Světová dvojčata

Spojené státy potřebují Evropu, Evropská unie USA

Kdyby byli dnes ve svých funkcích bývalý americký ministr zahraničí a poradce pro bezpečnost Henry Kissinger a bývalý něměcký ministr zahraničí Hans-Dietrich Genscher, vládla by mezi oběma zeměmi v oblasti zahraniční politiky nebývalá shoda. Alespoň takový dojem mohli získat účastníci konference Europa Forum, kterou ve Vídni uspořádala Bank Austria Creditanstalt, a na které oba zmínění političtí matadoři vystoupili. Konference se zúčastnili i další významní hosté. Jedním z nich byl například nositel Nobelovy ceny za ekonomii Robert A. Mundell.

Staří známí.

“Evropa a Spojené státy jsou partnery již nějakých padesát let. Role Evropy není a nemá být v nijakém protikladu nebo rozporu vůči roli Spojených států,“ řekl Kissinger. I přes veškeré rozdíly mají prý Evropa a USA společné cíle a osud. Jak do této úvahy zapadají současné rozpory? „Evropa má samozřejmě mít možnost s námi nesouhlasit, avšak bylo by velkou chybou stavět Evropu na principu negativního vymezování se vůči Spojeným státům,“ vysvětluje Kissinger. Vztah USA a Evropy pokládá za oboustranně nejdůležitější, a to nejen v ekonomické oblasti. Hans-Dietrich Genscher na téma evropsko-amerických vztahů poznamenal, že neexistuje žádná jiná země, která je Evropě blíže než Spojené státy. „Zkrátka se vzájemně potřebujeme. Kdo jiný má potenciál pro vytvoření stabilního prostředí než právě země Evropské unie a Spojené státy?“ doplnil. Evropa by si prý nikdy neměla stěžovat, že USA jsou příliš silné. „Nemáme příliš mnoho USA, ale máme příliš málo Evropy. Je naším úkolem toto změnit,“ konstatoval bývalý německý ministr zahraničí na závěr svého vystoupení. Pomohla by společná zahraniční politika? „Jako Američan bych to velice uvítal,“ konstatuje Kissinger. Jeho starý citát „…jaké je telefonní číslo Evropy?“ naráží na fakt, že není možné zavolat na konkrétní místo, kde je vše pod kontrolou. Zdá se, že ani Genscher by nebyl úplně proti.

Hurá euro.

„Nové členské země Evropské unie by měly přijmout euro co nejdříve poté, co splní patřičná kritéria,“ uvedl americký ekonom Robert A. Mundell, který získal Nobelovu cenu za ekonomii především za své práce v oblasti mezinárodní ekonomie a za rozpracování teorie optimálních měnových zón. Z akademického hlediska lze Mundella považovat za otce společné evropské měny. Jeho dítěti se dnes daří více než dobře a parita kursu euro:dolar jedna ku jedné, která je mnohými považována za optimální, byla dávno prolomena ve prospěch eura. V komentáři k aktuálnímu vývoji Mundell upozorňuje, že Evropa nesmí sklouznout k přílišné centralizaci, musí prosazoval volný trh a dodržovat fiskální disciplínu. To se týká i nových členských zemí. „Dokážu si dobře představit, že v roce 2007 vstoupí do měnové unie Slovinsko a některé další země,“ říká Mundell. Je názoru, že v následujících dvou letech by měla vstoupit i Velká Británie, protože nestabilita vzájemného kursu eura a dolaru jí ubližuje. Právě vztah uvedených dvou měn považuje Mundell za extrémně důležitý a navrhuje, aby byl adoptován určitý mechanismus pro řízení kursu euro:dolar. „V letech 1999 až 2001 bylo euro příliš slabé a teď je zase příliš silné,“ konstatuje Mundell. Když přibližně před rokem poskytl rozhovor týdeníku EURO (EURO 24/2002), zabýval se i konceptem světové měny a toto téma načrtl také ve Vídni. „Jejím základem by se mohla stát reformovaná jednotka SDR (umělá měna používaná Mezinárodním měnovým fondem, složená z koše nejdůležitějších světových měn – pozn. red.) a jako podkladové měny by mohly figurovat dolar, euro a jen,“ řekl profesor Mundell.

Jsme v čele.

Středoevropský region prožívá období nadprůměrného růstu a rozvoje, i když se to leckomu v Česku může zdát neuvěřitelné. Čísla prezentovaná hlavní ekonomkou Bank Austria Creditanstalt Marianne Kagerovou však hovoří jasně. V období let 1997 až 2002 vzrostl hrubý domácí produkt v eurech na hlavu u budoucích členských zemích o 59 procent, zatímco oblast eurozóny vykázala ve stejném období růst pouze o 17 procent. Česká republika se přitom drží ve středu, v čele jsou tři pobaltské státy. Další výhled zůstává optimistický, inflace nízká a růstový potenciál relativně vysoký. Konferenci pořádající Bank Austria Creditanstalt, respektive HVB Group, neprezentovala tyto údaje jen tak náhodou. Bankovní skupina má totiž prakticky ve všech zemích střední a východní Evropy své zastoupení. V České republice je HVB čtvrtou největší bankou a podobné postavení má i v mnoha dalších zemích regionu. Nabízí se proto úvaha, že díky síle oblasti, ve které banka působí, se stává i ona sama atraktivnější pro investory, a to nejen pro drobné. Proslýchá se, že v mezinárodních bankovních vodách začala pátrat například největší finanční skupina světa Citigroup. Vzhledem k problémům v Německu by se tamní banky daly teoreticky pořídit relativně „levně“.