méně známé prvorepublikové podnikatele. Zda se hlásil k české, nebo německé národnosti, není už dnes jasné. Jisté je jen to, že působil výhradně na území Čech. V severočeském Rumburku a poté v Praze.
Jedenáctitisícové město Rumburk leží v nejsevernějším výběžku České republiky. Původně vzniklo jako „tržní město“ na takzvané Solné stezce, na kterou se později napojily další obchodní cesty – Lipská a Kamenická. Za průmyslové revoluce v 19. století se zde dařilo hlavně textilní výrobě, na okraji města ale vzniklo i několik dalších zajímavých podniků.
U dnešní silnice číslo 9, vedoucí z Rumburku do Varnsdorfu, se jeden takový nachází. Na samém konci města po levé straně stojí vila a tovární objekt bývalé firmy Emil Birnbaum. Fungovala v letech 1903 až 1945 a specializovala se na výrobu fotografických přístrojů.
Cesta do Rumburku Její zakladatel Emil Birnbaum se narodil roku 1877 v Lobči u Mnichova Hradiště. Původem byl Čech, o jeho národnosti jsou ale dodnes spory. Byl dvakrát ženatý a obě manželky i syn Kurt se hlásili k Němcům. Vztah k fotografii získal Birnbaum již v dětství. Jeho rodina vlastnila patenty na fotografické přístroje i patent na elektromagneticky ovládanou závěrku (tento princip se používá dodnes). První dílnu na výrobu vlastních fotoaparátů si mladý podnikatel otevřel roku 1903 v Dolním Maxově (tehdejší Untermaxdorf), ležícím asi tři kilometry od Josefova Dolu v severních Čechách. Po několika letech přesídlil do středočeských Doks, roku 1917 se ale definitivně usadil v Rumburku (na jeho předměstí v Horním Jindřichově). Zakoupil zde malou továrnu, rodinný dům, pole a cestu. Firma dostala název „Fotozávody Emil Birnbaum Rumburk“ (německy Photowerke Emil Birnbaum Rumburg). Kopie slavných značek Podnik nabízel kromě fotografických přístrojů také samostatné objektivy, závěrky a vše potřebné k fotografování, vyvolávání, kopírování, zvětšování a úpravě fotografií. Již ceník z roku 1912, kdy firma sídlila ještě v Doksech, obsahuje celkem 65 druhů zboží a v následujících letech se tento počet ještě zvýšil. V katalogu měla firma téměř všechny tehdy známé fotoaparáty. Jako jedna z mála nabízela dokonce i velmi vzácný fotopřístroj Roland, vyznačující se na svou dobu velmi dobrou světelností. Je však nepravděpodobné, že by Birnbaum všechny jeho součástky sám vyráběl. Spíš se zdá, že si nechával jednotlivé komponenty dovážet odjinud a ve firmě většinu aparátů jen kompletoval. Z plagiátorství si ovšem příliš těžkou hlavu nedělal (ostatně jako většina tehdejších výrobců). Komponenty i celé fotoaparáty běžně označoval svými názvy a vydával je za vlastní. Fotoaparáty na míru Existovaly ale také výrobky, které skutečně zkonstruoval Birnbaum sám, a nebyly kopií žádné cizí značky. Zpočátku to sice byly jen jednoduché přístroje z lepenky či ze dřeva, postupně se však mezi nimi objevily i kvalitní výrobky. Nejlepšími vlastními fotoaparáty firmy byly takzvané Perforety a Super-Perforety. Jednalo se o kamery s originální konstrukcí, jejichž funkce se neustále zlepšovaly. První Perforeta vznikla roku 1934 a stejně jako pozdější typy byla vyrobena z kovu a potažena kůží. Podobně ostatně vypadaly i další přístroje vlastní konstrukce, kterými byly Embirflex, Karobox, Fotola, Dupleta či Citoklap. Objektivy a závěrky ke kamerám byly různých značek, podle možností firmy a přání zákazníků. V ceníku z roku 1928 Birnbaum doslova uvádí: „Své komory dodávám s kteroukoliv optikou žádanou“. Proto je téměř nemožné najít dva naprosto stejné fotoaparáty rumburské firmy. Většina fotopřístrojů byla montována přímo „na míru“ a vyráběla se jen v malých sériích. Nucený odchod do Prahy Do slibného rozvoje firmy výrazně zasáhl rok 1938. V důsledku připojení českého pohraničí k německé říši musel Emil Birnbaum Rumburk opustit. Celou výrobu přesunul do Prahy, kde již předtím vlastnil fotoobchod v pasáži Rokoko na Václavském náměstí. Nové výrobní prostory našel v Nitranské ulici číslo 14 na Praze 2 (nedaleko náměstí Jiřího z Poděbrad). Jednalo se však pouze o malou továrničku v zadním traktu velkého obytného domu. Původní podnik v Rumburku zůstal nevyužitý a později se změnil jen ve sklady a garáže. Birnbaum se nicméně nevzdal a ve výrobě fotoaparátů nadále pokračoval. Oficiální objednací adresy měl pro Čechy v pasáži Rokoko a pro Německo v Seifhennersdorfu (městečku sousedícím s Rumburkem). V ceníku z roku 1941, který je v podstatě shodný se staršími katalogy, nabízela firma stále širokou nabídku fotoaparátů i pří- slušenství. Konec s tajemstvím Po roce 1939 byla ale výroba fotopřístrojů velice obtížná. Nedostatek materiálu, objektivů i závěrek značně komplikoval chod firmy. Birnbaum se snažil podnik udržet za každou cenu a pro fotografující veřejnost dokonce napsal propagační příručku „Praktický fotoamatér“. Konec druhé světové války ale přesto podnik smetl. Není dnes jasné, zda byla výroba ukončena ještě před rokem 1945, nebo až po něm. Firma byla ale jako německý majetek ihned po osvobození znárodněna a zrušena. O dalším osudu Emila Birnbauma nejsou žádné zprávy a jeho poslední roky tak zůstávají zahaleny tajemstvím. Byl bezpochyby odvážným a houževnatým podnikatelem, který se dokázal prosadit i proti silné zahraniční (zejména německé) konkurenci. Zajímavé je, že obstál i v dobách, kdy se mnozí větší i známější výrobci fototechniky slučovali nebo dokonce zanikali. Značka Birnbaum je tak dodnes oblíbenou a vyhledávanou relikvií všech sběratelů fotoaparátů či kuriozit. Emil Birnbaum (*1877)**
Českoněmecký podnikatel Emil Birnbaum se narodil 26. srpna 1877 v Lobči u Mnichova Hradiště. Vztah k fotografii získal již v dětství. Jeho rodina sice podnikala hlavně ve výrobě kartonáže, vlastnila ale také několik patentů na fotografické přístroje.
Vlastní firmu si Birnbaum založil roku 1903 (v pouhých 26 letech). Po krátkém působení v Dolním Maxově a Doksech se roku 1917 usadil v severočeském Rumburku, kde zakoupil vilu a továrnu. Výrobu postupně rozšiřoval, takže měl za čas v nabídce desítky fotoaparátů. Roku 1938 se musel kvůli záboru českých hranic přesunout do Prahy, kde pokračoval s podnikáním. Situace se ale neustále zhoršovala, až roku 1945 výroba ustala.
Emil Birnbaum byl dvakrát ženatý – obě jeho manželky i syn byli německé národnosti. Také on sám se zřejmě hlásil k němectví, po osvobození republiky proto přišel o veškerý majetek. Kdy a kde zemřel, není známo.
