USA
Že světová ekonomika nespadla do hluboké krize, jak se toho ještě loni na podzim mnozí ekonomové po finančních kolapsech v Asii a potom v Rusku oprávněně obávali, za to vděčíme hlavně Spojeným státům. Jejich rozjeté národní hospodářství, k teré produkuje přibližně pětinu světového hrubého domácího produktu, nepřibrzdil ani poslední náznak hrozby vzestupu inflace.
Spojené státy prožívají nebývalý hospodářský boom. Tempo růstu jejich HDP se vyhouplo v roce 1992 nad dvě a v roce 1996 nad tři procenta. V posledním loňském čtvrtletí činil meziroční přírůstek HDP dokonce šest procent. V minu lém týdnu oznámený vzestup o 4,1 procenta je sice podstatně menší, ale i tak vysoce přesahuje tempo v Evropské unii (meziročně 2,2 procenta v loňském čtvrtém čtvrtletí).
Úctu však nevzbuzuje pouze již dlouho trvající vysoká dynamika amerického produktu. Míra nezaměstnanosti se v USA nyní pohybuje jen mírně nad čtyřmi procenty, což je nejméně za téměř tři uplynulá desetiletí (letos v březnu činila 4,2 %). Inflace v dubnu byla 2,3 procenta. Pro srovnání uveďme, že v Evropské unii bylo v březnu bez práce 9,6 procenta práceschopného obyvatelstva, ale při nižší inflaci než ve Spojených státech (1,2 % v dubnu).
Jednu z obav o budoucí vývoj americké ekonomiky nicméně vzbudila již uvedená dubnová inflace na úrovni 2,3 procenta, respektive její srovnání s 1,7 procenta z března. Mnohým ekonomům se totiž zdá, že to je náznak dynamizace růstu spo třebitelských cen. A právě proto byla nedávno velká pozornost upřena k tomu, jak bude na toto číslo reagovat americký Federální rezervní úřad v čele s předsedou Alanem Greenspanem.
Úřad, který plní v rámci Federálního rezervního systému (Fed) základní funkce centrální banky, totiž loni na podzim snížil z obav o nedostatek úvěrů po ruské finanční krizi ve třech krocích základní úrokovou sazbu o tři čtvrtiny proc entního bodu na nynějších 4,75 procenta. Teď se ale mnohým ekonomům zdá, že by se sazba měla zvednout. Alan Greenspan, který spolu s odcházejícím ministrem financí Robertem Rubinem patří k otcům nynějšího „amerického hospodářského zázraku , však ponechal 18. května sazbu beze změny.
Je docela možné, že dubnové číslo jen „uletělo a neznamená změnu trendu. Stejně tak je ale možné, že bylo vážným reálným signálem. Tuto hádanku rozluští až údaj o květnové inflaci, který bude k dispozici v červnu. Jestliže se změna trendu potvrdí, bude muset Greenspan reagovat tvrději, než jak by to jinak asi udělal v květnu. Vyšší americká základní úroková sazba se pak vzhledem k váze ekonomiky přeleje přímo nebo v důsledcích do ostatního světa včetně Evropy a České republiky.
Mnohým národohospodářům zůstává nad nynějším velmi dobrým vývojem ekonomiky USA rozum stát. Kupříkladu profesor ekonomie Paul Krugman z prestižního Massachusettského technologického institutu přiznal agentuře Reuters, že pro něj je to „záhada . Přitom zdůraznil zejména skutečnost, že vysoký hospodářský růst při nízké nezaměstnanosti netlačí na vzestup mezd. Zkušenosti ve Spojených státech jsou totiž podle jeho názoru takové, že pokles nezaměstnanosti pod šest procent automaticky generoval růst mezd, a tím i růst podnikových nákladů a potažmo inflaci.
Obavy, že Greenspan nakonec úrokovou sazbu zvýší, trvají i z mnoha dalších důvodů. Nízká americká inflace měla stejně jako v řadě jiných zemí část kořenů v dnes již dávno minulém poklesu cen ropy. Ani ceny řady dalších komodit již nepadaj í. Nízká úroková sazba přitom stále zvedá ceny amerických akcií - o prasknutí této „bubliny s velkým třeskem se ostatně mluví již dlouho, ale jednou k tomu zřejmě opravdu dojde. Vzestupný cenový vývoj na burze se přitom již začíná přeléva t do mnoha dalších investičních sfér včetně prvotřídních nemovitostí nebo špičkových uměleckých děl. Reálná domácí poptávka stoupla v prvním letošním čtvrtletí meziročně o sedm procent, což je neobvykle vysoké číslo. Domácnosti i podniky ž ádají stále více úvěrů. K nízké inflaci přitom přispíval i silný dolar, který by ale mohl pod tlakem rostoucího deficitu v obchodní bilanci a na běžném účtu platební bilance oslabit.
To vše představuje klasické příznaky „přehřáté ekonomiky . Jednoznačné důvody k panice, že se americká ekonomika zastaví, však nejsou. Kdyby k tomu ale došlo, za lokomotivou bez páry zůstane stát i mnoho dnes se rozjíždějících vagónů v Asii i jinde ve světě, protože by se přinejmenším zpomalil i jejich vývoz.
Každý logicky chápe, že nic netrvá věčně. Americký příklad hospodářského růstu v tomto desetiletí však ukazuje, že čas od času se lze posunout v prosperitě znatelně kupředu. Není to však samo od sebe - za nynějším americkým hospodářským zázrakem koneckonců nestojí nic jiného než dobrá hospodářská politika státu podporující tvrdou soutěž, a tím nepřímo i rychlé a účinné technologické změny vedoucí k růstu produktivity práce.
